Personal assistant

15.

Harry

,,Anno!,, křiknu na ni ve snaze ji ještě zastavit. Je to k ničemu, ani se neotočila. Jsem to ale idiot! Nenechala mě to ani vysvětlit. Nevěděl jsem, že se tady objeví. Jak jsem to měl sakra vědět? S Clare jsem se chtěl sejít jenom proto, abych si to s ní všechno vyříkal. A teď je na mě Anna ještě víc naštvaná. Ale proč vlastně? Vždyť mě odmítla. V tom pokoji když mi řekla, že mě nechce, jsem si připadal jako idiot. Chtěl jsem ji políbit, ale ona se odtáhla se slovy, že mám holku. Vždyť já vím, že chodím s Carol, sakra! Štve mě, že mě odmítla a štve mě, že má pravdu. Všechno jsem podělal a teď se se mnou určitě nebude chtít o ničem bavit. Myslí si o mně, že jsem děvkař. Vlastně, co si to namlouvám! Vždyť jsem až do této chvíle byl. Nikdy jsem si to nepřiznal, ale asi to tak je. Nikdy jsem ale nechtěl žádné holce ublížit, ale stalo. Zlomil jsem srdce mnoha holkám, ale to, že jsem ublížil Anně mě ničí. Byl jsem v šoku když jsem ji viděl poprvé a zjistil, že je to ona, moje Anna. Vypadá úplně jinak a je tak krásná... A já se nechal unést. Nejenom, že jsem porušil vsechna má pravidla, ale taky jsem ublížil někomu, na kom mi tolik záleží.
A Clare? S tou si to potřebuji vyřešit co nejdřív.
Viděl jsem, jak se spolu střetly u východu. To je fakt úžasné, lepší už to ani být nemohlo. Otočím se zpět a čekám až Clare přijde.

,,Ahoj,, posadí se naproti mě s širokým úsměvem. Přesně tam, kde ještě před chvílí seděla Anna. Proboha, proč je tak oblečená? A proč je tak namalovaná?

,,Ahoj,, řeknu téměř bez emocí a prohlédnu si ji. Musím být upřímný, vůbec se mi nelíbí. A už vůbec ne takhle.

,,Tak, pročpak jsi mě sem pozval?,, řekne takřka koketně a přisune se ke mně o něco blíž.

,,Chci s tebou o něčem mluvit,, začnu a přejdu ihned k věci. Nerad tohle dělám, ale ona mi nedala na výběr.

,,A o čem?,, opře si loket o stůl a zamrká svýma dlouhýma řasama. Začíná mi dost lézt na nervy a to se mi moc často nestává. Většinou s každým vycházím dobře.

,,O tom co se stalo v tom hotelu v Oslu,, řeknu a vím, že jí to nemusím nijak zvlášť připomínat. Podle jejího výrazu si to pamatuje velice dobře.

,,To bych byla ráda,, položí svou ruku na tu mou a stiskne ji. Ihned se od ní odtáhnu a povzdyvhnu si.

,,Nebyl jsem při smyslech a ty to víš. Využila jsi toho, že jsem byl mimo. Vždyť já jsem to ani nechtěl,, rozhodím nervózně rukama a prohrábnu si vlasy.

,,Nevypadalo to tak,, řekne a trochu se odtáhne.

,,Že ne? Vždyť jsem ti říkal, že to nechci a ty jsi toho stejně využila. Jak sis to mohla dovolit? Ani nevíš jak jsem rád, že to nedošlo nikam dál. Nerad ti to takhle říkám, ale tohle by nešlo. Nemám o tebe zájem. Promiň, že ti to říkám takhle, ale chci, abys to už konečně pochopila,, řeknu a čekám na její reakci. Nečekám však nic pozitivního. Musí ale pochopit, že tady jsou určité meze a takhle to dál nejde.
A to, co udělala v tom hotelu je neomluvitelné. Jak si to vůbec mohla dovolit?

,,Ale kdyby to byla Anna tak by ti to nevadilo, co?,, ohradí se a naštvaně si odfrkne.

,,Annu do toho netahej, prosím. Nemá s tím nic společného,,

,,Já vím moc dobře, že ji chceš,, takřka na mě vyštěkne a tohle už se mi opravdu přestává libit. Začínám být celkem dost naštvaný.

,,Takže se podívej, Clare... Nerad to říkám, ale nedáváš mi na výběr. Myslel jsem, že s tím počkám, že se to třeba uklidní, ale abych byl upřímný, moc tomu nevěřím. To, jak se chováš se mi vůbec nelíbí. Nemůžeš si ke mně dovolovat takové věci a turné bude trvat ještě hodně dlouho... Takže ti bohužel musím říct, že tady ve Stockholmu s námi hraješ naposledy. Je mi to vážně líto, protože si myslím, že máš talent, ale v takovém prostředí se nedá pracovat. Nejsi loajální a nemáš ke mně skoro žádný respekt. Proto ti musím říct, že s námi už dál hrát nemůžeš,, dokončím svůj monolog a zhluboka se nadechnu. Ještě nikdy jsem nikoho nevyhodil. A abych řekl pravdu, vůbec mi to není příjemné. Je mi taky jasné, že z toho Jeff nebude zrovna dvakrát nadšený, protože bude muset rychle sehnat někoho nového, ale až mu řeknu ten pravý důvod proč jsem to udělal, určitě to pochopí.

,,To jako myslíš vážně?!,, zvýší na mě hlas a pár lidí se na nás otočí.

,,Jo,,

,,Mám s vámi smlouvu! Na to jsi asi zapomněl, co?,, řekne a překříží si ruce na hrudi.

,,Všechny sankce a odstupné ti zaplatím, o to nemusíš mít strach,, ujistím ji s klidným hlasem. Sám jsem ale nervózní, nemám tyto situace rád. Moc často se do nich nedostávám.

,,Polib si, Harry! A doufám, že tě Anna odmítne. Beztak tě stejně nechce. Kdo by tě chtěl. Jsi jenom idiot, co si hraje na hvězdu. Nemáš na to,, prudce se zvedne ze židle a naštvaně odsud odkráčí. Několik lidí se na mě zvědavě dívá a já se po chvíli rozhodnu odejít. Přijdu k číšníkovi, u kterého jsem si před několika minutami objednal a požádám ho, jestli by mi to mohl někdo donést do pokoje. Taky ho požádám ještě o jednu porci a on ze slovy, že to není problém souhlasí. Rozejdu se směrem k východu a připadám si dost trapně. Skoro všichni na mě zírají. Ne proto, že jsem Harry Styles, ale kvůli té zcéně, kterou tady před chvílí ztropila Clare.
Vyjdu ven z restaurace a musím čelit návalu několika fanynek, které tady celou tu dobu stály za sklem. Vyfotím se s nimi a podepíšu jim nějaké fotky a pak se konečně vydám zpět na svůj pokoj. Nemám na nic náladu, ale na koncertě to nesmí nikdo poznat. Nikdy to nikdo nepoznal. Dovolím si říct, že v tomhle jsem docela dobrý. Přetvařovat se. Všichni si myslí, jak jsem šťastný, ale není to pravda. Každý den se cítím tak sám a chtěl bych mít někoho, s kým bych mohl trávit čas. Někoho, kdo by mě měl opravdu rád... Musím mluvit s Annou. Tu druhou porci jsem objednal pro ni. Doufám, že mé pozvání přijme. Chci s ní mluvit o samotě a v klidu, proto se s ní chci sejít u mě v apartmánu. Snad přijde.