Nevlastní brácha || Larry ||

2

"Louis, můj syn, o tobě neví, nevím proč jsem mu to neřekla, ale všechno to bylo tak narychlo...." Slyšel jsem šeptat mamku z chodby.

"Teď už ví!" Řekl jsem a pohledy se rychle přemýstili na mě.

"Trace....kdo to je?" Zeptal jsem se nejistě.

"To je odteď tvůj brácha." Řekla hlasem, z kterého nešlo rozpoznat jaký má pocit.

"Můj co? Trace já....promiň, tohle je narychlo, proč jsi mi to neřekla? Proč ses mě nezeptala na můj názor?" Trošku jsem zvýšil hlas a vyběhl jsem do svěho pokoje kam jsem si lehl a zrychleně dýchal.

Né že by mi vadilo, že mám bráchu....nevlastního, ale co. Vadilo mi to, protože to bylo narychlo a taky proto, protože jsme si s Trace říkali úplně všechno, ale teď už si tím nejsem tak jistý.

Pohled Harryho:

Před pár dny mě konečně někdo adoptoval. Ta paní vypadala velice mile a taky byla moc pěkná. V pátek si pro mě přijela, cesta netrvala nějak zvlášť dlouho, zjistil jsem od ní její jméno, Trace.
Taky jsem zjistil že před 5ti lety adoptovala kluka, jménem Louis. Taky že jí umřel manžel a budu mít jeho pokoj, prý mi tam vyklidila všechny šuplíky i skříň, vysála a budu si to tam moct zařídit podle sebe.

Když jsme dojeli a vešli pobídla mě ať si sundám bundu a boty a potom špitla, že prý o mě Louis neví.
Jakmile to dořekla z jedněch dveří se ozvalo. "Teď už ví!" Stál tam kluk, ruce zkřížené na hrudníku, opřený o trám dveří, měl rozčepířené vlasy a bylo to takové párátko, měl pár tetování na paži a byl prostě tak roztomilý.

Z přemýšlení mě vytrhlo Louisovo zjevné zmatení a zvýšení jeho hlasu.

Potom odběhl po schodech nahoru, asi tam měl pokoj a zaslechl jsem jemné prásknutí dveřmi.

"Promiň zlatíčko, on takový nebývá, jen je toho na něj asi moc. Bude to lepší." Uklidňovala mě Trace.

"To je v pohodě, chápu, že ho to asi překvapilo a trochu vyvedlo z míry, být na jeho místě, nejspíš bych reagoval podobně." Uklidňoval jsem zase já ji.

Trace mě potom zavedla do mého pokoje a nechala mě tam, ať si vybalím. Potom mi ještě řekla že večeře bude v sedm a potom jestli chci, že prý mi ukáže pár videoher co mají na PlayStationu.

Ta paní byla opravdu sympatická. Vybalil jsem si a vyšel na chodbu. Naproti mě, byli dveře na kterých bylo napsáno - Louises kingdom (Louisovo království) - uchechtl jsem se a zaklepal.

"Hmm" ozvalo se z pokoje.

Otevřel jsem dveře, jelikož jsem předpokládal, že to znamená dále.

"Ahoj, ty jsi Louis že?" Zeptal jsem se.
"Hm" kývl hlavou.
"Těší mě Loui, já jsem Harry" řekl jsem a přitom se díval na toho andílka, ležícího na jeho posteli, ruce za hlavou, pohled směřující do stropu.

"Hele, já- nevím kde je koupelna, mohl bys...?" Řekl jsem první prkotinu, co mě napadla, jen abych mohl vidět jeho oči, pohled, pohled na mě.

Neochotně se zvedl a přešel ke dveřím, nejspíš předpokládal že uhnu, jelikož do mě vrazil.

"P-promiň" vykoktal ze sebe, já se jen usmál a on ukázal někam za mě a řekl. "Jedna je tady, vedle pracovny a ta druhá je dole vedle obýváku." Dořekl a konečně se na mě podíval. Měl takovou kombinaci zelené, šedé a modré, ale hrozně mu to slušelo.

"Tak díky." poděkoval jsem a odešel směrem koupelna, aby to nevypadalo divně. Měli krásnou, prostornou koupelnu, dvě umyvadla, sprcha velké zrcadlo. Toho jsem využil a upravil si svůj rozcuch. Pak jsem si vzpomněl na něco, co by mě možná zajímalo i víc než koupelna....heslo na WiFi.

Pohled Louise:

Vyběhl jsem do pokoje a práskla dveřmi, nakonec to ale nebyla zas taková rána, jak jsem si představoval, lehl jsem si na postel a přemýšlel.

...

Někdo zaklepal na můj pokoj, jen jsem zabručel, s doměním, že se mi jde Trace omlouvat nebo tak.

Otevřel dveře a stál tam ten kluk. Hned jsem uhnul pohledem a díval jsem se na strop.

Zeptal se mě, jestli jsem Louis. Odsouhlasil jsem mu moje jméno a pak mi řekl to jeho. Harry, fajn ale předtím než to řekl, mi řekl Loui, tak mi do teď říkala jen Trace, a to jen občas. No nic, proč mám sakra motýlky v břiše, no nejspíš už mám zas hlad.

"Hele já- nevím kde je koupelna, mohl bys...?" Dostal ze sebe, neochotně jsem se zvedl a šel mu ji ukázat, myslel jsem že uhne, tak jsem bezhlavě pokračoval. Vrazil jsem do něj a vykoktal jsem "P-promiň"

Proč koktám? Co to se mnou je. Díval jsem se teď přímo na jeho vypracovanou hruď pod víceméně, spíš méně, průhledným tričkem.

Řekl jsem kde jsou obě naše koupelny a podíval se na něj. Díval se na mě a usmál se. Málem jsem vybuchl, motýlky jsem měl teď po celém těle, ještě se jich vykuklí trochu, a už se do mě nevlezou a pak vybuchnu.

Harry poděkoval a odešel do koupelny. Já sebou práskla na postel a zjistil že mi stojí. CO MI SAKRA JE!!????!?!? jsem snad na kluky nebo co? Ne to ne, jen......možná.

Po asi pěti minutách se klepání ozvalo znovu. Hrklo ve mě a posadil jsem se, nevím proč, ale šel jsem otevřít. Ve dveřích zase stál neodolatelný brunet, s kudrlinkami na hlavě a ďolíčky, když se usmál.
PROČ NAD NÍM PŘEMÝŠLÍM JAKO NAD NEODOLATELNÝM? CO TO SE MNOU JE?!

"Ahoj, zase - zasmál se - já jen, ještě bys byl hodnej, kdybys mi dal heslo na WiFi." Zazubil se a já věděl že motýlků přibývá.

"J-jo, j-jasně" dostal jsem ze sebe, šel najít papírek s heslem a podal jsem ho Harrymu.

Ten se na mě jen uculil a já se mohl rozpustit. "Díky Lou" řekl.
Lou? Lou?! LOU?! On se mě snaží totálně zničit.

"-Nemáš vůbec za co." Dostal jsem ze sebe těžce, aby to znělo aspoň trochu normálně.

Zavřel jsem a držel jsem se abych nezačal pištět. Jo, asi jsem na kluky.....