parker
Parker Black. Lydia Lorenz. Jeden krůček mezi láskou a nenávistí. #1 in teenfikce - 20. 04. 2017 #3 in teenfikce - 04. 03. 2017 original story: _levya_
Parker Black. Lydia Lorenz. Jeden krůček mezi láskou a nenávistí. #1 in teenfikce - 20. 04. 2017 #3 in teenfikce - 04. 03. 2017 original story: _levya_
Ze všech sil jsem se snažila urvat pouta, prudce jsem trhala rukama, železo se mi zarývalo do rukou tak silně, že byly celé od krve.Na jedné ruce jsem viděla vyřezané číslo 1474. Trhla jsem sebou. "Mohly bysme ji prodat do Ruska." začaly se mi vybavovat útržky toho, co se stalo. Mé oči se znovu zalily slzami.
Ahoj, jmenuji se Kaede, je mi 120 let. Ano, je mi 120 let, jsem zrůda zamilovaná do člověka. Jestli se chceš dozvědět více u mého zvrhlého života, doporučuji pokračovat ve čtení.
!SEQUEL TO GAME ON! „Víš, ve vztahu je vždycky jeden, co miluje víc." „Jenže všichni už ví, že v tom našem jsem to vždycky byla já." Cover by: me #4 romance - poprvé 3.4.2016
Začalo to zprávou... ○○○○○ Osmnáctiletá Lissa Collinsová to jako klasická holka nemá jednoduché: přísní rodiče, stín oblíbené mladší sestry a strasti první lásky. Díky svým kamarádkám Roxy a Thee objeví online chat, kde si pod pseudonymem Liz36 začne dopisovat s cizincem pod přezdívkou MonAiro. Ze začátku neškodného...
V dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláštních poruchách. Budou zde i různá odborná označení pro lidi, o kterýc...
Depresia, pocit, že chceš zomrieť, že už sa neoplatí žiť... Nevadí..všetko je tu..všetko čo vyjadrí ako sa cítiš, všetko pochopíš ak takto trpíš....
"Vtip je v tom, že se nikdy nezamilujeme do někoho z naší ligy, ale do toho z jiné. Proto jsou lidé nešťastní, šance u jejich lásky jsou mizivé." #BeHappy
Každý má z něčeho strach... Je to normální, ale otázkou je do jaké míry? Kde jsou hranice zdravého strachu a paranoii a naopak nebojácnosti?.....
,,Něcos mi slíbil!" zašeptala jsem. ,,Fakt?" zeptal se. ,,Už nic!" zaječela jsem a rychle utekla. ,,Hej! Počkej na mě!" zařval a rozběhl se za mnou. ,,Nech mě!" zavzlykala jsem, když mě popadl do náruče. Slzy mi tekly po tvářích. ,,Nebul. Co sem ti slíbil?" zeptal se. Dívala jsem se mu do očí a pak jsem mu prostě vtis...