Bylo to jako sen, když mladičké Hazel spadlo do klína nemalé dědictví v podobě starého, kouzelného domu na vesnici. Domu, který byl obklopený záplavou vlčích máků, které Hazel vždycky tak milovala. Ač o svých vzdálených příbuzných, kteří jí dům odkázali, nikdy neslyšela, nebránilo jí to v tom, aby ho přijala s otevřen...
Shi ga kimasu aneb Králičí pohádky je sbírka pěti pohádek, avšak tyhle pohádky byste možná malým dětem číst neměli. Každá pohádka vypráví o něčem poněkud jiném, ale všechny mají něco společného - krev, vraždy a násilí... jo a také malého plyšového králíčka. Pohádky mají mezi sebou zvláštní propojení a skrývají v sobě...
Nerozumím tomu, proč rodiče nemají rádi mou sestru. Neustále mi říkají, abych ji neposlouchala a navádí mě, abych se s ní nebavila. Dokonce to zašlo tak daleko, že den jejích narozenin raději stráví se svými přáteli, než s ní. Ráda bych zjistila, proč tomu tak je. Bojím se totiž, že by podobný osud mohl potkat i mě. ...
Říká se, že láska nezná hranic. V případě Sadie to platilo dvojnásob. Jak jinak by šlo vysvětlit, že svého přítele Logana vidí a slyší i po smrti? Přesto to ale nebylo stejné. Něco v jejich vztahu zkrátka nebylo tak, jak předtím. Logan se změnil. A aby toho nebylo málo, začne po Sadii chtít, aby se zabila také...
❁ Víte co je vtipné? Tenhle deštník. Nikdy jsem neuměla kreslit deštníky. A asi ani nikdy nebudu. Obecně, nikdy jsem neuměla kreslit. A asi taky nikdy nebudu. ❁ - Wattys 2016 | Miláček Zaměstnanců (/HQ love) -
Tento příběh je přímým pokračováním knihy ,,Zapoměls? Já ne!" Takže ti kteří tuto knihu nečetli asi nebudou všemu rozumět... První kniha je jinak tak na půl hodiny a tahle také nebude moc dlouhá! A teď se pojďme vrhnout na příběh! Je to tu zas... Jsem sám. Sám ve tmě. Na pustém místě... Ale kde jsem? A co se stalo? ...
Jsem tu sám, Vždy to tak bylo. Tys mně opustil... a já to už nezvládám. Zapoměl jsi na mně, jako všichni. Drahý Goldy, Vždyť jsme byli bratři! To slovo, znamená pro tebe vůbec něco? Pro mně kdysi ano, ale to je už strašně, strašně dávno. Doufám že si to tam nahoře užíváš, zatímco já tady dole hniji. Brzy se však dočká...
Zhluboka jsem se nadechl čerstvého podzimního vzduchu. Ponurá a mystická vůně mokrého, zmačkaného listí poletujícího v dešti byla mou oblíbenou. Toto je začátek mého epilogu. ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. © All Rights Reserved | zzirque 2017
Se Sofií se nyní skoro nikdo nebaví a ona se stane ještě víc posedlá anorexií. Mimo to stále doznívají její pocity z rozchodu s Jurou a problémů, které díky tomu měla se Zuzanou. Aby neměla starostí málo, do třídy přijde nový, velice zajímavý kluk. Co bude jeho přítomnost pro Sofii znamenat? Zjistí jeho tajemství? Poz...
Pierre Beaulieu by se se svou lakotou, sobectvím a uměním vytvářet si předsudky mohl jako horký favorit účastnit soutěží, kdyby však splňoval nepsané pravidlo být živý. Není to tak dávno, co zemřel, a rozhodl se vše změnit. Jak se člověk ale jen napravuje ze záhrobí? ~ Krátká humorná povídka ze "života" zesnulého fran...
Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou...
Všechno to začalo dnem, kdy jsem umřel. © All Rights Reserved | zzirque 2017 ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. Editováno 11/9/2019
Za sklem kavárny seděla dívka. A přesto, že sklo je průhledné, pro ni nebylo průhledné dostatečně. Příběh o tom, že neviditelnost je někdy nechtěný způsob, jak vyniknout.
