ZAPOMENUTÉ DUŠE

Zatuchlý a odporný zápach prohnilého dřeva se vznášel všude kolem mě, pomalu a tiše mi pronikal do dutin. Moje oči zůstali s nechutí zírat na ohromnou, ze značné části ošlou a lysou, vycpanou hlavu koně nad vchodovými dveřmi. Ten pohled mě začal behěm vteřiny nepříjemně sužovat, promnula jsem si zatuhlý zátylek a hluboce nepravidelně vydechla. Mrtvé zvířecí oči na mě hleděly plné nářků a dusící se utrpením. Vešla jsem, váhavě a s nedůvěrou, po skřípajících prknech a rychle si schovala mrazem a chladem popálenou dlaň od kovové kliky do kapsy mé staré manšestrové bundy. "Ne.." Ozvalo se slabě jakoby z dálky a tlumeným šeptem. Prudce jsem se otočila a snažila se zaregistrovat cokoliv, co by mohlo vydat, i kdyby jen náznak nějakého zvuku. "Měla by ses uklidnit Mialen..." Hlesla jsem do ticha, načež mi srdce začalo bít jak splašené. "Neměla bys tu být..." Vyšlo z jeho úst.