Ten pocit když nemůžete mluvit. Ta vrozená vada, kvůli které nemůžete s nikým komunikovat. Pocit odstrčenosti. Bez přátel. Jediné co mám navíc je vidět do nitra člověka a číst z očí. Není to nic moc, ale bez tohohle bych tady nepřežila ani 1 minutu. Vidět šťastné rodiny, kterou bych taky chtěla mít. Koukat z okna děcáku a jen čekat až si vás někdo vezme. Život bez duše. Ale co když se dostane do rodiny ve které pozná lásku, žal, smutek, dobrodružství a všechny další emoce nebo co. Jenomže nic netrvá věčně a chyby se dějí. Odhalování pravdy, rodina o které si myslí že neexistuje... Vrátí se zpět, bude sama jako dřív? No máte co číst... :D