Slova Netřeba ⓩ™

Já pouze nepřihlížím, já zasahuju!!!

Přišla jsem před Zdeňkovu kancelář. Váhala jsem. Ruku jsem natáhla, že zaklepu. Ruka se mi třásla. Nedokázala jsem to.
,,Roxy, pojď dál."
Nesnáším ho. Sedla jsem si před něj. On se na mě upřeně podíval. Četl mi myšlenky. Nechtěla jsem nic říkat. Jsem Němá, ale díky náhrdelníku bych to dokázala. Nervózně jsem si začala hrát se svým náramkem na ruce. Ani nevím jak dlouho ho mám. Hraju si sním protože mě to uklidňuje.
,,Můžeš tam jít. Ale vrať se před půlnocí. Jakmile příjdeš v 0:01 tak máš průser."
Zdeněk se usmál. Já jsem borec, nemusím mluvit a stejně mi to dovolí. Odešla jsem z kanceláře a mé kroky zamířily k pokoji. Oblékla jsem se. Šedá mikina a černé legíny s košilí uvázanou u pasu. Tričko jsem měla tak napůl šedivé a bílé. Vlasy jsem hodila za ramena. Prostě nezájem. Před domem jsem chvíli čekala na Tobiase. Když vyšel, otevřela jsem pusu a zírala. Černá mikina s nápisem Happy boy a černé roztrhané kalhoty. Ale já zůstala u toho nápisu na mikině. Jen tak tak jsem se nesmála. Trochu to na mě bylo vidět, ale lepší než kdybych se válela po zemi. Všiml si mého smíchu. A konečně se podíval jak vypadám já. Pokýval hlavou jak nějaký borec a rukou naznačil laik. Aby jsme ladili tak bych potřebovala mikinu s nápisem Vedle mě stojí idiot myslím, že by se to chytlo. Tobias na mě kývl ať jdu. Šla jsem za ním. O 3 minuty později se zastavil před nějakým velkým domem. Pohlédl na mě.
,,Já si budu hledět svého a ty taky. Když bude tanec tak si zatancujeme, ale jinak tam s tebou nebudu. Takže žádný kraviny."
Urazil mě. Takhle se ke mě nikdo chovat nebude. Rozmazlenec Tobias si o sobě myslí, že je tady můj pán. Pěkně mu to vrátím.
,,Hele, hleď si svého. Nebudu s tebou tancovat a už vůbec ne se s tebou bavit. Jdi si kam chceš. Já před půlnocí odcházím. A ty by jsi měl taky, jestli nechceš Zdeňka naštvat!"
Řekla bych mu toho mnohem víc, ale někdo nám otevřel. Tobias se na mě ušklíbl a šel dovnitř. Já za ním. On odešel k nějakému stolu a já se rozhodla jít na opačnou stranu. Sedla jsem si u baru. Najednou jsem spatřila nějakého kluka jak sedí v rohu. Byla z něj cítit osamělost, smutek a bezmoc. Nějak mě to k němu táhlo. Musela jsem ho rozveselit. Přišla jsem k němu blíž.
,,Můžu si sednout vedle tebe?"
Kluk zvedl hlavu a v tu chvíli jen přikývl. Pohlédl na parket a pak na mě. Vypadal vyděšeně, když na mě pohlédl. Já se na něj usmívala. Jo na venek vypadám jako psychopat, ale rozhodně taková nejsem. Jenomže to on neví. Chtěla jsem s ním navázat kontakt. Chvíli mi trvalo, než ze mě něco vypadlo.
,,Co ti je? Smutný výraz ve tvé tváři se nedá přehlédnout."
Kluk na mě pohlédl. Sklopil hlavu a znova se na mě otočil. Byla z něj trochu vidět naděje. Trochu se pousmál.
,,Tím se netrap. Nechci do toho někoho zatahovat."
Podívala jsem se na něj s pohledem mě můžeš říct všechno... jeho problém musel být asi velký, když mi nic nechtěl říct. Pohlédl na mě a když zjistil, že to chci vážně vědět, tak se z hluboka nadechl.
,,Zemřel mi starší brácha. Mamka a taťka se odstěhovali a já tady zůstal s babičkou. Celá rodina mě nesnáší. Ve škole to nemám o moc lehčí. Všichni se mi posmívají. Obzvlášť Tobias. Je jak nějaký pán. Nikomu na mě nezáleží, ale ty to nezměníš. Nemusíš se o to zajímat."
Chápu ho. Taky nemám rodinu. Sjela mi po tváři slza. Jsme na tom stejně, ale on nebyl v sirotčinci. Spozoroval mou slzu a zareagoval.
,,Nebereč. Ty za to nemůžeš. Nechtěl jsem tě do toho tahat."
Já si utřeli slzu a něco mi došlo. Pomůžu mu. Trochu mu zlepším náladu.
,,Ale co když mě to zajímá. Můžu ti ponoc."
On se jen podíval zvláštním pohledem na druhou stranu. Seděl tam Tobias a jeho parta. Kluk hlasitě polkl.
,,Nedělá mi problém potopit Tobiase. Brzo budu chodit k vám na školu. Nesnáším Tobiase. Ráda ti pomůžu."
On se na mě znova podíval. A pak začal náš rozhovor:
On: ty se s ním znáš?
Já: jo, a nesnáším ho
On: a kdo tě pozval?
Já: Tobias
On: ale v tom případě s ním chodíš?
Já: s takovým dementem nikdy!
On: ale jemu se líbíš, že jo?
Já: bohužel, ale nevadí mi ho zešměšnit
On: a ty by jsi mi pomohla?
Já: jasan a ráda
On: jak se jmenuješ?
Já: Roxy a ty
On: Mattyáš
Já: ty se ho bojíš?
On: někdy mě poníží, ale strach z něj mám jen někdy
Upřímně mi ho bylo líto. Tobias je hrozný, ale nevěděla jsem, že aš tak moc. To se změní!!! Trochu mu srazím hřebínek! Mattyáš se na mě podíval takovým zvláštním pohledem. Čekala jsem co z něho vypadne.
,,Nechceš si jít zatancovat?"
Jeho úsměv byl neodolatelný. Happy boy to beze mě přežije. A navíc co by se asi mohlo stát po jednom tanci s Mattyášem. Kývla jsem a usmála se. Pustěli tam super písničky. Skákala jsme, tancovali v kruhu atd... bylo 23:45 a já chtěla jít domů.
,,Hele už musím jít. Díky za hezký večer Matty."
Otočila jsem se, že už půjdu, ale jaksi mě někdo chytil za rameno.
,,Doprovodím tě."
Jak jinak. Přesně tohle jsem měla čekat. Celou cestu jsme si povídali.
,,Chceš moje číslo?"
Podala jsem mu mobil. Napsal ho tam. Podívala jsem se a uviděla Mattyáš <3 jak jinak. Totálně originální. Pak mi podal jeho mobil. Nechtěla jsem zůstat zaostalá jméno bylo Roxy <3 <3 <3 mám lepší.
,,Kopirajtko."
Začali jsem se smát. Tyhle výbuchy smíchu mám nejradši.... Když už jsme stáli před domem, tak jsem si řekli ahoj. Otočil se a odcházel, ale najednou se prudce otočil. Přiběhl ke mě a obejmul. Krásně jsem zakončila den... poslední ahoj a odešel úplně. Odemkla jsem si. Bylo 23:55 rychle jsem vyběhla schody. Došla jsem do kanceláře.
,,Ahoj Zdeňku. Jsem tady v čas."
Kývl a usmál se. Pak ukázal na hodiny. Já pochopila, že je pozdě a že mám jít spát. Z kanceláře jsem odešla v 23:59 a v pokoji jsem byla přesně v půlnoci. Zamkla jsem za sebou. Lehla jsem si na postel. Najednou mi zazvonil mobil...
,,Kdo zase otravuje!"

Poznámka: Tobias je celou dobu pozoroval! Jejich tanec i jejich pokec! A příště Mattyáš poví pravdu. Tobias se na Roxy vykašle? Jaké hnusné překvapení pro ní má Zdeněk? Zůstane? Zmizí? Bude stále super hrdina? Ztratí naději? Každopádně se to zvrtne!!!

Doufám, že se vám kapča líbila. Byla trochu hodně romantická, ale snad jste to přžili, ale příště... Jde Roxy do školy. :) Tobias vybouchne a Zdeněk se naštve. Prostě se máte na co těšit. Budu ráda za VOTES nebo KOMENT. Vaše Zairi <3