Paní, jste neuvěřitelní!!!
Poslední vydána kapitola Tíseň manželů Laufeyson zažila úspěch. Za 24hodin přes 30 přečtení a za týden bez dvou rovná stovka. Vím, není to moc. Ale prozatím jde vidět, že tato kapitola u vás vede... ❤️
Děkuji, jste úžasní...
P. S. 13. 12. v pátek čekejte další díl... Rovnou řeknu, že jsem ho probrečela, jako malá... A tady menší ukázka:
... Chodby ústily do další chodby, dveře míjely dveře, zarmoucený Loki v zelené tunice se zlatými výšivkami zastrčené v černých kožených kalhotách se loudal dál a dál s pažemi spjatými za zády. Sloup nalevo vypadal stejně jako napravo. Cvrlikání a houkání nočních zvířat i cinkání zbroje einherjarů doléhal dovnitř skrze balkóny a otevřené habrové okenice. Nějak ho všechno míjelo...
Sešel pár schůdků a ocitl se v dlouhé a ohromě široké uličce Trůnního sálu, kde na sloupovím plály louče silným ohněm. Největší pýcha se tyčila na vrcholu schodiště mířící k trůnu Hlidskjálf. Jakmile Loki vzhlédl ke svému čestnému místu, šokem ztuhl. Strážní zmizeli a uprostřed schodiště seděla osoba oděná celá v černém. Vykročil za Sigyn, aniž by své pohyby kontroloval. Mysl byla přetažená a nitro převzalo vládu nad tělem.
Sigyn konsternovaně civěla na zem a pažemi si objímala pokrčená kolena na nižším schodě. Zřejmě ho neslyšela, ale jakmile ho nedaleko sebe zaregistrovala, úlekem sebou škubla a vzhlédla se strachem v očích. Loki před sebe natáhl rozevřené dlaně na znamení, že je všechno v pořádku. Potom se beze slov posadil nedaleko od ní na stejném schodě. Předloktí si opřel o kolena a zíral na loučemi osvětlené město za okenicemi.
Utekly minuty, než bezduše promluvil: "Taky nemůžeš spát?"