Překvápko!
Asi jste to nečekali, ale i já se přidám k tomu otrávenému houfu, co nás posledních pár dní hledá a přeje nám krásné svátky.
Jenže já to neodbiji jako ostatní, něco vám k tomu řeknu.
Narozdíl od ostatních, já se nepřetvařuju. Moje svátky předchází hromada stresu, křiku a pláče. Zoufale se snažím něco udělat, no letos mi to asi vyšlo nejlíp. Mám napečené sýrové tyčky, mám čokoládové pralinky, sestra udělala tiramisu. Kde se dalo, sehnalo se další cukroví.
Uklidila jsem kuchyň, nakolik jsem teda byla schopná. Balila jsem dárky pro rodinu.
A co jsem dostala? Bratr opět nepřizná, že jsem něco dělala. Táta měl uklidit obývák, ale sotva tam kouknu, chce se mi z toho brečet. Možná je to mojí ženskou a přecitlivělou povahou…
Celý den mám chuť jíst, ale snažím se držet půst. A reakce rodiny? Dva bráchové si stěžujou, že mají hlad. Táta si k snídani udělal smažená vajíčka (a já se cítím špatně za kus čokolády, kterou jsem si dala na nervy…).
Vysavač bojkotuje veškerou mou snahu o zbavení se prachu z různých škvír.
Do toho každou chvíli cinká mobil, že jsou přece "Šťastné a veselé".
Tak tedy vážení: já doufám, že se máte lépe než já. Že vás netíží vzpomínky na mrtvé, vzpomínky na věci, co už se nevrátí. Nebo úvahy o věcech, které se ani nestanou… že vaše rodina ví, kdy a kde pomoci.
Šťastné a veselé Vánoce,
Verča/Glo1