Po měsíci jsem opět zpět a můžu s klidným srdcem říct, že i když je pro mně karanténní období neuvěřitelně stresující a smutné období, donutilo mě to se konečně vrátit ke svým kořenům tady na wattpadu. Což znamená, ano, třikrát hurá, že jdu přepisovat TKN, pro ty, kteří ještě neodbrouzdali v těchto rozlehlých vodách wattpadu pryč a stále vzpomínají na Benjamina s Avery nebo jim myslí prolétl téměř nepatrná vzpomínka na moji druhou část série a to - Kluci nepláčou, mám pro Vás dobrou zprávu, moji nejdražší! TKN momentálně prochází přepisem, i když se nemůžu vyrovnat s dějovými chybami, kterých zde taky není pomálu, takovým způsobem abych nezměnil knihu jako takovou, pokusím se jí dát alespon ten nástřel, a obohatím ho svými myšlenkami, kterých jsem nyní o dlouhé 3 roky později nabyl. Bude to dlouhá cesta, ale někde se začít musí, proto vás prosím o trpělivost a doufám, že jednou u této knihy dojdeme konce, jestli bude dobrý a nebo ne, to už nechávám na Vás. Pro mě bude ukončení Averyina příběhu velká emocionální zátěž, a proto jsem si už dopředu připravil náhradu v podobě mé druhé knihy, které jsem tedy měl v plánu psát současně, což se nakonec ukázalo jako nemožné. Ano, opět jsem přecenil své síly. Ale věřte mi, že nikdy jsem se z žádné knihy netěšil tak jako z této, a nikdy mne tolik nermoutilo, nemohl-li jsem najít správná slova pro popsání Averyina příběhu. Pokud je tedy někdo z Vás, kdo stále stejně jako já, čeká na Averyina další rozhodnutí, podepište se mi prosím pod tento velmi dlouhý příspěvek, budu to brát jako další motivaci k té, kterou jsem si sám vytvořil, a věřím, že mne to posune dál.
Děkuji,
Nicolas Tony Cold
