mifu⁷

Děkuji moc za hlasování u artbooku, moc to pro mě znamená :> <3

New covers!!!!! Wooow <3333

y'all!! dneska je moje wattpad výročí! <3
          
          za ty čtyři roky jsem tu potkala spoustu skvělých lidí a přečetla hodně úžasných příběhu. pár jsem jich taky napsala, pak smazala a zase vrátila zpátky... dokonce jsem díky wattpadu začala poslouchat kpop (heh, random fun fact, který jste možná nevěděli). jsem za tohle všechno moc vděčná a i když poslední dobou tuhle aplikaci otevírám čím dál tím míň, nemám v plánu z ní zmizet úplně.
          
          (pozor spoilery) vlastně teď pořád přemýšlím nad jedním takovým příběhem... ale nic neslibuji. zatím jsem nenapsala víc než první větu. doufám, že si všichni užíváte to krásné počasí (včera celý den pršelo...) a dějí se vám jen hezké věci! 
          
          ilysm! <3 mifu

I think it is beautiful how the moon glows using the sun’s light, and the sun never asks for anything in return. 
          Will you be my moon? ^^

co dělá nemocná mifu? 
          leží v posteli, poslouchá slovenskou rozhlasovou hru pána prstenů a pojídá šalvějové bonbóny s vitamínem c. 
          
          co by mohla dělat? 
          doplňovat si pracovní sešit z matiky, číst odbornou literaturu NEBO TŘEBA KONEČNĚ NĚCO NAPSAT?! 

Hello my dear! 
          Taehyung and Jungkook of ZP miss you. Oh, and adorable Jimin misses you too :<

vyrocni "nenavidim ohnostroje" post :)

E se ieri non sei stata amata, oggi amati per due. 
          (And if yesterday you weren’t loved, today love yourself for two.)
          
          Ily mifu, my yellow person <3

moji sledujici odchazi stejne rychle jako moje vule k zivotu, wow.

rozjímání o pocitu osamělosti
          
          být sama a být osamělá, 
          to jsou naštěstí
          dvě různé věci. 
          je hezké být chvíli sám.
          dát si čokoládu, 
          přečíst si knihu, 
          poslouchat tiché tóny klavíru. 
          ale když jsem osamělá, 
          nezáleží na tom,
          s kým jsem, 
          ani co dělám.
          pořád cítím ten pocit, jak mě svírá. 
          proto si představím, 
          že ten pocit je sníh na jarním slunci.
          rychle mizí. 
          a pod ním čeká veselá louka plná květin, 
          na které si dvě kamarádky udělají piknik. 
          jedna z nich drží dřevěnou krabičku. 
          pošeptají do ní své obavy,
          strachy, 
          nejistoty, 
          nepříjemné zážitky. 
          všechno v ní pak zamknou, 
          aby je jejich noční můry nepronásledovaly,
          když se chtějí smát. 
          ta krabička je magická.
          všechno v ní se promění 
          na štěstí a radost. 
          takže když spadne na zem
          a rozbije se, 
          lidé kolem ní se jen usmějí. 
          je jako ořech.
          tvrdá skořápka, 
          uvnitř zázrak. 
          tak, jako někteří lidé. 
          ti, 
          co jsou osamělí 
          a pozdě po půlnoci s pláčem 
          šeptají své strachy kouzelným krabičkám, 
          než otočí stránku
          v knize života 
          a políbí ve sněhové vánici dívku svých snů.