koláč v neděli hladový

Před pár minutami (což je velmi těkavá informace) sem přistál jeden z mých nejnovějších počinů. Psán jako kraťoučké pozastavení nad současným motáním hlavy a stavů neskutečna. 
          Pokud jste na tento kout internetu ještě nezanevřeli dočista, budu ráda za zpětnou vazbu! 
          https://www.wattpad.com/1290293781--mysl-záhon

Přecpáni bramborovým salátem
          koulíme se po podlaze
          vítr zpívá kolem hlav
          
          Přecpáni bramborovým salátem
          štoucháme se palci u nohou
          pevná půda mizí
          
          Přecpáni bramborovým salátem
          tiše vrháme šipky
          snad se netrefí
          
          Přecpáni bramborovým salátem
          střeva s krví tiše vytékají
          v televizi Pelíšky
          
          - tradiční vánoční
          
          A abych nebyla dnes jen retrospektivně sváteční: jděte si přečíst Dny na Histerii, už se zase vydávají! 
          
          Tak šťastnej novej

Do uší mi vyhrává Mozartův Requiem a mně to výjimečně zní jako rajská hudba. No, právě jsem dopsala další kapitolu Města páry a krve, tentokrát bez krve a potu, tak na to mám i právo, ne? 
          https://www.wattpad.com/1125815403-město-páry-a-krve--cena-života
          
          Rozhodně se běžte podívat, počíst si (i pokud jste ještě nezačali)!
          
          Menší apetizér: 
          „Klid?“ utrousil Baltazar a očima lenivě klouzal po okolních střechách. Promrzlou rukou se chytil nejbližšího vikýře. Sníh mu podkluzoval, několikrát stačil jediný krok, aby se zřítil do temnoty uliček pod sebou. Nikdy se tak však nestalo – jako kdyby jej vedl šestý smysl a on přesně věděl, kde co je.
          
          Koláč, V Neděli Hladový, si pomalu začíná uvědomovat, že Baltazarova poznámka byla míněna na jeho pseudo-omnipotentní esenci, coby vypravěče. Z hrnku stoupala pára a kdyby si býval nesedl hned vedle svojí postavy, určitě by spadnul a z kávy by nezbylo vůbec nic. Proč jen tuhle dějovou linku zasazoval do nejhorší zimy, jakou si mohl vymyslet? „Nějakej problém?“ Věcí, co Koláč věděl, moc nebylo. Vlastně jich ubývalo každým dnem, kdy se tato pofiderní spisovatelská osoba rozhodla pro zahálení a mrhání diskutabilního talentu. Ale jestli něco přeci jen ještě věděl, snad to bylo psaní popisů, do kterých věta „všudypřítomný klid začal pronikat i do jejich důmyslných detailů“ určitě patřila! Nebo mu to alespoň tak přišlo. 
          Baltazar jen pokrčil rameny: „když myslíš… a když mě omluvíš, mám v této kapitole docela napilno, tak mě nech soustředit, buď od té dobroty.“ 
          Koláč, V Neděli Hladový, lhostejně pokyne, ať si jde tedy po svých, ale tíhu ze srdce mu to nijak nezvedne. Proč se o to pořád pokouším? Jen proto, že ostatním autorům jde přátelsky rozprávět s postavami, neznamená, že se z toho stává pravidlo. „Ehm,“ ozve se zase další, tentokrát bez legrace omnipotentní hlásek a Koláč zaskučí, „možná, že kdybys jim věnovala víc než jednu kapitolu ročně, mluvily, nebo spíš nemluvily, by s tebou jinak?“ A tohle bylo svědomí. Blah.

Během dnešního existenčního střízlivění (tak jednou za půl roku si musím připomenout, v čem je abstinence tak skvělá, protože jen idiot se na stejném místě pálí takhle pravidelně) jsem se rozhodla stáhnout Dny na Histerii. 
          Tak moc jsem to nikam nechtěla psát, ale... asi si až moc věcí nechávám pro sebe a působím ne zrovna nejvřelejším dojmem. Dny na Histerii přepisuju. A pokrok je, že ani "přepisuju" už není ve futuru, ale prézensu. Což znamená jen jediné: že na tom aktivně dělám. Ne, vážně, tohle taky umím. (Udivuje mě to jako kohokoli jiného.) 
          
          A jak to zatím vypadá? Jsem v první sedmině, učím postavy mluvit i jinak než sarkasticky (dělají pokroky, vzhledem k tomu, že jsem teprve na začátku), spravuju gravitaci, která Dnům vysloužila zatím nejvíc komentářů. Někde to potřebuje zastřihnout, jinde pro změnu vystavět tak trochu úplně jinde. 
          Moje hlavní očekávání od tohohle přepisování je ten příběh zlidštit. Rozvinout jejich lidské příběhy, strachy a lásky - snad mi nad tím nezjihne srdce a neodteče někam pod stůl. Prohloubit vztahy mezi posádkou, protože tak, jak jsem je zanechala posledně, byla půda pro druhý díl naprosto neúrodná. A sice to ještě s ironickým úsměvem postává někde v rohu bez pozornosti, ale tentokrát se postarat i o lepší propagaci celého příběhu. 
          A o tom, co hodlám ve velkém rozjet v pokračování zase u dalších koláčových úvah... protože nemůžu prozradit úplně všechno na jeden zátah, no ne? 
          Uvidíte sami!
          
          Ve vesmíru tvůj křik nikdo neuslyší...ještě nějakou dobu. A pak budeme doufat, že to Sedmnáctá posádka nekřičí jen strachy, ale třeba i radostí..? Ale upřímně, kdo by křičel radostí?

večerní myšlenky zahálejícího koláče numero italsky duo (tentokrát čistě spisovní): 
          
          - poslední dny jsem s novým draftem pohnula tak moc, že seriózně uvažuju, jestli si neadoptovat beta-čtenáře, abychom to vyšvihli ještě na další úroveň. a to já si bety nikdy ochočit nedokázala, heh. //takžee... někdo se silnými nervy relativně blízko, kdo by měl zájem? když nebude v dosahu, zříká se tím téměř automaticky nároku kavárenského povalečští a zvaní na kávu v mé režii
          
          - zjišťuju, že můj pisatelský motor funguje asi na cestovatelský pohon
          - a ten sociální se značnými potížemi (čti: nefunguje vůbec)
          
          - jak píšete romance? ehm...

MY DEAR HIATUs... 
          
          Buďte zdrávi! Opět se hlásím, tentokrát s duší lehčí přesně o jednu úspěšnou maturitu (prosím, vytáhněte zpod stolů všechny girlandy a oslavné čepičky!). Proč to ale vůbec píšu? 
          Poslední dobou jsem neměla sílu ani chuť tady cokoli vymýšlet (s učením 12h/d se není asi čemu divit). Což hodlám napravit a neuvěřitelně se na to těším! 
          Takže tuhle zprávu berte jako informační sondu, nač se můžete přes léto těšit: 
          
          MĚSTO PÁRY A KRVE - ano, pořád existuje a vím o tom. Do září plánuji dopsat, ačkoli se mi krapet zkomplikovala dějová linie. Každopádně pokračujeme v krasojízdě na našich parních strojích, hehe. 
          
          2316 - v nejbližší budoucnosti publikování celé druhé části, do října se těšte i na tu třetí, konečnou. 
          
          A! naprostá novinka, na kterou si můžete brousit zuby: během léta hodlám vydat naprosto nový příběh, fantasy o jednom démonu, princi, padlé říši, hadovi a jeho vrahovi. A kdo ví, kdo ke konci bude kdo? HADOVRAH již brzy na vašich displejích... (Samozřejmě až vyjde, najdete jej na mém profilu a asi se zmíním i tady.) 
          
          To by pro dnešek bylo asi vše, já se jdu vzpamatovávat z nově nabyté autonomie bez školních povinností. 
          A vám, co tento školní rok za sebou ještě nemáte, přeji hodně štěstí!

večerní zamyšlení numero uno: 
          - čas je vážně nehorázně relativní věc, a i s tou jeho relativností ho pořád hrozný množství promrhám
          - zjišťuju, že k některým vlastním postavám musím dozrát časem. a přijde mi to jako nehorázná divnost. poslední dobou se mi to stává často - třeba mi dochází důležitost Izáka Azena (cílovka 2316, ahojte, všichni vyhynulí) a jeho role, ač se může na první, druhej a i ten třetí pokus jevit jako zapšklej dědek (kýmž bezpochyby je) 
          - taky si říkám, proč mám potřebu vymýšlet tak komplikovaný děje u čehokoli, protože takhle to vypadá, že další příběh vyjde opravdu za dlouho
          - nejsem si jistá, jestli se tý monsteře na knihovně v koutě bez světla úplně líbí
          - vidíte skvělej film... počkat, ona byla nejdřív knižní předloha? in that case wait for a few days honey, i will be back soon. jop, měla bych si nejdřív aspoň dopustit toho saturnina k maturitě, ale pop-kultura hits different. 
          - jak to tu oživit, aby to tu nevypadalo mrtvěji než indiánský pohřebiště? máte někdo nápad (protože já očividně ne)... cože, víc se zapojovat do komunitních záležitostí a být aktivnější? pff, někdo další? prosím?? 
          
          tak hezkej večír/noc i vám!

<sobotní... ne, vlastně ještě páteční reality-check!> 
          
          Přijdu si jako důchodce, ale po až po vytvoření dalšího profilu mi došlo, že tady můžu změnit celou přezdívku... teda snad kromě jmen na obálkách, hehe. Takže vás rovnou asi seznámím s touhle nejapnou přezdívkou (pun surely intended). A jo, je dokonalá, já vím - skoro jsem kvůli tomu nespala. 
           
          Taky mi hrozí hlubší zamýšlení se nad svým životem, takže asi za chvíli vypnu seriály a půjdu prokázat svou existenci i jinak. Být člověkem rozhodně není tak jednoduchý, jak jsem si myslela.

<<stále naživu (ano, i to se stává)>> 
          Buďte zdrávi! 
          Dneska to nebude ani tak o propagaci jako shrnutí mé reality... normálně bych tu do vás všech asi cpala nové aktualizace s důrazem na přečtení a podobné výmysly. Dneska ne. 
          Asi jste si toho všimli, nebo ještě ne, situace tu je vcelku bezútěšná (a upřímně doufám, že ten lock-down její polaritu konečně obrátí k lepšímu). Lidi jsem s pár výjimkami neviděla dobré čtyři měsíce a nikdy bych ani netušila, že to řeknu, ale kvůli tomu nemůžu psát. Potřebuji pozorovat jejich reakce, mluvit s nimi, cítit ten život kolem... což momentálně nemohu a inspirace uvázla někde mezi a nemohu ji najít. Nemyslete si, že to e oficiální pauza - to ani omylem. Jen tím chci říct, že je naprosto v pořádku teď nebýt nijak tvůrčí. (A skoro měsíc ostatním lidem neodpovídat na zprávy je taky v pohodě? Ehm... k tomu se nebudu vyjadřovat, ale mám v plánu zase vstát z online-mrtvých.) Takže pokud jste na tom podobně, nejste sami. Hlavní je tohle naprosto debilní období - protože sudy s optimismem mi už došly - nějak mentálně nejstabilněji přežít, nezamrznout na místě. Třeba zkusit něco nového, nebo se naopak vrátit k něčemu starému, na co nebyl čas. 
          Poslední dobou se věnuji spíše vizuálnímu tvoření, ale mimo jiné taky osnuji Hadovraha. A proč že to vlastně zmizel? Psala jsem ho, když jsem měla koronu a teď to na něm zpětně hrozně vidím... takže se chystám na úpravy, abych zamezila co možná nejvíce plot-holes. 
          Takže to by bylo něco málo ke konstatování mého jsoucna. Doufám, že tohle všichni zvládneme a přežijeme, abychom se mohli těšit z lepšího budoucna. 
          Zlomte vaz a nepropadejte panice - je zbytečná.

Týden se s týdnem sešel a já stále nepřestávám existovat... takže to znamená jediné: 
          NOVÁ KAPITOLA HADOVRAHA! 
          Tentokrát se již bez prodlev setkáváme s jedním z protagonistů a budu jen ráda, pokud se mi rozhodnete sdělit své veškeré dojmy... 
          Hezký zbytek večera a za týden se tu opět potkáme u nové části dobrodružství! 
          
          https://www.wattpad.com/991045256-%F0%9D%91%AF%F0%9D%92%82%F0%9D%92%85%F0%9D%92%90%F0%9D%92%97%F0%9D%92%93%F0%9D%92%82%F0%9D%92%89-kapitola-1-legenda-zapomenut%C3%A1-%C4%8Dasem