Před rokem jsem zde psala žádost o vyplnění dotazníku k bakalářské práci s milným příslibem, že bych se pak měla zpátky ponořit do psaní a pokračovat v některých z rozepsaných příběhů. Mýlila jsem se. Wattpak pro mě je místo, kde existuje skvělá komunita lidí, kteří čtou také mé příběhy, které zde můžu publikovat, i když nejsou dokonalé. Jenže nyní cítím jistý tlak, kdy když už sednu za počítač s tím že můžu psát, není to pro mě oddech jako kdysi, ale místo můžu psát si říkám měla bych psát a myslím při tom na vás, že bych měla vám vydat další kapitolku příběhu, abych vám udělala radost. Vždy mě to těšilo, ale nyní na mě výměna slovíček můžu místo musím působí jako jistý tlak a psaní už pro mě není tolik něco u čeho můžu zrelaxovat, utéct od reality, místo kde najdu klid, když je moje realita příliš chaotická nebo kde najdu chaos, když mám v životě příliš klidu a chybí mi v něm napětí.
To co se těmito řádky snažím říct je, že pozastavuji svou činnost na wattapadu. Když náhodou připíšu novou kapitolku k příběhu, tak ji zde vydám, když napíši nový příběh, přidám ho sem, ale nechci aby na mě wattpad působil jako místo, kde taky něco musím místo toho, že můžu. Doufám že to pochopíte.
Nyní je můj život trochu chaotický a pořádně se nevyznám ani sama v sobě a proto mi i trochu dělá problém psát o postavách, které jsou schopné vyřešit svůj problém, když já ty své vyřešit nedokážu.
Na delší viděnou se s Vámi loučím a ozvu se, až pro mě psaní bude zase zábavou a relaxací místo něčeho co musím. :) Přeji vám všem jen to nej v životě, ať v něm nemáte takový bordel jako já ve své hlavě. :)