Zdravím příteli,
dvolte mi se představit, jsem mladá dívka s pocity obyčejné povahy, s pocity, které zažívají tisíce mladých dívek. Tak jako tisíce lidí přede mnou, jsem se rozhodla tyto mé pocity dostat ven z těla. Jakmile přestal zabírat deník, nastoupila poezie. Dá se tomu vůbec říkat poezie? To už je na vás milý příteli, říkejme tomu prostě básničky.

Tyto básničky jsou tvořeny osobou nezkušenou, neproškolenou a hlavně osobou, která má pocit, že se v ní perou dvě persony. První je slečna Bioložka, logicky smíšlející mladá dáma, analyzující každý detail, má ráda věci podle laboratorních protokolů, popsané pomocí terminus technicus a před světem se obrnila do bílého pláště. Druhá slečna je Herečka. Rozevlátá, hluboce milující, oddaná citům, lidem a věcem, ve které věří. Žije ve světě emocí, které prožívá do poslední kapky, ve světě her, světel a barev. Oblečená v barevných kostýmech, s výrazným líčením otevírá své divadlo pro každého kdo je ochoten se dívat.

Nech se můj milý příteli strhnout mými básničkami, které jsem nepsala já, nýbrž rezervovaná Bioložka a extravagantní Herečka, básničkami, které jsou zároveň přesným protokolem i divadelní hrou.

 Děkuji Vám, příteli! Máte otázky?
:⁠-⁠)