Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝘄𝗲𝗻𝘁𝘆-𝗳𝗶𝘃𝗲: 𝗡𝗼𝘁 𝗮𝗻𝗼𝘁𝗵𝗲𝗿 𝗯𝗮𝗱 𝗶𝗱𝗲𝗮

Ten den jsem se domů dostala s rudým obličejem a nasupěná jako nikdy dřív. Shodila jsem ze sebe všechny věci bez ohledu jak dopadnou na zem a rázně jsem začala chodit po bytě.

,,Co si o sobě zatraceně myslí," vyštěkla jsem do prostoru obývacího pokoje, když se mi celá dnešní konverzace přehrávala v hlavě a mezi nohama mi pobíhal nemotorně Junior.

Celou dobu jsem v sobě dusila chuť svůj vztek vybít ať na polštáři nebo snad na pár talířích, které se vyjímaly v poličkách nad kuchyňskou linkou. Nakonec jsem pouze pěstí udeřila do stěny, pochroumala si celou ruku i s prsty a s více než bolestivým skučením jsem se vydala posadit na pohovku s pokusem se uklidnit sledováním reklam. Nebyla bych to ale já, abych jen tak dokázala vypustit to, co rozpoutalo hádku mezi mnou na Brightonem. Chvíli jsem přemítala, než jsem si na klín položila notebook a svůj zrak upřela do něj. Nějakou dobu jsem pouze zmateně jezdila prsty po klávesnici tak jako autorka tohoto příběhu při psaní této kapitoly, než jsem konečně za pomoci ťukání zformulovala větu, která by Googlu mohla alespoň trochu napovědět, co hledám. Nakonec jsem tomu začala přicházet na chuť a do hlavy se mi dostávaly informace, které jsem potřebovala, než mě však vyrušil zvuk z chodby.

,,C-co tady děláš?" pípla jsem zmateně, když jsem zaklapla laptop na svém klíně při pohledu na Fredericka, který mě sledoval ze dveří obývacího pokoje.

,,Andrew mi řekl, co se dnes stalo, tak jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku," pokusil se usmát.

,,Nebyla to zrovna nejšťastnější chvíle," těžce jsem polkla zatímco přítomný brunet přistoupil a podal mi bílou papírovou krabičku, po jejím otevření na mě vykoukl čokoládový zákusek, ,,a jsem ráda, že mi už nenosíš kytky," nepatrně jsem zvedla koutky.

,,Osychají stejně jako jídlo, však to to nestihne," ušklíbl se přítomný, než se posadil vedle mě.

,,Chudák kaktus," pokrčila jsem rameny nejen nad svými více než mizernými botanickými schopnostmi a objala paži přítomného, načež mu dala letmou pusu na tvář.

Nakonec jsem ho přiměla zůstat, protože venku se rozmohl déšť a mops mu více než spokojeně usnul na klíně. Svou špatnou náladu jsem se za dobu brunetovi přítomnosti snažila vypustit, ale ani po horké sprše se mi to nedařilo. Zatímco se z mojí rudé kůže po vařící lázni ještě kouřilo, i přítomný se odebral do koupelny. Já v mezičase opět upřela pohled do svého notebooku. Prohlížela jsem si webové stránky Amazonie a následně i TOXICU, abych snad odhalila ono tajemství, které před světem skrývají. Nakonec jsem usoudila, že svůj zlotřilý plán pro zahubení lidstva by se jim jen tak nepovaloval na internetových stránkách, tak jsem hledání tam vzdala a přešla k jinému způsobu nasávání informací v podobě pročítání Wikipedie. Člověk by netuši,l co se dá všechno stihnout zatímco se Frederick sprchuje. Nakonec jsem snad i zjistila, že Němčina není úředním jazykem pouze v Německu a tím se rozšířil můj hledáček mého prozatím neexistujícího plánu. Ani pak mi to nedalo a naposledy jsem vstoupila na zakleté stránky Amazonie a našla si adresu. Adresu hlavního sídla společnosti. V tu chvíli mi vše zapadlo. Už jsem se neubránila vnitřnímu úšklebku, však laptop jsem rychle zaklapla, protože z koupelny se vrátil druhý přítomný.

,,Oholil jsi si snad nohy, že jsi tam byl déle než já?" věnovala jsem mu pohled.

,,Měl jsem to v plánu, potom co všude trčely tvoje vlasy," zamrmlal přítomný.

Nakonec se stejně uvelebil vedle mě a nějakou dobu jsme sledovali televizi. Já po chvíli tiše pípla:

,,Fredericku?"