Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝗳𝗼𝘂𝗿𝘁𝗲𝗲𝗻: 𝗚𝗼𝗼𝗱 𝗼𝗹𝗱 𝗱é𝗷à 𝘃𝘂

,,Je to hezký pocit vědět, že tentokrát bude místo mě trpět někdo jiný," usmála jsem se uvelebujíc se na místě spolujezdce v Marshallově autě.

,,Slovo trpěl bych očekával od vašeho bratra, nikoliv od vás," věnoval mi přítomný pobavený pohled.

,,Já stejně nevěřím, že někdo jako vy může někoho přimět, aby z vás měl strach. Joshovi jsem to při vaší první návštěvě u nás vůbec nevěřila," zamyslela jsem se okamžitě, ,,že vy jste jako ten medvídek z Příběhu hraček! Voníte po jahodách, ale tyranizujete ostatní," promnula jsem si vítězoslavně dlaně.

Marshall se zprvu zarazil, než se uchechtl a raději se vydal na cestu. Zprvu jsem si myslela, že pojedeme na Scotland Yard, ale nakonec jsme zakotvili v centrále. Tam jsme se dostali do hlavní haly, kde jsem již pocítila déjà vu. Nejen, že jsem tu dlouho nebyla, protože na své místo se vždy dostávám z garáží nebo nějakým z bočních vchodů, ale tady jsem poprvé před několika lety okusila pocit stát v tajné službě osobně. Také se tu odehrálo to, co dnešní dobu drží doposud pohromadě - mé první setkání s Brightonem. S Marshallem jsme rozlehlým prostorem prošli a dostali se až do jedné z místností plné stolů a židlí. Opět jsem si nemohla pomoci, ale podoba místnosti na Scotland Yardu, kde jsem svou kariéru před léty začala byla více než patrná - však ve stylu tajné služby. Tak jako vstupní hala bylo vše vzdušné, moderní a převážně slazené do světlých barev v podobě bílé, šedé a stříbrné. Marshall se zprvu posadil ke stolu v čele všech ostatních a letmo si prošel komínek papírů ležících na něm.

,,Myslíte, že někoho doporučil i Morgan?" dívala jsem se chvíli přítomnému pod ruce.

,,Nevím," zarazil se než ze všeho před sebou vytáhl seznam dnešních uchazečů, ,,ale tady je seznam, dokonce i s těmi kdo je doporučili," věnoval papíru soustředěný pohled a začal po něm přejíždět prstem.

Nakonec jsme nebyli v našem typu úspěšní, proto již nezbylo nic jiného, než připravit posledních pár nezbytností, než jsme mohli jen čekat. Po nějaké době se začala místnost plnit, a když byla většina míst obsazená, všechny jsem letmo přejela pohledem, který jsem následně věnovala Marshallovi.

,,Oni nám svěřili tlupu teenagerů," pípla jsem snad až zoufale.

,,Mladá krev je potřeba," pozvedl můj přísedící obočí, ,,ale věřím vám, že byste raději naklonovala Brightona a pracovala s jeho totožnými kopiemi."

,,To neříkejte nahlas," oklepala jsem se, ,,vy byste se naklonovaný vyjímal mnohem lépe."

,,Také si to myslím," ušklíbl se Marshall potěšeně.

Po dobré půl hodině jsem všechny svými deseti prsty přepočítala, ale někde jsem pravděpodobně nebyla úspěšná.

,,Nevychází to, někdo stále chybí," zamumlala jsem, i když jsem věděla, že kdybych ke každému přítomnému měla dle seznamu přiřadit správné jméno, bylo by to jako hrát ruskou ruletu se zbraní jejíž zásobník by neobsahoval jediné volné místo.

S mým stávajícím kolegou jsem si vyměnila dlouhý pohled, kterým jsme usoudili, že matematika nebude moje silná stránka a proto Marshall započal vše tak, jako tomu bylo naposledy. Já stála vedle něj, však když jsem ho poslouchala, nemohla jsem si neodpustit se alespoň pro sebe usmát. Po chvíli mluvy však jak přítomného, tak mě vyrušilo zaklepání na dveře. Po pokynutí jimi vešlo děvče okolo dvaceti dvou let se světle hnědými vlasy, které do současné chvíle jistě zmáhal běh ze spěchu.

,,O-omlouvám se, že jdu pozdě," vydechla stále zadýchaně, než ji Marshall pokynul aby se posadila.

,,Teď už jsme všichni," spokojeně jsem se usmála, nad svými nelživými matematickými výpočty.