Krycí jméno T.O.X.I.C

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝗵𝗶𝗿𝘁𝘆-𝗼𝗻𝗲: 𝗕𝗶𝗻𝗴𝗼?

Všichni tři jsme snad až strnule stáli u dveří, zatímco jsme si vyměňovali velice intenzivní pohledy z očí do očí.

,,On nás tu někdo mohl zamknout?" pípl Andrew.

,,Očividně," špitla jsem jako odpověď.

,,A co budeme dělat?" zvedla k nám Pabla hlavu.

,,Nemáme asi moc na výběr. Sedět tady a čekat než nás tu někdo najde je zbytečné. Asi bychom měli jít zjistit, co je za těmi dveřmi. Třeba tam bude druhý východ," prohodila jsem zatímco se přítomné brunetě rozzářily oči, ,,ale ty mě budeš poslouchat na slovo, je to jasné?" věnovala jsem přítomné pohled a od ní se mi dostalo kývnutí.

Po okamžiku jsem se tedy vydali zpět k Pablou odemčeným dveřím, abychom snad odhalili zdejší tajemství a pravdu. První do nich vešel v pozoru Andrew, za ním Pabla a jako poslední já uzavírajíc naši skupinu. Nakonec se nám dožadovaného vzrušení nedostalo, a to na co se nám naskytl pohled nebyl ďábelský plán, ale pouze schodiště.

,,Tohle mi tedy nepřijde moc padoušské," pokrčilo děvče rameny, když jsme se vydali po schodišti vzhůru.

Při každém kroku, který kdokoliv z nás udělal bylo slyšet vrzání, ať už tiché nebo hlasitější nejen díky schodům, které byly celé z kovu, ale také jimi bylo vidět až dolů zpět ke dveřím. Čím výš jsme se dostávali, tím hůře se mi šlo a pokoušela jsem se soustředit na Pabliny vlasy jen abych se snad nepodívala pod sebe a nezpanikařila ještě víc než doposud. Nakonec, na samém vrcholku schodů, se naskytla další příležitost v podobě dveří, které byly za pomoci propisky otevřeny a my mohli jít dál. Posléze jsme vešli do místnosti. Místnosti, kterou bych sama nakonec po obnovení kvality svého zraku z šera, ve kterém jsme se doposud nacházeli, nazvala prostorem a halou se nacházeli velké šedé válce, na které jsem se chvíli zmateně dívala než jsem se zmohla na slovo.

,,Co je to?" nakrčila jsem nos zmateně.

,,Vypadá to jako nějaké barely," vydechl blonďák, ,,nebo cisterny."

Netroufla jsem si říct, jak široké všechny válce byly, však na výšku skoro dosahovali stropu haly, který rozhodně nebyl blízko.

,,Třeba tu vaří pivo," ozvala se Pabla.

,,Myslíš, že Švýcaři mají rádi pivo?" prošla jsem okolo jedné z nádrží.

,,Mluví tu německy. A Němci mají rádi pivo."

,,Takže i všichni, co mluví francouzsky mají rádi víno a bagety?" podrbala jsem se zamyšleně na hlavě.

,,A všichni, co mluví rusky pijí vodku místo vody?" dostalo se nám vsuvky od Andrewa.

,,Nejsem si jistá, zda je tohle něco, podle čeho by se měl člověk řídit," nasála jsem rty následovně.

,,A snad všichni, co mluví anglicky mají rádi čaj," ozval se opět blonďák zatímco já si s ním vyměnila snad až překvapeně zaražený pohled a výraz.

,,Já mám ráda čaj," prohodila jsem.

,,Já také," odpověděl přítomný zatímco jsme se s naší britskou krví v žilách otočili až krvelačně na Pablu.

,,Jo, čaj je asi v pohodě," pokrčila rameny, ,,ale limonáda je lepší."

Všichni tři jsme se po části haly chvíli procházeli a sledovali okolí. Bylo vidět, že tu již nějakou dobu nikdo nebyl díky prachu, který byl nejen na podlaze, ale i nádržích samotných.

,,Asi jsem něco našla," prohodila jsem, když mi zrak spadl na další z barelů, kde jsem zahlédla malý ciferník trochu pod výškou svých očí, ,,co je to?"