Příběhy psané časem

Dvojí odraz luny 3. část

Na podlaze ležela v kaluži krve mladá žena. Popsal mi jí a já věděl, že se Welleně dostalo požehnání. Zachránila se, ale byla přesto dopadena.

Averny se probudila z děsivého snu. V něm právě ona našla matku, rozřezanou na kusy s šaty od krve.

Nemohla zabránit slzám, aby netekly. Otřela si oči a zvedla se z postele. Dnes jí čeká náročný den.

Dokáže před Eldernou předstírat, že je vše tak jak dřív?

Dokáže před Eldernou hrát bezstarostnost, když jí v srdci tíží závaží vědomí?

Dokáže vůbec Eldernu pořezat?

Ano. Jistěže.

Zabila jí matku. Její nejdražší maminku, která neviděla Averny růst. Dospívat.

Sama si Averny přivlastnila. Nechala jí, ať Averny Eldernu bere jako druhořadnou matku. Nahrazeninu.

Celé dopoledne pomáhala otci v dílně. Malá, leč skromná, byla za domkem, obrácená směrem k lesu. Averny si po celou dobu představovala scénu, kde se otec s matkou potkali.

Jak se potkali.

Jak si otec přivedl domů princeznu.

Odpoledne si do své kapsy zabalila vyřezávané zrcátko a cestou k čarodějnici jej rozbila o pařez stromu. Střepy ze zrcátka si vložila do druhé kapsy, vyřezávané dřevo do druhé. Pokud to vše dopadne, bude Maldet s ostatními volný.

V duchu si přeříkávala motlitby Pánů Lesa a pozorně se mezi stromy rozhlížela, jestli jí nikdo nepronásleduje. Chtěla dojít k Elderně druhou stranou, přes louku. Chtěla najít modrý kvítek, zastrčit si jej do náprsní kapsy a mít talisman. Protože to, co jí čeká, nebude snadné.

Cestou na louku přemýšlela o původu vesnice. Trezinkový les tu nebyl odjakživa. Musel se rozrůst. A pokud Maldeta Elderna zaklela ještě předtím, co tu louka byla....

Musela být opravdu čarodějnice.

Čarodějnice, která se snažila Averny přivlastnit díky bylinkovým nápojům. Omámit jí. Vytvořit si v ní...

Co vlastně?

Dívka se zastavila na okraji louky. U stromu, kde před nějakou dobou usnula a poprvé prozřela. Dodala si odvahy a hluboko do dutiny kmene zastrčila kusy vyřezávaného dřeva. Sklo si nechala u sebe. Cesta přes louku jí připadala dlouhá. Každičký pohled věnovala místu, kde s Maldetem stála a v jeden okamžik uviděla třpyt modré květiny. Rychle k ní přispěchala, dala ji k rozbitému zrcadlu a pospíchala k chalupě. Tušila, že jde v pravý čas.

„Holčičko moje!" přivítala jí radostně Elderna s napůl rozpuštěnými vlasy, což už tak bylo zvláštní. Na Elderně bylo vidět, že je skutečně překvapená.

Vyvedená z míry.

„Nejdu nevhod?" vyhrkla Averny.

„Kdepak, kdepak. Jen pojď dál." otevřela jí Elderna naplno dveře. Averny na tváři přistál nucený úsměv a přikývla.

„Jdeš kvůli tomu chlapci, že ano?" zajímala se Elderna, když si pletla vlasy do typického účesu.

„Ano i ne." skousla si Averny ret. Nervozitu nehrála. Něco jí říkalo, ať zůstane opatrná a nejde na tuhý led. Neriskuje. Averny se o to snažila. Slušně poděkovala za nabízený čaj, ale čerstvé pečivo odmítla.

„Tetičko, stýská se ti někdy po tvém manželovi?"

„To víš, že ano. Myslím na něj každý den, má drahá." přikývla. „Proč se ptá, děvenko?"