Ona a vlk

Kapitola 8.

Lillianna:

Byly jsme na cestě ke mě, Ethan se soustředil na řízení a já se dívala z okna. Zastavili jsme před domem a seděli potichu v autě. ,,Takže, jak to teď mezi námi je?" prolomila jsem ticho svou otázkou. Mlčel a mě to bylo nepříjemné, tak jsem mluvila dál: ,,Ty miluješ mě, já tebe, ale známe se jen chvíli. A já nikdy předtím nikoho neměla a nechci nic pokazit." ,,Nemáš co pokazit Lilli, nemusíš se bát." naklonil se ke mě a vtiskl mi jemný polibek na čelo. Rozloučili jsme se a já odešla domu. 

,,Jsem doma!" zavolala jsem. Nikdo se neozval a Caleb měl být už doma. Podívala jsem se na jídelní stůl, jestli nenechal vzkaz, ale žádný tam nebyl. Vytáhla jsem tedy mobil a vytočila bratra. ,,Telefonní číslo je momentálně nedostupné..." a to byla věta, kterou jsem nechtěla slyšet. Chtěla jsem zavolat ještě mámě, ale spadl mi hovor do hlasové schránky. Hodila jsem telefon na stůl a šla do pokoje. Otevřela jsem dveře a uprostřed místnosti ležela na zemi obálka. ,,Už zase? Jak dlouho to bude ještě trvat!" nadávala jsem si sama pro sebe. Obálku jsem roztrhla a vyndala dopis. Drž se od nich dál, nebo draze zaplatíš. Vytáhla jsem z pod postele krabici s ostatními dopisy a ten nový tam přihodila. Z poličky jsem vzala zapalovač a šla i s krabicí na zahradu. Všechny papíry jsem naházela na hromádku a podpálila. Plamen se najednou zabarvil do modré a hromádka se vznesla do vzduchu. Chvíli se to vznášelo, pak se ozvala rána a po dopisech nezbyla ani památka. ,,Co se to stalo?" říkala jsem nahlas své myšlenky a panicky se chytila za hlavu. Přecházela jsem z jedné strany na druhou a přemýšlela jak vysvětlím Alie, že dopisy už nejsou. 

Seděla jsem v šoku u notebooku a hledala nějaké vědecké vysvětlení. Po chvilce hledání jsem našla stránku o magii. Modrý plamen nebo také ignis incanuss je ničivý plamen, který dokáže spálit nízko-magické předměty. Dokáže jej použít pouze čarodějka vyšší třídy s řádným výcvikem a nadáním k ničivé magii zvané incanuss perniciosius.

Dále jsem to už nečetla, stačilo mi to, ale dávalo to určitý smysl. Po všem, co jsem viděla, začínám věřit, že magie existuje. Nedalo mi to a začala jsem vyhledávat dál... Spřízněné duše. Řekla to o mě a Ethanovi Wendy a chtěla to říct Alia. Spřízněné duše, jsou dvě duše, které jsou si osudem přidělené, platí to pouze u nadpřirozených bytostí, ne u lidí. Hlavními bytostmi, které se podle toho řídí jsou vlkodlaci, čarodějové a víly. Když jeden z dvojice zemře na 90% zemře i ten druhý.  ,,Zajímavé, ale absurdní. Tohle přeci neexistuje." vyslovila jsem své myšlenky nahlas. 

,,Jsem doma!" slyšela jsem mámin hlas. Zaklapla jsem notebook a vyběhla z pokoje. ,,Ahoj mami," pozdravila jsem ,když jsem ji uviděla. ,,Kde je Caleb?" zeptala se. ,,Na to jsem se chtěla zeptat já tebe, telefon má nedostupný a žádný vzkaz tu není." Máma zakroutila hlavou. ,,Snad je v pořádku." ujišťovala sama sebe.

Pomáhala jsem mámě udělat večeři a mezi tím se mě vyptávala na Ethana. Řekla jsem jen že spolu chodíme do školy. Nemohla jsem jí říct, že samy nevíme co mezi sebou máme. Po večeři jsem umyla nádobí a šla se projít. 

Venku byl až moc velký klid, vítr nefoukal a oblohu prozařoval velký úplňkoví měsíc. Nohy mě zavedly do parku, k lavičce, kde se odehrál rozhovor s Ethanem. Chvíli jsem tam seděla a najednou někdo promluvil. ,,Zdravím tě Lilli." lekla jsem se a podívala jsem na ženu s fialovýma očima. ,,Melindo?"  spadl mi kámen ze srdce když jsem poznala známou ženou. ,,Jste čarodějka že?" zeptala jsem se jí a ona kývla na souhlas. ,,Nastav ruku, něco jsem ti přinesla," řekla a vtiskla mi do dlaně přívěsek. ,,Přívěšek tě sám navede, co s ním máš udělat." dopověděla a zase zmizela. Přívěsek jsem si nasadila na krk a mnou projela vlna energie a zamlžilo se mi před očima. Viděl jsem před sebou Caleba, v tmavé místnosti svázaného a zbitého. Chtěla jsem na něj zavolat ale nešlo to. Někdo mnou prošel, byla jsem jako duch. Viděla jsem ženskou postavu s blond vlasy. A najednou jsem zase seděla na lavičce. ,,Musím najít Caleba!" vykřikla jsem a rozběhla se domu. 

Máma spala v obýváku u televize, přikryla jsem jí dekou a vlezla k ní do ložnice. Sundala jsem obraz a zrak mi spočinul na velkým sejfu. Znala jsem kód, tak jsem ho otevřela a vzala si zbraň, kterou tu máma schovávala. Vzala jsem náboje a sejf opět zavřela. Do batohu jsem si vzala malou lékárničku, zbraň, a telefon s nějakými penězi. V pokoji jsem si vzala černé oblečení a vyrazila jsem. Před domem jsem se zastavila a přemýšlela jakým směrem se vydat, potom mě napadl ten přívěšek. Stiskla jsem ho v ruce a zašeptala: ,,veď mě." Přívěšek začal červeně zářit a já se rozběhla směrem, kterým mi ukázal. 

Ethan:

Byl úplněk, takže naše smečka pořádala lov. Chystal jsem se právě vyjít ven z domu, když mi zazvonil telefon. ,,Máme problém, tvoje holka právě utekla z domu a měla u sebe nějaký kouzelný přívěšek." Ozvalo se z druhé strany. ,,Díky Theodore, hned jsem tam. Vrať se zpátky ke smečce." zavěsil jsem a přeměněný na vlka se rozběhl za ní.

Přiběhl jsem před její dům a nasál její vůní, do nosu mě však kromě toho udeřil i silný pach magie. ,,Proč nemůže být aspoň jeden den klid," zanadával jsem si ve své hlavě a vydal se za ní.