Ona a vlk

Kapitola 2.

Nešlo mi moc spát, to co mi Amanda udělala se nesmí nikdo dozvědět, tak jsem jsem vstala o dvě hodiny dříve a šla do koupelny to zkontrolovat. Obvazy mi protekly a musela jsem to zavázat znovu. Nechtělo to držet tak jsem tomu trochu pomohla lepící páskou. oblékla jsem si černé tričko a slabou černou mikinu, aby náhodou nebyla vidět krev. Připravila jsem snídani navíc pro Caleba a mamku a sedla si k televizi, říkali že nějaké zvíře napadlo malou holčičku, ale zatím nevědí jaké. Radši jsem to zase vypnula, zrovna ve chvíli, kdy přišel bratr do kuchyně. ,,Na stole máš snídani,"řekla jsem mu s úsměvem šla si sednou k němu do jídelny. ,,Dneska musíš jet domu autobusem, já končím pozdě a ty brzo," připomněl mi Caleb a dojedl. ,,Včera jsi brzo usnula, nevzbudila tě mamka? Přišla totiž dost opilá, musel jsem ji dát spát." řekl Caleb. ,,Byla jsem unavená, šla jsem běhat." odpověděla jsem mu rychle a popohnala jsem ho k autu. Při nasedání do auta jsem sykla bolestí když jsem se zády dotkla sedačky, při Calebově tázavém pohledu jsem řekla, že jsem si natáhla sval.

Před školou jsme se rozešly každý svým směrem. Na cestě jsem se na chvíli zastavila, koukala jsem na budovu školy a zamyslela se, proč já? Ve třídě bylo prázdno, první hodinu jsem měla mít společně s Amandou. Nebyla jsem nadšená, ale musím to přetrpět. Třída se začala plnit a nakonec přišel i Ethan, šel ke mně, ale kroutila jsem hlavou ať ke mně nechodí. Amanda z dálky všechno pozorovala. Nakonec si ke mně stejně sedl. ,,Promiň, nemůžu s tebou sedět." řekla jsem a přesedla si k Susan, nevadilo jí to, stejně všechny hodiny prospala. Podívala jsem se na Amandu, ta se jen zle ušklíbla.

Hodinu jsem přežila s pár papírky ve vlasech. Po zazvonění jsem se rychle sbalila a odběhla na toalety. Krev mi začínala trošku prosakovat obvazy, ale musím ještě tři hodiny vydržet. Našla jsem třídu ve které teď budu mít hodinu, připravila si věci na lavici a modlila se, aby nepřišel Ethan.  Na hodinu naštěstí nepřišel a proběhla v klidu. 

O velké přestávce jsem si šla do automatu pro kafe ale stála u něj Amanda se svou partou, tak jsem se otočila a šla pryč, moc daleko jsem nedošla. Někdo mě ztrhl na stranu strčil do úklidové místnosti, skončila jsem na zemi. Podívala jsem se kdo mě unesl a byla to Wendy, nevěděla jsem co čekat. ,,Promiň Lilli, jsi v pořádku?" zeptala se a já ji neodpověděla, tolik ty řezance boleli že jsem nemohla mluvit a skoro se ani pohnout. ,,On nelhal, slyšela jsem Amandu jak se vychloubala, že ti něco udělala. Nevěděla jsem že je to tak zlé. Ethan měl pravdu." Zamkla dveře a vyhrnula mi tričko i přes můj odpor. ,,Proboha, to si děláš srandu, jak ti to mohla udělat." Vytáhla z kabelky lékárničku a jemně mi ošetřila záda. Hodina už dávno začala a my jsme spolu seděli v úklidové místnosti. ,,Proč mi pomáháš Wendy?" nedalo mi to. ,,Protože jsem na tvojí straně, Ethan s tím nic dělat nemohl, tak poslal mě. Prý bys ho nenechala ho ošetřit protože on je kluk a ty holka, a navíc se pořádně ani neznáte a tak," zasmála se. ,,Co s tím má společného Ethan? Neříkej mi, že jste kamarádi." ,,Kamarádi opravdu nejsme, jen chodím s jeho bratrancem takže spíš rodina." usmála se a pomohla mi vstát. Vyšli jsme z místnosti a potichu došli k jejímu autu. V autě jsem usnula.

Někdo volal mé jméno. Probudila jsem se doma na gauči, Caleb se nade mnou skláněl a ptal se co si dám k večeři. Podívala jsem sena hodiny, ukazovaly sedm. ,,Lili, posloucháš mě?" mluvil na mě bratr. Hlavou jsem pokývala na znamení souhlasu. Pak jsem si uvědomila že musím zkontrolovat záda, rychle jsem se zvedla a zabouchla se v koupelně, stáhla jsem ze sebe triko a nic. Na zádech nebyly žádné známky pořezání, ani modřiny. ,,Lilli jsi v pořádku?" ozvalo se zaklepání na dveře a pokus o otevření dveří nevyšel. ,,Odemkni," přikázal Caleb. Oblékla jsem se a odemkla jsem dveře. Bratr na mě koukal jestli mi nic není. ,,Jsem v pohodě, nic mi není," odpověděla jsem a usmála se. Caleb mě objal s nejistým výrazem ve tváři se slovy ať už ho nelekám a šel dělat večeři. Já přemýšlela o tom co se dnes stalo a hlavně o Wendy a Ethanovi. Nejhorší bylo, že si nevzpomínám jak jsem se dostala na gauč a hlavně domu.

Po večeři jsem umyla nádobí a šla do pokoje, sedla jsem si ke stolu a vypracovávala referát na ekonomii. Vyrušil mě zvuk kamínku narážejícího do okna, podruhé, potřetí. Zvadla jsem se od stolu a vykoukla z okna. Stála tam Wendy. ,,Co tady děláš Wendy? vždyť už je deset hodin." vynadala jsem jí. ,,Přišla jsem se podívat jestli jsi v pořádku, co záda?" smála se pod oknem Wendy. ,,Nato bych se chtěla zeptat taky, co jsi mi s nimi udělala?" ptala jsem se. ,,Já ne, to Ethan, ale to zase někdy jindy. V pořádku jsi tak já zase půjdu, Ahoj." křikla a rozběhla se pryč. Takže v tom jedou oba, na to se Ethana musím nenápadně zeptat. Sklidila jsem si učení ze stolu a připravila učebnice na zítra. Převlékla jsem se do pyžama a lehla si do postele, na břicho jsem si položila notebook a do půlnoci koukala na seriály, potom jsem usnula.