Secret Sex (Ross Lynch FF) [Přeloženo-CZ]

3. Kapitola

Zbytek hodin byly víc než pomalé. Počítala jsem každou vteřinu, abych se mohla dostat z toho zatracenýho vězení, co se jmenuje 'Škola'. A aby to bylo ještě horší, pořád jsem myslela na Rosse. Vždycky se hádáme, ale to je nic v porovnání s dneškem. Jo,  'zalichotil' mi, ale nikdy si mě nedržel tak blízko. Nebo mě dokonce chtít políbit, nikdy! A to bylo něco novýho. A tak nějak se mi to líbilo.

Líbil se mi jeho nový postoj a já tomu nemohla zabránit. Doufala jsem, že se nezmění a bude v tom pokračovat. Zvonek, co upozorňoval na konec poslední hodiny, mě vytrhl z mých myšlenek. Úlevně jsem si oddychla a poskládala si knížky do tašky. Všichni zase vyběhli jako zvířata, někdo do mě strčil a vypadl mi jeden z mých fixů. Zařvala jsem nějakou hloupost, který jsem rozuměla jenom já a zvedla ho.

"Uklidni se Bello. Všechno se dneska večer zlepší." Řekla jsem nahlas sama pro sebe.

"Půjde kotě do akce?" Zamrzla jsem, když jsem slyšela jeho chraplavý hlas a ještě víc, když jsem ho viděla se opírat o rám dveří. Bože! Ten pohled.  Myslela jsem, že mě hned tady znásilní. Ale nemyslím si, že by to udělal.

"Sleduješ mě?"

"Ross Lynch holky nesleduje. Holky sledují mě."

"To je jedno..."  řekla jsem s nezájmem dala si tašku na rameno a zastavila se těsně před ním.

"Uhni mi z cesty."

"Co když nechci?"

"Budu donucená tě tu nechat, neschopnýho mít děti." Zasmál se.

"Nemyslím si, že bys to chtěla. V budoucnu budeme potřebovat mít hodně dětí." Co to právě řekl? Bože! On řekl, že v budoucnu budeme mít spolu děti!

"Sni dál, Rossi." Překřížila jsem ruce.

"Řekni to znovu."

"Co?"

"Moje jméno."

"Proč?"

"Vzrušuje mě to."

"Jsi nechutnej." Snažila jsem se ho obejít a jít pryč, ale způsobil to, že jsem byla přitisknutá mezi jeho tělem a zdí.

"Jestli mě nenecháš jít, nahlásím tě za obtěžování."

"Obtěžování?" Přikývla jsem.

"Neblbni, zlato." Otřel naše nosy a pak naše rty.

"Ty to chceš."

"Jo," zamumlala jsem a on se usmál.

"Možná až budu mrtvá." Chtěla jsem ho zase kopnout, protože mě nechtěl pustit, ale on mě zastavil. Zvedl moje koleno ještě výš a postavil se mezi moje nohy. Podívala jsem se mu do očí. Druhou rukou se dotkl mého krku. Vydechla jsem jeho jméno.

"Tohle je tak vzrušující..." zašeptal.

"Tahle poloha...  Bože. Chybělo mi to."

"Co?" můj hlas se zase třásl a Ross svoji hruď přitiskl blíž k té mojí. Zase jsem v sobě neudržela vzdech.

"Ty-Ty sis to představoval?"

"Začínáš všemu rozumět, kotě." krátce mě políbil na rty a rozepl mi pár knoflíčků mé košile. Podíval se dolů a prohlížel si to, co odkryl.

"Černá, krajkovaná... Já to nezvládám. Proč nosíš zrovna tuhle?" Řekla bych, že si to víc mumlal pro sebe než pro mě, ale i tak jsem odpověděla.

"Líbí se mi." Řekla jsem. Měl hodně nesoustředěný výraz.

"Hm, mě se zase líbí, jak v ní vypadají tvoje prsa."

"Tohle je nepříjemný."

"Proč, zlato?" přitlačil si mě ještě víc k sobě, takže teď už jsem cítila úplně všechno. Jemu stojí! Bože, ten ho má určitě velkýho...

"Rossi, přestaň. Nenávidíme se. Ty znechucuješ mě, já znechucuju tebe... "

"Já jsem nikdy neřekl, že mě znechucuješ, nebo, že tě nenávidím." Zůstala jsem ticho. Měl pravdu. "To je jedno." zašeptala jsem a začala se hýbat se snahou ho odstrčit a odejít ale on měl sílu.

"To bych nedělal zlato, protože tohle mě vzrušuje ještě víc, " Vzal moji ruku a položil ji na jeho velkou bouli v kalhotech. Polka jsem a vydechla.

"Cítíš to?" Přikývla jsem.

"To kvůli tobě." Podívala jsem se dolů, a pak zase na něj.

"Prosím." Prosila jsem, dokud jsem nad sebou měla ještě nějakou kontrolu.

"Nech mě jít." Povzdechl a pomalu mě pustil.

"Díky," řekla jsem a rozešla se pryč. Po chvíli jsem se zastavila, když jsem uslyšela moje jméno.

"Co je?"

"Půjdeš na otvíračku do Hot?" Přikývla jsem.

"Fajn. Tak se tam uvidíme. Budu na tebe čekat. A obleč si něco kratkýho." Mrkl na mě, zatímco si skousl dolní ret. Pak se rozešel s překvapivou bezstarostností pryč. Polkla jsem a chvíli přemýšlela. Pak jsem se nějak dostala z toho šoku. Tolik věcí se stalo v jednom zatraceným dni. Zvláštní věci, ale zároveň se mi tak hrozně líbily.

~~~

Po odpoledni plného spánku a dlouhé sprše, jsem skončila před mojí velkou skříní a hledala něco, co bych si dneska mohla oblíct. Byla jsem nervózní. Chtěla jsem vypadat dobře. Nevěděla jsem proč, protože normálně mi bylo úplně jedno, co si o mě myslí ostatní. Jenže teď jsem věděla, že tam bude Ross. A měla jsem pocit, že musím vypadat dobře.

A pak jsem si vzpomněla, že pak týdnu zpátky jsem si na dnešek koupila šaty. Usmála jsem se, zatímco jsem si skousla svůj dolní ret a začala hledat tašku po celém pokoji. Když se konečně objevila, oddychla jsem si, protože jsem si už myslela, že zmizela. Bylo 8:30. Charlotte tu bude v 9 hodin! Mám jenom půl hodiny!

Když už jsem byla konečně oblečená v úzkých černých šatech, co byly v tašce, stála jsem před zrcadlem a česala si vlasy. Ne kudrnaté, ne rovné. Prostě vlnité. Dala jsem si lesk na rty, černou tužku a řasenku na oči a byla jsem připravená.

Nebylo to kvůli mému tělu, ale vypadala jsem fakt hodně dobře. Ty černý šaty byly hodně úzký, ale jako by byly ušitý schválně pro mě. A na vrch, měla jsem něco zvláštního v očích. A něco jiskřivého v mém úsměvu. Nemůžu vysvětlit moje pocity. Všechno, co jsem chtěla bylo, aby už Charlotte konečně přijela a já mohla jít na tu otvíračku do Hot. Chtěla jsem vidět výraz Rosse, když mě konečně uvidí. Chtěla jsem ho vidět. Chtěla jsem jenom vzpomínat na momenty, kdy jsme byli tak blízko sebe. Vždycky mnou projede ta velká vlna, která potopí všechny moje myšlenky hluboko pod dno oceánu. Ale odkdy tohle cítím? Odkdy chci vypadat dobře pro Rosse? Vždycky jsem ho nenáviděla a teď? Co se to děje? Co se to děje se mnou? Ignorovala jsem tyhle myšlenky a přemístila je odpověďmi na to, co se dneska ještě může stát. Usmála jsem se při tom pomyšlení a o pár vteřin později jsem uslyšela zatroubení auta. Je to tady. Nervózně jsem vydechla a odešla z pokoje s velkým úsměvem a šimrajícím pocitem po celém těle.