Secret Sex (Ross Lynch FF) [Přeloženo-CZ]

14. Kapitola

Tak Jo, je tady další díl, jenom jsem se chtěla předem omluvit za nějaké chyby a pár sprostých slov. Jinak děkuju, že jste tady, Izzy Xx

Další den se Ross neobjevil ve škole. Vlastně se neobjevil po zbytek celého týdne. Šla jsem se na něj podívat třikrát k němu domů, ale Stormie mi pokaždé mile řekla, že není doma. Taky se mě zeptala, jestli se něco stalo. Jasně, že jsem to popřela. A to znepokojení ve mě, mě zabíjelo zevnitř. Cítila jsem se jako by všechno byla moje chyba, cítila jsem se jako největší blb a idiot Na světě. 'Ty vlastně jsi, Bello.' Moje vnitřní já se zklamáním zakývalo hlavou.

Další pondělí ráno. Byla jsem úplně v háji. Tmavé kruhy pod očima, bez zájmu o cokoliv, zoufalá, vzteklá. Kombinace pocitů v mém těle.

Vzala jsem si na sebe první věc, co mi přišla na oči. Nenamalovala jsem se, a byla jsem bledší, než obvykle.

"Bello?" zeptala se mě kamarádka, když mě viděla. "Zlato, co se ti stalo?" podívala se na mě se zděšením ve tváři.

"Cítím se špatně, Charlotte... Ross se neobjevil ještě a já se cítím hrozně... Jestli se mu něco stalo, přísahám, že-"

Podívala jsem se od podlahy nahoru a moje srdce se roztopilo, když jsem ho uviděla jak se opodál směje, tak upraveného a pěkného jako vždycky. Ross se konečně vrátil. Usmála jsem se od ucha k uchu a hodila svoje knížky na zem. Rozběhla jsem se k němu a silně ho objala. Ale on mě zpátky neobjal.

Protože když jsem ho objala okamžitě mě od sebe lehce odstrčil a podíval se na mě s trochou znechucení, a jako bych byla někdo cizí. A to mi zlomilo srdce.

"Rossi?" zeptala jsem se zmateně.
"Bože, co se ti stalo?" prohlédl si mě zezhora dolů.

"Já jsem se cítila špatně... Kvůli tobě... Neukázal ses a-

"Proč se vůbec staráš kde jsem byl?"

"Protože-"

"Neobtěžuj se, kotě. Ještě jsi od žádnýho nedostala? Nikdo tě už nechce. No, nedivím se jim. Podívej se Na sebe, vypadáš tak-" Nedovolila jsem mu dokončit tu větu, dala jsem mu facku. Jako velkou. Byla jsem tak bezradná. Jak se mnou může takhle zacházet? Jeho slova byla tak bolestivá. Říkal slova, co mi ubližovala víc, než rána. Byla to Pravda. Cítila jsem slzy v očích, ale vůbec nebyly pod mojí kontrolou.

"Nenávidím tě!" zařvala jsem na něj. "Jak mi tohle můžeš udělat po tom všem?" zeptala jsem se, zatímco jsem si stírala slzy. Utekla jsem odtamtud. Uvědomila jsem si, že jsme zase všem udělali divadlo, jako obvykle. Dostala jsem se až na parkoviště, když jsem slyšela, že za mnou někdo běží.

"Bello! Bello, počkej!"

Otočila jsem se pořád se svýma slzama, co mi stékaly po tváři.

"Josephe, teď ne." Zamumlala jsem, nic neřekl, jenom ke mě přišel a objal mě. Cítila jsem se tak slabá, že jediná věc, co jsem potřebovala, bylo teplo a něčí podpora. A ten někdo byl Joseph, který během celého týdne, ve kterém tu Ross nebyl, byl ke mě totální gentleman.

Začala jsem brečet v jeho náruči a objala ho silněji, jako kdybych nechtěla aby odešel, a vlastně jsem ani nechtěla. Byl to dobrý kamarád.

"Shh, Bello. Všechno bude dobrý, slibuju."

"Viděl jsi jak se ke mě choval?" zeptala jsem se s pláčem.

"Jo, je to totální debil."

"Josephe, já- tohle si nezasloužím, ne po tom všem, co se mezi náma stalo. Dala jsem mu svoji lásku, Josephe... A koukni, koukni jak se ke mě chová."

Moje slzy se nezastavily, zdálo se jako by nikdy neměly skončit. Joseph mě zase silně objal. Pak jsem uslyšela Charlotte, a pak po pár vteřinách už ne, ale cítila jsem, jak mě objal další pár rukou. Teď mám sebou dva dobré kamarády.

Charlotte mi vzala moje věci a Christian, mě taky objal se slovy, že Ross je 'totální kokot'. Rozhodli jsme se nechat školu školou, nasedli jsme k Josephovi do auta a odjeli.

Během dne byla s klukama sranda, trochu. Protože všechno mi připomínalo Rosse, a to mě donutilo zase brečet. Takže to pro moje kamarády bylo dost náročný.
Došli jsme vyzvednout moje BMW na parkoviště před školou, ale všichni tady měli svoje auto, takže jsme se rozdělili. Když jsem dojela domů, řekla jsem mámě, že vynechám ve škole zbytek týdne. Souhlasila, bez toho, aby věnovala nějak moc pozornosti tomu, co říkám, protože telefonovala. Táta se zamkl v jeho kanclu po tom, co se s mámou pohádali. Takže, v celku, můj život začínal bejt totálně na hovno.

~~~

Zbytek týdne mé 'absence', budeme tomu tak říkat, byl pomalý. Charlotte mi říkala vsechno, co se ve škole dělo. Vzhledem k tomu, co říkala, Ross má přítelkyni. Vysoká blondýna, maturantka, co nedávno přestoupila. Bolí mě to, jako by do mě někdo bodal nožem. Christian a Ross se pohádali kvůli naší situaci a přestali spolu mluvit. A teď v jídelně u našeho stolu sedí jenom Charlotte, Christian a Joseph.

Joseph říkal, že Charlotte a Christian se k sobě chovají tak nějak zamilovaně. Vzhledem k tomu, že když mluvil s Christianem, říkal, že má rád Charlotte, ale bojí se, že ho odmítne. Taky říkal, že roztleskávačky rozšířily tu pomluvu o tom, co se stalo mezi mnou a Rossem. Říkal to v pondělí, měl menší 'slovní' bitku s Rossem a oba kvůli tomu zůstali po škole.

Byla neděle, když mí tři nejlepší kamarádi přišli ke mě na návštěvu s pizzama a dárky.

"Jsem rád, že už je ti líp, Bell," řekl Christian.

"Jo, nebudu lhát. Celej týden jsem probrečela, ale jsem si jistá, že se ta rána zahojí a zůstane jenom-"

"Jizva." Joseph a já jsme řekli nastejno. Podívala jsem se na něj překvapeně a usmála jsem se. "Přesně." Přikývla jsem.

"No," Charlotte se podívala na Christiana, trochu nervózně. "Zajdeme pro popcorn a film. Za chvíli jsme zpátky."

"Okay, ale nebuďte moc dlouho. A Christiane, dávej na ni pozor." Řekl Joseph, Christian přikývl s úsměvem a oba se s Charlotte sebrali a zmizeli.

"Miluju tvůj úsměv." Joseph najednou ze sebe vysypal, když jsme seděli na gauči.

"Děkuju. Nikdy jsem ti to neřekla, ale miluju tvoje oči."

"Děkuju, slečno." Řekl zženštilým hlasem, což mě donutilo se hlasitě zasmát. Pak vzal moji ruku a podíval se mi do očí.
"Bello, musím ti něco říct." S mírným úsměvem jsem přikývla. "Já, uh-"

Můj domácí telefon začal zvonit, podívala jsem se na Josepha, který kývl hlavou, že je to v pohodě. Vzala jsem to bez toho abych se podívala kdo to je.

"Haló?" zeptala jsem se, ale nikdo neodpověděl, jenom jsem slyšela jak někdo dýchá na druhé straně. "Je tam někdo?" zeptala jsem se znova, a ten někdo zavěsil. Podívala jsem se na číslo, ale bylo neznámé. Rychle jsem z kapsy vytáhla mobil a začala hledat Rossovo číslo. Zamrazilo mě, když jsem viděla úplně stejné číslo a zase jsem cítila potřebu brečet. Moje ruce se začaly klepat. Mám zavolat zpátky? 'Zavolej Bello, kvůli něčemu volal, ne?"' Ani jsem moc nemyslela a začala psát jeho číslo.

Tak Jo. Ross se choval hrozně, ale zavolal, co myslíte, že chtěl? Zavolá Bella zpátky? Pište co si myslíte. Budu se snažit přidávat každý den. Když uvidím, že je vás tady hodně, tak jsem schopná přidat i ještě jeden díl. Takže hvězdičkujte, komentujte a dostanete další díl.
Moc děkuju všem, co to čtou a doufám, že budete pokračovat.
Love U, Izzy Xx