From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

20

Pátek - 2:44

Před chvílí jsem šla spát a teď jsem zase bojovala na záchodě se žaludkem. Mám pocit, že ze mě vypadlo všechno, co ve mě zůstalo od té chvíle, kdy jsem naposledy zvracela. Možná bych se mohla zeptat Ivyese, jak to zastavit.

Pátek - 8:39

Snídani jsme si daly v té pekárně, která odsud byla kousek. Myslím, že už jsem něco ve svém krku měla sedřené po tom neustálém zvracení, ale doufám, že to brzy přestane. Už si ani pořádně nepamatuju, jak dlouho ty problémy mám - nepamatuji si, kdy jsem poprvé zvracela ale vím, že to teď bude něco okolo týdne. Mám pocit, že hrozně hubnu. Možná to ani není jen pocit, když mi ta tekutina z té lahvičky tolik podráždila žaludek.

Pátek - 9:14

,,Tyhle oblečky jsou fakt směšný," stěžovala si Chantelle, když se cpala do bundy, kterou jsme si museli všichni oblékat, abychom ladili. Ještě k tomu právě ona dostala nějakou, která jí zrovna neseděla.

,,V klidu. Hlavně dýchej," uklidňovala ji se smíchem Zoe, která se nemohla nacpat do svých kalhot. Trošku jsem si z ní utahovala a i Chantelle se ke mně s radostí přidala.

,,Já se teda naštěstí vlezu do všeho," uchechtla jsem se a schytala za to ránu polštáře z obou stran. Kdybychom měly čas, tak by mě ještě nejspíš svalily na postel a ran polštářem bych dostala ještě víc.

Pátek - 9:30

,,Pár lidí, kteří stáli po boku biatlonistů nám bohužel onemocnělo," Abbey už jako vždy pochodovala a pleskala rukama jako silikonový panák. Žádného jsem nikdy neviděla, ale zkrátka mi to přirovnání naskočilo do hlavy rychleji, než jsem chtěla, ,,takže někteří z vás je budou muset nahradit," já si tiše odfrkla. Podle matky Chantelle my rozhodně nejsme ti někteří.

Pak se stala vcelku nečekaná věc. Přímo před nás postavila biatlonistky i biatlonisty, kteří potřebovali naši pomoc. Očima jsem zkoumala všechny možné lidi, kteří před nás předstoupili, ale Johannes mezi nimi nebyl. Naopak jsem moc dobře zaregistrovala Daisy.

Abbey začala přidělovat, jakoby se nechumelilo a mně ani mým spolubydlícím nevěnovala ani jeden krátký pohled. Taky nás v podstatě naprosto přehlížela a vybírala si jen její oblíbence. Jenže poslední, kdo neměl pomocníka byla Daisy.

,,No a pro tebe mi tu zbyl-" Abbey celá nadšená udělala pár kroků k jejímu dalšímu oblíbenci, ale sestra Johannese jí přerušila: ,,Chci Cindy," usmála se mile a ohlédla se po mně. Moje zaměstnavatelka stála na místě jako přikovaná a nemohla uvěřit svým uším, ,,jako tady tuhle Cindy?" pomalým krokem ke mně došla, aby se ujistila, že se Daisy nepřeřekla. Ta ovšem jen kývala hlavou, že já jsem její vyvolená - jako vyvolená pomocnice, aby nedošlo k omylu.

,,Jinou zde myslím, ani nemáte," hrozně jsem se chtěla usmát, protože tenhle nenápadný rekt, který Daisy vypustila z pusy byl opravdu trefný.

,,Pokud opravdu chcete Cindy, tak Vám ráda vyhovím," nenápadně jsem naklonila hlavu a podívala se na mluvící ženu vedle mě. Konečně jednou nebudu čipovat nebo zametat podložky! Děkuju! Vydala jsem se tedy k Daisy.

,,Díky," zašeptala jsem, když jsem si stoupla vedle ní.

,,Nemáš zač," šeptla zpátky. Abbey s úsměvem zase rozdávala nějaké pokyny, které jsem moc nevnímala. Sice nemám nejmenší ponětí, co všechno mám za úkol dělat, ale už několikrát mě hodili do vody po hlavě a musela jsem to nějak zvládnout.

Pátek - 9:41

,,Hele v podstatě nic moc tady dělat nemusíš," usmála se, když jsme šli k jejímu stanovišti, kde stála společně s ostatními biatlonistkami z jejího týmu, ,,odjedu si závod a ty mi jen během závodu nachystáš převlečení a potom mi sbalíš oblečení," usmála se, ,,já si mezi tím sbalím zbraň, běžky, hůlky - no prostě tyto věci," přikývla jsem, ,,no a možná by si mi to mohla pomoct vzít na chatu," dodala nakonec a usmála se. Nevím, zda se normálně dělo, že člověk pomáhal biatlonistům s taškami.

,,Jestli to bude potřeba, tak samozřejmě ráda pomůžu," usmála jsem se vstřícně. Odložila si všechny svoje tašky a začala poskakovat, aby se zahřála.

,,Možná by ses mohla potkat i s bráchem," vypadlo z ní najednou. Nebyl i tohle ten důvod, proč jsem jí měla pomáhat s taškami? Abych se potkala s jejím bratrem? Vadilo by mi to snad nebo bych byla ráda. Někdy bych toky svých myšlenek nejraději zastavila a někde hluboko pohřbila. Proč přemýšlet nad něčím, co se možná nestane, když by bylo o hodně jednodušší se prostě řídit přítomností?

,,Jestli se máme vidět, tak nás osud svede dohromady," uchechtla jsem se.

,,A nebylo by fajn tomu osudu trošku pomoct?" ptala se, když si protahoval ruce. Myslím, že se to dělá, aby v rukou měla větší hybnost a aby se mohla lépe a silněji odrážet hůlkami. Nikdy jsem se na to nikoho neptala, spíš jsem se takovým pohybům divila. Já bych si totiž asi vyhodila ruku.

,,Možná," přiznala jsem nejistě, ,,ale asi bych do toho nezasahovala," sklopila jsem hlavu, ,,jestli se něco má stát, tak se to stane," pouze tiše přikývla a začala si procvičovat její druhou ruku.

,,Dám ti ještě jednu a poslední radu," řekla, ,,pohni si, protože jinak ti štěstí proteče mezi prsty," nevěděla jsem, co na to říct. Cítila jsem se oněměle a byla jsem smutná, protože jsem si ničím nebyla jistá. Jenže kdybych měla život naplánovaný, tak by byl o ničem, jenže takhle všechna odpovědnost za rozhodnutí padá na mě.

Pátek - 18:44

Dnes byl skvělý den. Daisy se moc dobře povedl závod a vyhrála svoji první zlatou medaili. Byla z toho velice šťastná a dokonce na neděli naplánovala nějakou menší oslavu, kterou bude doplňovat zčásti i alkohol. Právě proto je naplánována na neděli - v pondělí se nejede žádný závod.