From Hill to Dale |Johannes Dale| ✔

46

Pondělí - 13:11

Cindy:

,,Tak jdeme na to, zlato?" momentálně jsem se vlekla budoucím obývákem a zároveň kuchyní, abych si mohla vzít z lednice něco k jídlu. Zahalená Johannesovým tričkem jsem se škrabala na zátylku a neustále si prohrabovala svoje vlasy, které mi z nějakého důvodu trčely do všech stran. Pěkně mě bolely záda. Už to chce pořádnou postel.

Obdivuji Johannese, protože on skrz tohle všechno musí chodívat trénovat a když už jen nedělá problém vstát, tak co teprve on. Myslím, že mají nějakého fyzioterapeuta, který jim se svaly a rozcvičováním i vším podobným pomáhá, ale tohle není dobré pro žádného sportovce. Ještě si zkřiví záda.

,,Vypadám na to, že jsem ready?" zabrumlala jsem tiše, když jsem z lednice vytáhla jogurt, který jsem si v podstatě nalila do krku, protože jsem ho neměla čím jíst.

,,Vypadáš hrozně," za tuhle nemístnou poznámku jsem svého milovaného probodla vcelku hnusným pohledem, ,,ale práce nepočká,"

,,Lásko," oslovila jsem ho drsně, ,,už raději mlč," sklopila jsem hlavu a mezi všechny ty odpadky jsem odhodila u ten jogurt. Bylo to tady jak na smetišti a byla jsem neuvěřitelně šťastná, že tohle dneska všechno skončí.

,,Ty víš, že jsem to tak nemyslel," nebezpečně se přiblížil. Sice jsem se chvíli snažila předstírat, jak neskutečně uražená jsem, ale vykašlala jsem se na to, když mi začali na rty přistávat lehké polibky a já jim nedokázala odolávat.

,,Nerozptyluj mě," broukla jsem, ,,musím se jít převlíct a musíme sem dát všechny ty věci," povzdechla jsem si a položila mu hlavu na hruď.

,,Co kdybych ti s tím převlíkáním pomohl?" nakrčil obočí i úsměv a zvedl moji bradu, abych mu viděla do obličeje.

,,No to teda nepomohl," odstrčila jsem ho od sebe a vydala se ke dveřím, ,,to bychom to nestihli ani do zítřka!" a rázem jsem se ztratila v našem domě, kde jsem na sebe naházela nějaké oblečení, které mohu poničit.

,,Ahoj mami!" zapnula jsem si kameru a zamávala do mobilu, který jsem držela před sebou.

,,Ahoj, zlato, jak se máš?" mamka si také zapnula kameru, ale držela ji tak divně, že jsem vůbec nic neviděla.

,,Naprosto skvěle! Dneska nám přivezou nábytek, takže tady s tím jdeme něco udělat, protože zde sotva jdeme na záchod..." zabrumlala jsem.

,,Proč jste nešli spát do penzionu? Vždyť tě musí všechno bolet!"

,,Vrhli jsme se tady do toho všeho po hlavě a navíc nechci někde po hotelech tahat Sun s Moon, takže-" přerušila mě.

,,Kdo je Sun a Moon?"

,,Mami," zděsila jsem se, ,,já ti to úplně zapomněla říct!"

,,Cos mi zapomněla říct?" zděsila se. Myslím, že se jí začaly hlavou honit scénáře o tom, že jsem těhotná.

,,Johannes mi koupil dva pejsky. Oba dva jsou huskyové a jsou naprosto nádherní!"

,,To jsou ti, o kterých si pořád mluvila, když si byla malá?" zvedla koutek do úsměvu.

,,Přesně ti," přikývla jsem.

,,Tak to mám velkou radost! Ale úplně si na nás zapomněla a ani si neposlala fotku," povzdechla si smutně.

,,Promiň, ale je tady toho teď celkem hodně. Blbě spím, nemáme tady ani koš, k tomu všemu se starat o pejsky a Johannes taky musí na tréninky a prostě toho je hodně! Ale fotky ti pošlu, neboj se," snažila jsem se znít přesvědčivě.

,,Budu se těšit," viděla jsem její úsměv. Byl krásný.

,,Musím už jít. Pozdravuj tátu a já ti zase zavolám, papa," zamávala jsem a ona mě zpět. Hovor jsem ukončila, protože se ve dveřích objevil můj nejmilovanější přítel, který netrpělivě poklepával nohou.

Musím uznat, že jsme to odhadli časově naprosto geniálně. Zoe se Chantelle se k nám s radostí přidaly také a když přijelo to obrovské auto a sdělili nám, že to ještě není vše, tak to bylo poněkud velké překvapení. Na druhou stranu je to logické, když jsme si těch věcí objednali tolik...

Nějak jsme všechny ty věci dostali dovnitř a s Johannesem jsme se s radostí vrhli na skládání postele. Holky si na starost vzali šuplíky, které později přijdou hned vedle postele. Musím říct, že postel jsme podle návodu oba dva skládali poprvé. Pejsci se nám motali pod nohama, oba dva jsme se v tom všem sotva vyznali, takže to bylo celkem náročné.

Každopádně se z nás během chvíle stali velice zruční lidé a nějak jsme to postavili. Byla jsem na nás opravdu pyšná, a když jsme do toho dali ještě tu nejpohodlnější matraci, na které jsem kdy v životě ležela, tak jsem byla štěstím bez sebe. K ní jsme samozřejmě objednali i deky a polštáře, ale povlaky jsme zatím neměli. Ty budu muset sehnat někde ve městě, protože nerada nakupuji dekorace přes internet. Holkám se mezitím podařil jeden stoleček a pokoušely se složit druhý. Musím uznat, že vypadaly opravdu sehraně a neustále se usmívaly.

Johannes ho zatím položil vedle postele a my dva jsme se šli vrhnout na knihovnu, která byla sice celá, ale já ji potřebovala do té ložnice dostat a sama bych to nevymyslela. Také jsem Johannese přemluvila, abychom koupili ještě jednu skříň do pokoje a aby měla zrcadlo. Úložný prostor se vždy hodí a my neměli vymyšlené nic do detailu... to se vše dořeší až postupem času.

Moje zlatíčko sice nechtělo, abych tahala skříň a dokonce ani knihovnu, ale sám to nemohl unést, takže jsme to do pokoje ve výsledku donesli spolu. Taky jsem si zapsala, že do pokoje potřebuju sehnat koberec, záclony, lampičky a květináče na jednu velkou a pár malých kytiček.

Vrhli jsme se na kuchyni a zároveň obývák. Společně jsme tam dotáhli stůl i židle, které byly mimochodem naprosto nádherné. Tu barvu jsme trefili geniálně. Taky jsme to odhadli skvěle, protože nám zrovna přijeli montovat linku. Včetně dřezu, myčky... zkrátka všeho. Vyžadonila jsem si hrozně moc šuplíků tak doufám, že je využiju.

Poté jsme ještě do obýváku přenesli menší stolek, který přijde na odkládání nějakých věcí, když bude člověk sedět na pohovce. Ta mimochodem přijela v druhém autě. Byla totiž hrozně obrovská a navíc jsme pro jistotu objednali dvě. Zase tady chyběl koberec a dekorace. Proto na ten nákup prostě musím. Instalaci televize jsme nechala na ostatních a šla se obléct. 

Johannes byl velice zaneprázdněný instalací televize a ještě konzultoval nějaké věci s muži, kteří se prali s naší linkou. Holky se staraly o psy a něco málo dělaly, takže já jsem se jen nenápadně vypařila. Půjčila jsem si auto a valila do města. Naštěstí jsem si vzpomněla, že si musím vyklidit kufr, protože jsem často odjela na nákup s plným kufrem a pak jsem to neměla kam dát.

Takže jsem prošla tolik obchodů, že už mi bylo jen zle, když jsem nějaký další viděla. Každopádně jsem nakoupila hrozně moc věcí. Prostírání, nějaké talíře, ručníky, koberce. květináče a i nějaký kytky k tomu, vzala jsem taky pelíšky pro pejsky a milion dalších věcí, které mi vlezly pod ruku. Také jsem se hodně rozvášnila u rámečků na obrázky, ale zastavilo mě moje svědomí. Tohle všechno platí Johannes a já? Já jen utrácím a žiju si jak prase v žitě. V tu chvíli mi přišlo, že ho zkrátka využívám, i když já vím, že ho upřímně a moc miluji, ale i tak mi přišlo nefér, co jsem dělala.

Domů jsem přijela a vypadalo to tam naprosto jinak. Hlavně tedy zmizel všechen ten bordel do koše! Protože jsem se odhodlala ke koupi pytlů do odpadkového koše, takže jsme to vše odnesli do popelnice. Linka byla boží, televize nainstalovaná a můj přítel celý. Pak už jsme jen rozházeli po domě dekorace a bylo to zde takové celé nové, neponičené a krásné. Jen ta jedna obrovská místnost zůstala prázdná. Domluvili jsme se, že ji nebudeme upravovat, dokud se nebude schylovat k tomu, že by nějaké děti měly být. Hlavně se o tom všem ještě musíme pobavit a domluvit...

Byla jsem celkem nadšená, že jsme to dneska všechno tak pěkně stihli. Tohle většinou zabere mnohem delší čas, ale nás bylo celkem hodně a pracovali jsme až do sedření z kůže. Proto jsme také večer padli na naši novou a krásnou měkkou žíněnku a nějak vůbec neřešili to, že jsme ji ještě nestihli vyprat. Dali jsme na ni jen deku a úplně jsme vytuhli.