Je chladná noc proto jdu s otcem do lesa."Nebojíš se?" ptá se táta. "Ne a mela bych?"odsekla jsem dokud jsem nedostala ten pocit jakoby nás někdo sledoval. Otočila jsem se ale nikdo za mnou nebyl. Našly jsme suchý starý strom, táta začal kácet strom, ale já měla ten pocit furt. Najednou se něco myhlo za stromy pekla jsem se a přitiskla se k tátovi. "Tam něco je" řekla jsem se strachem. "A co, asi zajíc" řekl táta. Ne zajíc to nebyl viděla jsem postavu v černém. Vraceli jsme se domu se suchým dřívím a v te chvíli jsem to viděla znovu sledovalo nás to nebo... spíš mě.
Ale co me zařadilo byl jeho obličej, protože žádný neměl.
Doma jsem se zeptala jestli to někdo viděl. Nikdo a c tak jsem si šla lehnout asi po pul hodině jsem slyšela kapky něčeho tekutého myslela jsem si ze je to jenom kohoutek. Zvedla jsem se z postele a rozespale jsem se loudala do koupelny. Jakmile jsem je dopotacela ke dveřím strnula jsem ta věc byla za oknem byla 2 metry vysoká, galantní oblek a chapadla na zádech lekla jsem se tak až jsem zkolabovala. Probudila jsem se až u sebe v posteli a máma s tátou seděli vedle. Zeptala jsem co se stalo ale oni nevěděli. A kdo by to taky mohl vědět, když to pronásleduje jenom mně. Odpoledne dalšího dne jsme jeli do vesnice já se ptala lidí a prodavačů jestli to také neviděli. Museli si myslet že jsem se zbláznila. Došli jsme k takovému stanu věděla jsem že mi to nepomůže ale za zkoušku to stálo. Vešla jsem dovnitř a sedla si kartarka začala vykládat karty a na nich bylo: Šílenství, Ztráta a Poutník co to asi znamenalo? "Osud si tě najde." řekla ta kartařka a já s obavami o soje normální myšlení radši odešla
Tak co vy na to ted je to trochu přitažené za vlasy,ale doufám ze si ten příběh u vás najde oblibu. Pardon za překlepy a peji krásné počteníčko. Arigatoo:-)
