Pobíhat po tom "sbídle" byla legrace ale docházelo i na nepříjemnosti párkrát jsem totiž něco rozbila a dostala vynadáno. Celou tu dobu co jsem tam trávila jsem přijala zášť k lidem která mnou protéká. Neměla jsem co ztratit protože už jsem to ztratila. Svojí rodinu, svůj domov a myšlení svoje normální myšlení. Komu by to vadilo když je v této společnosti. Jedna věc která mi vadila byla že mě nepustili ven, jen říkali "zůstaneš tady jasný" pche nejsem žádnej pes. Zůstávala jsem se Sally doma a musela jsem jí vysvětlovat že nesmíme ven. Ubíhaly dny a já se nesměla hnout z domu. Po dvou měsících mě nechali samotnou doslova.
Neměla jsem co dělat a tak jsem si udělala čaj a čekala. Za oknem se něco mihlo myslela jsme ze je to Slendy a šla jsem otevřít. Otevřela jsem a hned mě něco chytlo pod krkem a začalo mě to dusit. Lapala jsem po dechu chtěla jsem křičet ale nešlo to. Už jsem se dusila, věděla jsem že umřu. Snažila jsem se uvolnit, začal mě škrtit víc. Přestala jsem bojovat a čekala, čekala na konec. Najednou jsem uctila náraz mé tělo spadlo. Pootevřela jsem oči. Snažila jsem se vzpamatovat a zvednout se na nohy. Jen co jsem se postavila zase mě to popadlo, asi byl rozzuřený. Chtěl mě vidět umírat. NE řekla jsem si, nenechám ho, aby se kochal mou smrtí. Ze zbylích sil jsem se dokázala uvolnit. Jakmile jsem byla na zemi neměla jsem moc času ani síly. Snažila jsem se utéct. Vyběhla jsem z domu, neohlížela jsem se. Běžela jsem vedle jeskyně a vběhla do ní. Schovala jsem se za výklenek. Koutkem oka jsem viděla jak to jeskyni obešlo. Byla jsem v bezpečí. Chvíli jsem seděla dokud jsem si nevšimla velké chlupaté koule s lebkou co mě pozorovala. Lekla jsem se a hodně. "Seede" řekla jsem a oddechla si.
Já vim je to pozde , doufam ze mi odpustite. opravdu se omlouvam za chyby a jeste jednou za zpozdeni. :)
