Probrala jsem se ve starém pokoji. Ležela jsem v krásné posteli s nebesi a krásnými polštáři. Asi 2 minuty jsem seděla a pak jsem si vzpomela co se včera stalo. Z očí mi začali téct slzy. Vzpomela jsem si na tu událost v lese kde mi zabil otce. Ano byl to muž, ten z tech povídek. Na stolku u postele jsem viděla kalendář, podívala jsem se na něj a zjistila že je 21.století. Musela jsem nejmíň prospat 5 let ale jak to ze jsem furt mladá. V stala jsem z postele a rozhlížela se. Ten pokoj mel vlastni koupelnu a šatník jako "prase". Šla jsem se osprchovat a trochu se vzpamatovat. Vylezla jsem z vany a otevřela šatník bylo tam napsáno moje jméno. Tolik oblečeni jsem neviděla, šaty, civilní oblečení... Vzala jsem na sebe kratasy a mikinu. Všechno mi padlo jako ulitý. V tom jsem si všimla jak se otáčí klika. Dostala jsem strach ale ne ten samy jako v lese. "Že bych si zvikla na ten pocit ticha, prázdnoty a smutku?" ptala jsem se sama sebe. Najednou "cvak" a dveře se otevřeli. Ve dveřích se objevil muž s maskou. Podíval se na mě a zase vyjde z pokoje. "C-co to bylo" řekla jsem si. Tak jsem tam jen tak stála a stále koukala ke dveřím jako bych věděla že to není vše. Najednou jsem uslyšela takový bzukot, šel ode dveří. Dveře se otevřeli a v nich stál ten muž s maskou a ten co me sem odvlekl. Samou hrůzou jsem si klekla a stále koukala do obličeje no... spíš do tý bílý prázdnoty. No me to moc nevadilo byla jsem zvyklá se dívat do nemejch tváří ale tohle bylo jiné. Náhle začal mluvit, že se jmenuje slanderman a že dole je spousta lidí jestli bych je chtěla poznat. Na sucho jsem polkla, vždyť to on mi zabil rodinu a teď se chová jako gentleman. Vstala jsem a přes svůj strach jsem se zeptala kde to jsem. Ten chlap v masce se představil jako Masky a začal mi vysvětlovat kde jsem potom odešel a Slanderman taky. Podivala jsem na ruce a chytla jsem se za hlavu "co se to se mnou stalo" řekla jsem a odešla do koupelny. Zavřela jsem za sebou a koukala jsem do zrcadla a přemýšlela co řekl "vítej do rodiny, to tak" skla jsem. Co jsem měla dělat zůstat nebo utéct, zemřít nebo přežít. Toto nerozmotatelné klubko se jménem Život. Vtom jsem uslyšela hlasy jako
Jdi tam Toby" nebo něco takového. Slyšela jsem jak cvakla klika a dveře se otevřeli, do pokoje vešel hnědovlasý kluk. Rozhlížel se po pokoji. "Tak co je tam někdo" ozval se hlas znova. Kluk se otočil a naznačil že je to v cajku a celá skupinka lidí vešla. Byli děsivý ale vypadali mile. Koukala jsem se klíčovou dírkou ale po chvíli jsetoho nechala a sedla jsem si na okraj vany. Uslyšela jsem jak někdo bral za kliku připravila jsem se že utéct alespoň z pokoje. Klika cvakla dveře otevřeli a já vyběhla na chodbu. Tam jsem se zastavila a koukala na tu skupinu čuměli jak vyvoraný. Začal jsem se smát a utíkala dál rozběhly se za mnou. Doběhla jsem ke schodům kde jsem se zastavila a koukla se na ně jeden z nich tam nebyl ten co vešel do pokoje vešel vešel do pokoje jako první. Dobíhali mě, já se šibalky usmála a skočila dolů. Zarazilo mě jak je ten dům velkej. "Hej ty tam" ozvalo se. Já se na ně podívala a zasmála se a utíkala dál. Vtom mě někdo chytil za nohu a vytáhl do vzduchu, ano byl to Slandy a koukal se na tu povedenou skupinku která se zastavila. Nemohla jsem to vydržet a vybuchla jsem smíchy. "Kdo je to" ozval se ten kluk co s nimi neběžel. Zkřížila jsem ruce narodila pokerface a představila jsem se. Slandy mě položil a představil ty "lovce". Uvědomila jsem si že se mi tu chce zůstat.
Je tu další kapitola omlouvám se že to is tak pozdě ale to víte škola jinak doufám že se bude líbit :3
