Byl to záblesk všeho štěstí, rychlejší než myšlenka. Teď, jako by vše bylo zahaleno pod šedivým závojem. Vše je den o de dne tmavší a ponurejší. Vytrácející se světlo ze všeho podzimu. Všechny barvy vzplývají v jednu, ta suchá vúně byla navždy odváta větrem. Zvuk šustícího listí náhle utichl. krajem se nese jenom ticho, přerušující jej vítr hladící svými zmrzlými prsty tvář, po které stékají slzy, jako stékají kapky deště z větví stromů.
