Dálkou se nese stříbrná záře, co oslepí napohled. Pomalu kráčíc bílou pustinou užívající si tu klidnou chvíli, kdy kapky roztátého sněhu kapající z větviček stromů i keřů se ozývají do ticha krajiny, která se probouzí z pod bílé přikrývky. Zrcadlo, jehož chlad zakrýval hladiny řek, se rozpadá za záře zlatých paprsků jejichž síla přibývá každým novým dnem. Pod vším tím bílým zmarem rodí se nový život jehož krása nepozná hranic.
