Snamione jednodílovka ○ Disillusionment charm & pink dressing gown ○

Dissillusionment charm & dressing gown

A/N: Ahoj, vítám vás u mé jednodílovky. Autorka si potřebovala odpočinout od psaní diplomky a vzniklo tohle :D Berte to jako pohodové čtení. Za hvězdičky a hlavně komentáře moc děkuji! 

1. 15+ :) 

2. Kdyby se nějaká dobrá duše nudila a vymyslela mi cover, budu vděčná ♥

3. Známé postavy samozřejmě patří JKR. 

***

Severus rázoval potemnělými chodbami bradavického hradu. Věděl, že dnes nemá na programu povinnou noční pochůzku – studenty, kteří nebyli po večerce ve svých postelích, měly na povel Pomona a Rolanda. „Jako by snad někdy nějaké našly," ušklíbl se. Moc dobře věděl, že studenti se nejvíc obávají jeho osoby. A to i přes to, že po válce poněkud ubral na svých trestech a ponižování. Už nemusel hrát žádnou roli; a že mu trvalo dobrý rok, než si to pořádně uvědomil. Velký podíl na tom měl i nový přírůstek profesorského sboru – po Filiusovi přebrala výuku kouzelných formulí slečna Grangerová.

Když se od Minervy dozvěděl, kdo bude náhradou profesora Kratiknota, málem se neudržel a už už se mu na jazyk dralo několik pěkně sarkastických poznámek. Tu malou holku s neutuchající touhou po vědění (což by mu až tak nevadilo, kdyby to nedávala tolik najevo) a s obrovským cosi na hlavě, co měly být její vlasy, před lety moc nemusel. Když spolu se zbylými dvěma třetinami Zlatého tria pátrala po viteálech, měl sám příliš mnoho práce na to, aby sledoval, jak se Grangerová změnila. Jakmile před začátkem školního roku dorazila jako nová posila sboru, nevěděl, co si se sebou počít. Tatam byla ta malá holka. Krásná, mladá žena, s milým úsměvem na rtech, suchým humorem, který dokonale soutěžil s tím jeho, a dostatečně inteligentní, aby jí nemusel za každým druhým slovem vysvětlovat, co má zrovna na mysli.

Během prvního měsíce se respektovali a tak trochu okolo sebe chodili po špičkách. Během druhého navázali přátelství, založené na společném humoru, oblibě ticha, knih a inteligentních diskuzí. Během třetího měsíce, kdy už si tykali, kdy už oba navzájem měli povolené vstupy toho druhého do svých komnat („aby ses mě nemusel pořád ptát, když si chceš půjčit nějakou knihu," jak to podala Hermiona), si Severus uvědomil, že krásná profesorka formulí se objevuje v jeho myšlenkách víc, než by bylo zdrávo. Po několika dlouhých rozhovorech sám se sebou ve svých komnatách si chtě nechtě připustil, že k Hermioně by rád cítil něco více než jen přátelství. A co hůř, on už to cítil! A byl to úplně jiný pocit, než který si pamatoval ve spojení s Lily Potterovou. Teď už to věděl – byla to touha někam patřit, ta touha, aby ho někdo bral takového, jaký je. Jenže teď tu bylo úplně něco jiného. Přenádherná Hermiona Grangerová... „Která by s dvakrát tak starším, zjizveným profesorem lektvarů těžko chtěla něco mít," zabručel si tenkrát pro sebe. Rozhodl se, že i přátelství s touto úžasnou osobou je něco, co si pravděpodobně nezaslouží, a tak ho bral všema deseti. 

            Bylo lehce po deváté hodině, když se zasekl u jednoho výpočtu k novému lektvaru, na kterém pracoval. „Hermiona má přece výtisk The Arithmancy in use," pomyslel si. Ještě nebylo tak pozdě, aby si ho nemohl vypůjčit. Koneckonců, Hermiona říkala, že dnešní večer stráví v knihovně, a jak ji znal, bude tam nejméně do půlnoci. Vydal se tedy ze sklepení do druhého patra, ve kterém byly komnaty profesorky formulí.

Už skoro zahýbal za roh, když uslyšel tlumené hlasy. „Rolanda a Pomona... Pak mají chytit nějaké studenty, když jsou slyšet přes půl hradu,"  ušklíbl se a provedl zastírací kouzlo. Během války ho pro své účely zdokonalil tak, že byl opravdu téměř neviditelný. Spolu s jeho dokonale tichou chůzí (některé zvyky z jeho špionského období se prostě nezapomínají – zvlášť, když dřív na nich závisel jeho život) neměl problém okolo chichotající se dvojice proklouznout. To poslední, co dnešní večer potřeboval, byl výslech těchto dvou čarodějek.