Drarry (Pracovní název... zatím)

1. Nový profesor

Pohled Draca

Hukot jako v úle, tiché chodby Bradavic ožili množstvím studentů, kteří se po prázdninách vracejí na nový školní rok, pro některé poslední a pro jiné první.

Mířil jsem do velké síně na první společnou večeři, oblékl jsem si černé kalhoty, bílou košili a zelený hábit, přece jenom zastupuju i Zmijozelskou kolej.

Prošel jsem učitelským vchodem a zaujal své místo vedle Nevilla, který měl na sobě červený hábit, ze stejného důvodu jako já, měl na starosti Nebelvírské.

„Ahoj," pozdravil mě s širokým úsměvem.

„Ahoj," oplatil jsem mu.

„Už jsi slyšel, že Minerva sehnala nového učitele na Obranu? Vzal to na poslední chvíli a po dlouhém přemlouvání."

„Ano, vím o tom. Na jednu stranu je to dobře, alespoň nebudeme suplovat," což reálně hrozilo. Stačilo nám to tří měsíční suplování na konci školního roku, nehledě na všechny zkoušky, kdy musel přijet někdo mimo Bradavice.

Velká síň už byla plná studentů, dveře byli už zavřené, Minerva přišla učitelským vchodem a nesla moudrý klobouk, který položila na židli a přešla ke stupínku.

„Vítám vás v novém školním roce," dál jsem ji nevnímal, protože dosud prázdná židle vedle mě se pohnula a někdo se na ni usadil. Koutkem oka jsem se podíval, po mé levici a uviděl ostře řezané rysi a postavu oblečenou v černém.

Všiml jsem si, jak Neville vedle mě je jak na trní a culil se. Nechápal jsem. Na neznámého jsem se nechtěl ani podívat, stačilo mi to mravenčení, které z jeho přítomnosti mi probíhalo tělem. Utopen ve svých myšlenkách jsem nevnímal zařazování do kolejí, ani proslov ředitelky k žákům.

„A na konec mi dovolte představit Vám nového učitele Obrany černé magie, po dlouhém přemlouvání se uvolil a nakonec mojí nabídku přijal, za což jsem mu nesmírně vděčná," probral mě z myšlenek hlas Minervy. Nehledě na to že mě překvapilo, že dotyčného zná a mluví o něm jako o dobrém známém, „po dlouhých dvanácti letech bych chtěla zpět v Bradavicích přivítat nejváženějšího bystrozora naší doby Harryho Pottera."

Po mé levici neznámí vstal a pozdravil se z žáky. Ne, to nemůže být pravda. Vždyť o něm nikdo dvanáct let neslyšel. Osoba vedle mě se opět za velkého potlesku posadila a já nepřítomně otočil hlavu a konečně si dovolil si dotyčného prohlédnout.

Byl vyšší než já, ostré rysi v opáleném obličeji se vůbec nepodobali kulatému obličejíčku, co si pamatuju ze školních let, obličej mu už nehyzdili ony kulaté brýle, nyní byl bez nich, měl narostlé kratší upravované vousy. Vlasy měl delší, nyní nedbale svázané koženým řemínkem, ale přes to stále neposedné, vypracované tělo se štíhlím pasem, jenom podtrhovalo vypasované černé tričko a černé džínové kalhoty, hábit mu chyběl.

Jako kdyby vycítil můj zkoumavý pohled a otočil se na mě, setkal jsem se jeho zelenýma očima. Pak jsem očima zabloudil nad jeho pravé oko, kde skoro neznatelně byla ona pověstná jizva, kdybych se na ni vyloženě nezaměřil, nevšiml bych si.

„Malfoy, Neville," kývnul nám oboum na pozdrav.

„Harry, jak to, že jsi mi o tom nenapsal," řekl na oko dotčeně Neville a při tom byla znát radost v hlase.

„Rozhodl jsem se na poslední chvíli," odpověděl Potter.

„Jak dlouho, už jsi zpátky? Hermina nic neříkala," konverzoval dál Neville a při tom si už nabíral na talíř večeři.