Drarry (Pracovní název... zatím)

5. Myrddin Emrys

Pohled Draca

Cítil jsem šimrání a teplo na svém obličeji. Lehce jsem pootevřel oči a hnedka je opět zavřel před intenzivním světlem. Chtěl jsem se přetočit na druhou stranu, kde by mě neotravovalo protivné sluníčko, ale moje tělo zaprotestovala náhlou bolestí. Pomalu jsem začal uvažovat, co se vlastně včera stalo, vybavoval se mi Potter a výlet na Potter Manor. Vše se najednou vrátilo jako blesk a já prudce otevřel oči.

Ležel jsem v posteli, ale cizí posteli, se zaúpěním jsem se rychle posadil a začal se rozhlížet kolem sebe. Nic tu nebylo známé, museli jsme zůstat na noc. Pomalu jsem vstal z postele a uvědomil si, že mám na sobě jenom v košili a boxerky, takže mě někdo musel svléknout. Mé oči zpozorovali otevřené dveře na balkon a já se vydal tím směrem.

Ve dveřích se mi naskytl pohled na Harryho, jak sedí u stolu se snídaní, jeho dávkou ranního kafe a pročítal nějaké papíry. Opřel jsem se o rám a sjížděl ho pohledem. Tmavě zelené tílko a šedé volné šortky, oblečení spíše víc odhalovalo než zahalovalo, i když byl začátek září dnes bylo obzvlášť krásně. Jsme vůbec ještě v Británii? Jako kdyby vycítil můj pohled, zvedl oči od papírů a zelený pohled se vpil do mého.

„Dobré ráno," pozdravil jsem a přerušil tak oční kontakt. Pomalu jsem se rozešel k volné židli naproti Harrymu. Sedl jsem si na židli, nalil si hrnek čerstvé černé kávy a s chutí se napil, slastně přivřel oči a dopřál si ještě jeden lok. Přesunul jsem svojí pozornost na jídlo na stole a vzal si z nejbližšího talíře obložený toust.

Sluníčko ještě mělo sílu, odložil jsem toust a začal si vhrnovat rukávy, nejdřív levou a pak pravou, u předloktí jsem se zastavil, zhluboka jsem se nadechl a pokračoval. Nebylo tam, moje ruka byla čistá, fascinovaně jsem přejížděl po prázdném místě, kde ještě včera byla ta ohyzdnost, s kterou jsem se naučil žít. Byl jsem v háji, jenom s těží se mi dařilo zadržoval slzy, ale přece se před Harrym nerozbrečím jako nějaká holka.

„Jak?" chtěl jsem vysvětlení a zvedl z němu pohled.

„Stará magie," řekl jako by nic, „Draco... já nevěděl... že bude na tebe reagovat."

„Děkuju."

„Neměl bys spíš na mě řvát, nenávidět mě?" podivil se Harry.

„Harry, ani po těch letech nechápeš? Já mezi kouzly vyrůstal od narození, ano zázraky se dějí, ale jako kouzelník na mě nereaguju tak přehnaně jako mudlové. Chápu, že pro ně by to byl šok." Tolik let je kouzelník a stále nechápe, to i Hermiona která je mudlorozená ví o kouzelnickém světě víc než on. Možná ale díky tomu jaký je dokázal přežít v utajení dvanáct let. „Pověz mi víc o tomhle místě. Ať se snažím sebevíc zapátrat v mysli, tak se mi nic nevybavuje. Otec byl velmi přísný v tom abych jako Malfoy věděl o všech čistokrevných rodinách a hustil do mě veškeré informace, ale o Potterech jsem nikdy nic neslyšel."

Bylo na něm vidět, jak přemýšlí, jednu chvíli pohledem uhnul a zadíval se někam do dály. Nechal jsem ho v klidu přemýšlet, upil ze své kávy a vzal si ještě jeden toust. I při jídle jsem ho nepřestával sledovat. Dokázal být zticha hodinu, mezi tím jsem si stihl dát ještě jedno kafe a přečíst dnešní noviny, které Harrymu nejspíš ráno přišli.

„Pojď semnou," najednou se ozval Harry a já se na ně podíval přes okraj hrnku, ze kterého jsem pil kávu. Odložil jsem hrnek a šel zpátky do pokoje, kde přes křeslo leželo přehozené moje oblečení. Z hromady jsem vyndal jenom černé kalhoty, které jsem si oblékl, přece tady nebudu chodit ve spodkách. Košili jsem nechal voně přes kalhoty s vyhrnutými rukávy.