Drarry (Pracovní název... zatím)

3. Mors viventium

Pohled Draca

Od pondělního večera nebyl Harry Potter ani na jednom jídle ve velké síni, což znepokojovalo, některé mé kolegy.

„Neville, viděl jsi od pondělí Pottera?" zeptal jsem při čtvrtečním obědě.

„Ne, co přijel, jsem ho viděl jenom na jídle, ani se za mnou nestavil," odpověděl mi naštvaně.

„A nezkoušel ses za ním zastavit?"

„Já? Proč já? To on s námi nekomunikoval, pardon, až na jeden dopis ročně," odfrkl si uraženě Neville, „A hlavně dneska učím celý den, nemám čas dolézat za někým, kdo o to nestojí."

Jenom jsem pokýval Nevillovi na souhlas, pak jsme v klidu dojedli oběd.

Neville šel do skleníků se připravit na odpolední vyučování a já se rozešel chodbami hradu na odpolední dozor, který proběhl, až na nějaké vyjímky v klidu. Chodby se začali vylidňovat, když se blížila další hodina. Já měl už pro dnešek volno, tudíž jsem nikam nespěchal a v klidu se vydal do svého kabinetu, když v tom se prudce otevřeli dveře vedle mě. Jediné co jsem stihl vnímat, byla pronikavá bolest mého obličeje.

„U Merlina, co tu vyvádíš?" řekl Potter.

„Taky ti přeju hezký den," zahuhňal jsem.

„Promiň," řekl kajícně, „pojď dovnitř, podívám se na to, třeba nebudeš muset ani na ošetřovnu," pozval mě s omluvným pohledem do svého kabinetu.

„Posaď se," ukázal na jedno z křesel před krbem a odešel do vedlejší místnosti.

Měl jsem čas se trošičku porozhlídnout a docela mě překvapil jeho stůl na kterém byli hromady složek, na jiném menším byli pergameny, nejspíš práce studentů. Zvědavě jsem se zvedl a šel ke stolu s hromadou složek.

Na stole ležela otevřená složka a v ní fotky, rukou kterou jsem si nedržel rozbitým nos, jsem posunul pár fotek a se zájmem si je prohlédl. Pod fotkami vykukovala lékařská zpráva, moje zvědavost mi nedala a vytáhl jsem ji a začetl se.

„To bys číst neměl," ozvalo se za mými zády a já se úlekem otočil. Stál ve dveřích a podával mi mokrý ručních, který jsem přijal a s tichým zaúpěním si ho přiložil na nos.

„Promiň, ale jenom tak se to tu válí," hlesl jsem, ale zprávu stále třímal v ruce, „ můžu si to dočíst?"

Jenom pokrčil rameny a ukázal mi zpět do křesla.

„Sundej tu ruku, kouknu se jak moc je to zlé." Ruku s ručníkem jsem sundal a zvedl pohled k němu.

„Episkej," řekl bez předchozího upozornění a mě vystřelila příšerná bolest do obličeje.

„U Salazara, tos mě nemohl upozornit?" zavrčel jsem vztekle a přitiskl si zpátky mokrý ručník na nos.

„Pojď se umýt, vypadáš příšerně," řekl s ledovým klidem. Zavedl mě do své soukromé koupelny, když jsem se vracel zpět, tentokrát jsem se víc porozhlédl. Obývací pokoj měl jednoduše zařízený, největší dominantou byl psací stůl, na kterém byli další hromady složek. Proboha co ten Potter vyvádí?

„Už vypadáš líp," rejpnul si Potter. Jenom jsem po něm hodil naštvaný obličej.

„Můžu si přečíst tu lékařskou zprávu?" zeptal jsem se Pottera, něco mě na té zprávě zaujalo.

„Sice bych neměl, ale jsem v koncích, ležím v papírech už od pondělí," řekl a zněl vyřízeně. Hodil jsem po něm zkoumavý pohled a začetl se do zprávy.