Mermaid》Chensung [ ✔ ]

『5』

,,L-lele?" Jisung ke mně otočil hlavu celý vystrašený, když film skončil. Po celou dobu filmu nic neřekl a jenom ho tiše sledoval, což mě dost zarazilo. Myslel jsem, že bude chtít, abych to vypl.

,,Ano?" počítač jsem vypl a na Jisunga se podíval. Hned jsem se cítil blbě, že jsem mu horor nezakázal.

,,Já m-mám strach." zatahal mě za rukáv trička a u toho už měl slzy v očích.

,,Ach, Jisungie, promiň." objal jsem ho, abych mu dal pocit bezpečí.
,,Ale nic to není, ano? Je to jen spousta make-upu a speciálních efektů. Nic z toho není pravda." snažil jsem se ho přesvědčit, že se ničeho z toho filmu nemusí bát.

Jisung, aniž by se mě zeptal, co make-up a speciální efekty znamenají, přikývl a zabořil hlavu do mého ramene.

Začal jsem ho hladit po zádech.
,,Půjdeme si už lehnout, co ty na to?" počítač jsem nějakým způsobem dal na stolek vedle postele, aby nám nezavazel.

,,Bojím se." zamumlal.

,,Neboj, budu tady celou dobu s tebou." pověděl jsem a dal mu pusu do vlasů. Ani nevím, proč jsem to udělal; něco jako instinkt, nejspíš.
,,Můžeš se ke mně tušit, jak jen budeš chtít." dodal jsem.

,,Slibuješ?" koukl na mě.

,,Slibuji." pousmál jsem se a i s Jisungem v náručí jsem si lehl. Samozřejmě jsem nás nezapomněl zakrýt.

Držel jsem ho u sebe, co nejvíc to šlo, hladil ho po zádech a čekal až usne jako první; potom až půjdu spát i já. Chci mít prostě jistotu, že Jisung bude opravdu spát.

,,Jisungie?" zašeptal jsem, kdyby náhodou už spinkal. Když se z jeho strany nic neozvalo, koukl jsem na jeho spící tvář, usmál se a dal mu pusu na čelo.
,,Dobrou noc." zavřel jsem oči a během pár minut usnul.

Ráno jsem se vzbudil jako první, a tak jsem se opatrně zvedl, abych nevzbudil Jisunga, a šel do kuchyně si udělat snídani. Udělal jsem si míchaná vajíčka a k tomu si vzal rohlík. Sedl jsem si ke stolu a začal v tichosti jíst.

,,Chenle!" uslyšel jsem křik z pokoje. Snídani jsem nechal být a běžel tam; co když se Jisungovi zase udělalo špatně?

,,Co se děje?" dřepl jsem si k němu. Jisung mě hned sevřel v pevném objetí, které jsem mu oplatil.
,,Copak?" zeptal jsem se znovu.

,,Probudil jsem se a nebyl si tu." řekl ublíženým hlasem (no, ale aspoň to není nic životně závažného).
,,Měl jsem strašný strach."

,,Velice se ti omlouvám." dal jsem mu pusu do vlasů a pohladil ho po zádech.
,,Vzbudil jsem se a měl hrozný hlad, a tak jsem se šel najíst." vysvětlil jsem.

,,Aha." vydechl.
,,Asi mám taky hlad." podíval se na mě.

,,Co by sis dal?" díval jsem se na něj s menším úsměvem.