Mermaid》Chensung [ ✔ ]

『6』

    ,,Co kdybychom šli dnes na pláž, hm?" zeptal jsem se Jisunga, když jsem dělal oběd. Jisung pořád seděl u stolu a pozoroval mě, jak vařím; úplně ho to fascinovalo.

,,Na pláž?" ani jsem se nemusel otáčet a viděl jsem před sebou jeho překvapenou, ale zároveň nadšenou tvář.

,,Uhm." pokýval jsem hlavou, vypl sporák a jídlo jsem začal dávat na dva talíře.

,,To bych moc rád!" vykřikl nadšeně. Otočil jsem na něj hlavu a usmál se a on mi úsměv samozřejmě oplatil.

,,Po jídle vyrazíme." oznámil jsem a podal mu talíř, na kterém byli špagety s omáčkou, a vidličku, aby to mohl sníst.
,,Dobrou chuť." popřál jsem mu, usedl ke stolu a sám začal jíst.

,,Co to je?" nadzvedl obočí a vidličkou do špaget začal šťouchat. Vidlička už ví, co je, ale ke špagetám jsme se ještě nedostali.

,,Říká se tomu špagety, to je těstovina." vysvětlil jsem; aspoň se o to pokusil.
,,To tmavě červené je omáčka, která se na špagety dává, aby měly chuť."

Jisung přikývl, nabral na vidličku porci špaget a dal do pusy. Špagety, které mu trčely z úst vcucl, což zapříčinilo, že byl celý od omáčky (a myslím, že to bude ještě horší).

,,Chutná ti?" otázal jsem se a v klidu jedl svou porci, i když jsem se netěšil na to uklízení po Jisungovi.

,,Je to dobré." uznal s menším kývnutím.
,,Ale je to všude." postěžoval si a podíval se na mě.

Zasmál jsem se.
,,V tom máš pravdu, ale až se to naučíš lépe jíst, tak to bude v pohodě, uvidíš."

Jisung přikývl a pokračoval ve svém jídle, tak jako já.

Po obědě jsem se převlékl do plavek a Jisungovi vzal pouze boxerky na převlečení, protože nemám dvoje plavky. Také jsem vzal ručníky, krém na opalování a něco k jídlu, ať máme co papat.

,,To se vážně musím koupat v tomhle?" otázal se mě Jisung a zavrtěl boky.

,,Ano, Jisungu." přikývl jsem.
,,Tady není nuda pláž. Nemůžeš si tu prostě chodit nahý." rozložil jsem ručníky na písek a na jeden z nich si sedl.

,,To je ale hrozně nepříjemné." postěžoval si, a také si sedl.
,,Jak v tom můžete ve vodě být?" podíval se na mě.

,,Úplně normálně." uchechtl jsem se nad jeho brbláním; je jako malé zvědavé dítě.
,,Teď tu nikdo není, tak jdi do vody." rozhlédl jsem se kolem, abych se ujistil, že tu opravdu nikdo není.

,,Proč nemůžu až později?" otázal se.

,,Protože by někdo mohl vidět tvou ploutev a to nechci." namazal jsem se krémem.
,,Nemuseli by to pochopit."