Smrtí políbená

práva tvář

Juliet zůstala stát naproti svému kolejnímu řediteli. Ani jeden nepromluvil. Jen se probodávali pohledem.

Nakonec se Juliet otočila a šla zpět ke kuchyňské lince. Mrkev, která byla ještě z půlky nenakrájená si dala do misky a chtěla odejít pryč z kuchyně.

,,A teď jdete jako kam?" zarazil ji Snape. ,,Tak za prvé, vám to může být jedno, protože jsem tady doma a zadruhé jsem si ani nepřála, aby mě někdo hlídal a obzvláště ne vy. Takže já si tu mohu dělat co chci a kdy chci aniž bych vám o tom říkala," odsekla Juliet a odešla z místnosti.

Tmavovlasá dívka se vydala ven za Neem. Ten už nervózně přešlapoval u vchodu a čekal na Juliet. Radostně se postavil na zadní, když uviděl svůj cíl vycházet ven ze dveří. ,,Dobré ráno," rozzářila se Juliet, když uviděla Nea. Ten se na chvíli rozvztekal. ,,Promiň...já se řízla, tak jsem si to musela ošetřit. Tím jsem se zdržela," pohladila ho po hlavě Juliet. Neo na ni ještě chvíli naštvaně koukal, pak se však vydal za ní, když se vydala směrem k jezeru.

Celou dobu je však nenápadně z okna pozoroval Snape, který nad celou situací naštvaně pozvedl jedno obočí. Poté se otočil a přemýšlel, co bude vlastně celou tu dobu dělat...

Dny plynuly a první týden z léta se blížil ke konci. Juliet Snapeovi řekla, že pokud nechce spát na pohovce, tak že je nahoře ještě jeden pokoj pro hosty, do kterého se klidně může prozatím zavřít. Snape to mile rád udělal.

Celou dobu vlastně nedělali nic jiného, než že se na sebe mračili. Kolikrát spolu za týden promluvili by se dalo spočítat na prstech obou rukou. Juliet však stále nepřestávala používat svůj obraný mechanismus, díky kterému zakrývala její skutečné emoce. Aby se před člověkem začala chovat tak, jak to ve skutečnosti cítila, se jí musel hodně otevřít a ona mu musela opravdu hodně věřit. Proto taky jediný člověk, kdo věděl, co je Juliet ve skutečnosti zač byl Brumbál.

Snape často vídal Juliet, jak sedí v jednom z křesel u krbu a čte si a to ať byl den nebo noc. Pokud nedělala zrovna toto, byla někde venku s tím hipogryfem, jak Snape geniálně usoudil.

Jednou se asi o půl třetí ráno vydal pro sklenici vody. Když však došel k místnosti, která byla zároveň kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem, nutno podotknout, že místnost zabírala skoro celé přízemí, zarazil se. Z místnosti šlo slabé světlo. Když vešel dovnitř, rozhlédl se po místnosti. U krbu seděla Juliet a četla si knihu. Vůbec ani nevnímala to, že přišel do místnosti její bývalý profesor lektvarů. Snape chvíli stál ve dveřích a přemýšlel, jak má reagovat, když si ho však dál Juliet nevšímala a spokojeně si přetočila další stránku v knize, rozhodl se, že zjistí, proč nespí.

,,Můžete mi říct, proč nespíte?" ozval se za Juliet Snape. Ta to však vůbec netušila a tak sebou vyděšeně škubla, až jí kniha spadla na zem. ,,C...co?" zakoktala se Juliet. ,,Co tu strašíte takhle brzo ráno?!" pokračoval Snape. ,,Ono už je ráno?" zeptala se potichu Juliet. Snapeovi neušlo, že je zřejmě úplně mimo. ,,Vy jste ještě ani nešla spát?" zeptal se Snape a obešel křeslo. Teď se tyčil přímo proti ní. Díval se jí přímo do očí. Juliet nestačila nasadit obranný mechanismus, takže Snape v ní mohl číst jako v otevřené knize. Měla strach, ale nedokázal přijít z čeho. Poprvé naň ho hleděla pohledem, kde cítil, že má z něho respekt. Snad...měla i slzy na krajíčku.

Juliet byla v tu chvíli velmi nesvá. Ještě nikdy tak dlouho nekoukala svému profesorovi do očí a navíc bez toho, aby zakrývala to, čím sama je.

,,Nejde mi spát," řekla potichu a sklopila oči. Cítila však na sobě jeho pohled. ,,Jak dlouho?" zeptal se jí Snape. Z jeho hlasu však nešel chlad, ale něco jiného, co Juliet nemohla rozpoznat. ,,Asi půl roku," přiznala Juliet stále mluvící tichým hlasem. Když však Snape neodpovídal, odhodlala se zvednout pohled od svých nohou a podívat se na něj. Stál tam před ní, snad neschopen slova. ,,Provází mne jedná a ta samá noční můra. Spát odmítám, protože....mám strach," poslední slova skoro až zašeptala.

,,Zkoušela jste si uvařit bezesný spánek?" zeptal se jí po dlouhé době Snape. Juliet opět sklopila hlavu a potom s ní zavrtěla. ,,Teď už to nemá cenu. Ráno mi řeknete, kde máte kotlík a potřebné přísady, které předpokládám, že znáte," prohlásil nakonec Snape, čímž Juliet opět zaskočil, i když doufala, že to řekne. Poté se Bradavický profesor otočil a vydal se zpět. Ani si nevzpomněl, proč vlastně přišel.

Juliet se teď však cítila ještě hůř. Nedokázala zakrýt své emoce a tak se Snape dozvěděl o tom, co jí trápí. Na druhou stranu, to hlavní se jí však podařilo nechat si pro sebe.

Druhého dne ráno se Juliet vydala s východem slunce za Neem, aby ho pozdravila. Neo byl překvapený, že za ním Juliet přišla takhle brzo, ale měl radost. Dlouho se však k Neově nelibosti nezdržela, protože se vydala zpět domů, aby nechystala to, co jí Snape před několika hodinami nařídil.

Ve věcech ze školy našla svůj kotlík (dokonce našla i svou hůlku), poté připravila snad všechny ingredience (opět ještě ze školních zásob) a vydala se s nimi do obývacího pokoje, kde je dala na jídelní stůl přímo před Snapea, který se snažil vypít si v klidu kávu a přečíst si noviny. ,,Můžete mi říct, co to má znamenat?" vypálil hned Snape, když to všechno před něj Juliet položila. ,,Taky vám přeji příjemné ráno," řekla ironicky Juliet a hodila po Snapeovi pohled, kterým se on normálně díval na žáky, když přišli pozdě na hodinu.

,,Mohla jste aspoň počkat, než se nasnídam," procedil mezi zuby Snape. ,,A vy mě máte údajně hlídat, což se vám zatím nevede moc dobře....jo a našla jsem svou hůlku," řekla nakonec vítězoslavně Juliet. ,,Vy jste ji ani neměla ztratit," odsekl jí Snape a měřil si ji pohledem. Musel uznat, že teď před ním stojí opět stará Juliet, která má jazyk ostřejší než břitvu. Ovšem, přece byla o něco jiná a on se i na ni díval jinak. Potom, co zažil před několika hodinami se na ni chtě nechtě přestal dívat jako na tu největší potvoru, co kdy učil. Teď před ním stála dívka, která skrývala své slabé stránky. K tomu se teď navíc usmívala, ale nebyl to ten její typický ironický úsměv, ale byl to úsměv mnohem přirozenější.

,,Máte na čem ten kotlík ohřát?" zeptal se nevrle Snape. Juliet nad tím jen mávla rukou a přičarovala si kahan a stojánek na kotlík. Pak se opět vítězoslavně podívala na Snapea, který ji celou dobu pozoroval. Když uviděl, že se na něj Juliet otočila, zvedl jedno obočí. ,,Myslel jsem, že víte, jak ho připravit," rýpl si do Juliet Snape.

Juliet se však zarazila. Nevěděla, jestli má přiznat, že kouzla sice ovládá naprosto perfektně (a i ty černé magie), ale lektvary, u nich by se hádala, nebo jestli má ze sebe udělat Hermionu, která vždy musela dokázat, že všechno umí sama nejlépe. Nakonec se však rozhodla, že přizná Snapeovi to, že na lektvary moc talentu nedostala. Navíc po tom ranním fiasku už jí bylo jasné, že si nemá cenu hrát na někoho kým není. To tedy znamenalo, že se Snapeovi otevře, stejně tak jako Brumbálovi.

,,No, víte...kouzla, ty mi jdou, ale u lektvarů jsem moc talentu nepobrala," přiznala Juliet a sklopila pohled. ,,Neříkejte. Tak mi vysvětlete, proč vaše lektvary byly vždy nejlepší z celé třídy," řekl povýšeně Snape. ,,Možná proto, že jsem si o nich něco přečetla a narozdíl od většiny svých spolužáků jsem dávala při hodinách pozor," neodpustila si poznámku Juliet. Poté se poníženě podívala Snapeovi do očí, což mu dělalo dobře, protože Juliet nikdy k němu neprojevila sebemenší náznak respektu.

Nakonec se neochotně zvedl a stoupl si vedle Juliet. Celou dobu, co připravovali lektvar, ji pozoroval. Nebyla jako Lily, ale jako James už vůbec ne. Rozhodně ale po obou něco zdědila, stejně tak jako její bratr.

,,Musíte víc na jemno," napomenul ji Snape při krájení. Juliet jen nepatrně přikývla.

,,Vy víte, proč je Brumbál pryč," spíše než se zeptal konstatoval Snape. Juliet se na chvilku zarazila. Poté se podívala na svého kolejního ředitele a pomalu přikývla. Snape se na ni však netrpělivě díval. ,,Hledá viteály Lorda Voldemorta," řekla Juliet a Snape se na ni ještě upřesněji podíval. Juliet uhnula pohledem a pokračovala dál v přípravě lektvaru.

Po zbytek přípravy lektvaru nepromluvil ani jeden slovo, tedy pokud zrovna Snape nenapomýnal Juliet...