M O N S T R E M [j.jk x k.th]

•Chapter eleven•

Konečně ste se dočkali Ggukova pohledu, nechte si šmakovat <3

Gguk's pov :

"Ale notak Taehyungu já nechtěl, stůůůj!" pokusím se ho vtáhnout zpět do pokoje ale on se mi vysmekne a jde asi směr předsíň tak ho následuju

On.. Si bere boty?? kamo jako jde?

"Kam jdeš???" optám se se zvědavostí v hlase a na kouknu mu přes rameno

"To tě snad nemusí zajímat pane uražený" odsekne s úšklebkem na tváři

"Hezky mi to tu prohlídej, nevím kdy se vrátím" poplácá mě po tvářičce a vezme klíče

"Děláš si srandu?! Sem snad pes? Jdu taky" vezmu do ruky bundu a rychle ji na sebe hodím

"Tak to ani omylem hochu, řekl jsem že tu budeš tak tu budeš! A žádný protesty nechci slyšet!"

naštv- ne přímo nasraně se na mě podívá ale já ho s odhodláním ve tváři pozoruju o to intenzivněji

Po chvilince se mu na tváři objeví zoufalý výraz a ustoupí kapku ode dveří, hah... Zase jsem vyhrál!

" Děkujiiiiii"

S  pusinkou na tvář okolo něj proběhnu ke schodům kde se na něj ohlédnu a on pořád stojí u dveří, jako opařený s pohledem upřeným na mě

"Tak dělam ne?!" zasměju se a začnu sbíhat schody

Back Tae's pov:

"Ne že se někde přerazíš ty idiote!!!"

Zavolám na něj ale o pár sekund později je slyšet jen tupá rána a brekot Ggukieho, oh bože co to zas provedl..

"Ggukie, zlato, copak se stalo??!" rychle k němu přiběhnu

Víte co je vtipné? Musíte na nej jak na dítě, za tu chvilku sem ho prokoukl, je jako velké přerostlé mimčo

"J-já.. O-ono mi to uklou-ouzlo" pláče rozpláclý na zemi a z nosíku mu teče pramínek krve

"To musela být ale šlupka, pojď, ošetříme tvoje zranění ano?? Už neplakej Ggukie..~
nebo chceš abych plakal taky?"

On hned na to zakroutí hlavičkou v nesouhlas a já se jemně zasměju

Opatrně si ho vyhoupnu na sebe tak aby okolo mě mohl omotat nožky, chytnu ho pod zadkem a on dá svoje ruce za můj krk tak že se na mě celý natiskne

Mezitím se znovu vrátíme do bytu

" Zlato, neplakej už, tak hrozné to nebylo aby sis zkazil tak hezký den, ano?" a on jen nesměle přikývne

"Co kdybych tě někam vzal hm? Aby sis spravil náladu" strčím mu pramen vlasů za ouško a podám mu kapesník

Jemu se okamžitě rozzáří očka, a je po pláči.

"A-a kam!" poposkočí si

"Uvidíš trubko" rozcuchám mu vlásky a vstanu

"Šup, zvedáme se, jdeme, nebo tu chceš snad zůstat??"

"Ano kapitáne!!"

A jsem tu s novou kapitolou, snad se bude líbit, přemýšlím že celý příběh přepíšu ale nevím nevím

Co vy na to?? Líbí se vám tahle verze nebo by ste chtěli něco jinačího?? ❤️