M O N S T R E M [j.jk x k.th]

•Chapter Two•

Fajn. To zvládnu je to jen pár metrů.

Pomalu vejdu do té uličky.

Hele není to až tak hrozný... No spletl sem se.

"Kurva to bolí"

Kruci.. Mám tam jít?

Normální člověk by utekl zpět do domu jenže já jsem dobrá duše a jako naschvál se tam jdu podívat..

Vedle popelnice se něco válí jenže co to j— to ne!

Ne ne ne to.. To nemůžu!

Jen ne on! Kdokoli jiný jen ne tahle zrůda.

A momentálně u sebe nic nemám, žádnou zbraň, pepřák, nic.

No a co mám dělat jako teď?

Jejda.. Omylem sem kopnul do plechovky..

Teď se smiř se svou smrtí Tae..

Maminko moje milovaná tolik mi chybíš.

Ještě sem toho ani tolik neprožil a už musím umírat!

"Kdo je tam?!" sakra a co teď?

A helemese! Koště!

Vezmu teda to koště a majznu s tím tu stvůru po hlavě.

"Jauvajs co děláš?!" dobře tak to nepomohlo

Achjo.

Tak fajn dokážu to..

Vlezu tam k němu a pokusím se ho znovu nějak omráčit jo! To je good nápad!...

Klepajíc se strachem vejdu před toho tvora nebo jak tomu mám říkat..

A koště držím nad hlavou.

" Hej to stačí! Nemusíš mi ubližovat když ti nic nedě—"

Jenže já ho nevnímal a se zavřenýma očima ho praštil znovu.

Jees už se nic neozívá a ani se tam nic nehýbe.

Otevřu oči a podívám se na to co jsem praštil.

No to si děláš prdel..

Už i ten hlas byl jako od anděla..