Tajemství vrby

2.

Já jí nabýdla židli a ona se posadila.

,,Dobrý den vrbo. Něco jsem ti upekla"

Tahle holka má spoustu problémů, ale nechce je řešit nebo někomu říkat krom mě. Občas mi donese i něco k snědku což je vcelku milé, protože jsem vážně hodně velký žrout. Přestože na to nevypadám.

Kývla jsem hlavou a sedla si. Rukou ji naznačila ať ráčí povídat.

,,Víte, dneska mám velice pěknou novinu. Zamilovala jsem se!"

Oh, bože ne.

,,Je krásný dost možná i dokonalí snový princ."

Úplně jsem jí viděla ty třpytky v očích. Vzala jsem kartičku a napsala jedno jméno, které tady kolovalo snad už tisíckrát vždy od jiných obdivovatelek.

Ukážu ji otázku a jí ty oči zazáří ještě víc.

,,Ano přesně Viktor Strong je tak úžasný, jenže mě nevidí co mám dělat vrbo?"

Na tohle jsem si vytáhla jednu starší kartišku. Občas nechápu proč se mnou řeší zrovna vztahy. Chápete? Já která nikdy neměla vztah. To o mě neví. Vlastně pro dobro všech nikdo nikdy nezkoumal kdo jsem.

Ona si tu kartičku přečte.

,,Ale on není namyšlený pitomec a navíc vím určitě, že nikdo jiný mi srdce nezaplní."

U toho se koukala někam do stropu a určitě přemýšlela na tím kýblem plný straček.

Takhle o něm žvanila ještě tak deset minut a pak odešla. Přišel další, který mi vyprávěl o své nové holce.

Další týpek se mi svěřil, že podvádí svou přítelkyni, která ho má ráda.

Další holka se mi svěřila o problémech jejího těla, pak se někdo svěřil, že miluje učitelku biologie.

a tak dále. Prostě normální problémy dospívajících.

Nevím proč se za mnou rozhodli přijít, neřeším to.

Vzala jsem posledního a na dveře přitípla, že se končí na čež spousty lidí zanadávalo a spoustu posmutnělo.

Lidi, já taky potřebuji jít domů jasný!?

Zavřela jsem a sedla si na své místo. Ten kluk mě na první pohled nijak nezaujal jen tu ještě nikdy nebyl. Pomalovala bych si ho. Tedy možná, ale jen možná mi připomíná jednoho velmi nepříjemného sobce.

Rukou mu ukážu ať mluví. On se nadechne a vydechne a začne se klepat. Pak brečet nijak mě nevzruší, stává se to tu vcelku často.

,, Ahoj, možná víš kdo jsem, ale pro jistotu se představím. Mé jméno je Lucifer Strong, určitě znáš bratra aspoň z povídání....."

Konečně z něj něco začlo soukat a víjde z něj tohle. Jo jasně vidím podobu, ale že je tohle tintítko prácha toho zadku bych si nevsadila.

,,umř-"

To vzbudí mou pozornost.

,,Vím, že jestli se to dozví brácha asi umřu, ale já se bojím!"

Nadechne se.

,,MŮJ BRATR JE HLAVNÍ HLAVA GENGU V TOMHLE STÁTĚ!"

Vychrlil na mě.

Tohle bylo poprvé. Co mě dokázala spověď překvapit.

Vyndám kartičku. Napíšu to co by měl měl určitě udělat .

On si jí přečte.

,,Takže pokud to nikde neřeknu....nic se ani mě ani tobě nestane?

On se na mě usměje, zvedne se a rozloučí se a odejde.

Já zůstala sedět a přebýrala jsi, co řekl. Pokud to někomu řekne nebude to dobrý....

Sundám si masku a plášť. Normálně bych odešla dveřmi, ale dnes půjdu tunelem. Zmáčknu knoflík a otáčecí stěna se i se mnou pohla do temnoty. Naštěstí jsem hned našla vypínač. Nemám moc ráda tmu.

Kráčím chodbou která vede přímo do mojí třídy. Neptejte se mně od kud jsou ty tuneli, já sama to nevím. Jediné co vím je kam vedou.

Jsem u dveří a pro jistotu se ještě podívám škvírou jestli tam někdo není. Když nikoho nezpozoruju zmáčknu knoflík.

Od tud pokračuji k šatnám a přezuju si boty co drží už jen síla vůle. Následně vyrazím domů.