Tajemství vrby

1.

Víte, občas si říkám, že život by mohl být lepší kdybych se snažila ho aspoň vnímat a nebo měnit. Jenže já na to nemám sílu už ne. Měla jsem ji, ale pak se na ni vykašlala a stala se loutkou na nitích osudu. Stereotypní život, který skončí mou smrtí ve tmavé díře v lese.

Docela optimistický. Řeknu si. Čtu si citát od někoho na internetu, co má problémy se řezaním a s těmahle sračkami.

Je zase pátek a jsem ve své škole, jako obyčejný student s nejlepšími výsledky. Jsem tichá osobnost. Moje jméno není důležité. Jediné co vím, že můj život není zábavný ani trochu.....

Sice nemluvím a moje tvář je pořád stažená do kamenné grimasi, ale aspoň trochu zábavy bych ocenila. Povzdychnu si v lavici. Podívám se znovu na mobil a začnu hrát hru. Jde o to, že mám porazit nějakou zeleninu několika tahy. Je to hodně lehké. Zabaví to a aspoň nemusím poslouchat řeči spolužáků.

,, Hej ahoj K.!" nevím proč, ale lidé mi říkají K. Není to žádná zkratka nebo dokonce začátek mého jména či přímení. Vzniklo to hned na začátku kdy na mě jedna holka zakřičela, omylem jsem na zarágovala a od té doby se mi ta přezdívka usadila místo jména.

Studuji na střední škole, kde jsem strávila poslední tři roky. Učení bylo vždy lehké , tedy podle mne, ale to jak při každým testu slyším pláč Elissi ze zadních lavic mě utvrzuje, že jsem asi nějak moc chytrá nebo ona je moc blbá.

Zazvonilo na hodinu, učitelka na matiku tu byla v cuku letu a hned hlásila, že bude zkoušet ústně. Všichni buť otráveně vydechnou nebo jak Elissa už mají slzy v očích a popotahují nudle. Plus jako bonus někdo potichu kleje ty nejsprostčí slova co ten daný člověk zná.

Já jediná si říkám jak tentokrát náhodně někoho vybere. Víte tuhle učitelku mám ráda, protože vždy najde jiný způsob jak někoho vybere.

U mě to samozřejmě ústní zkoušení nejde.

,,Takže dnes bude.......kdo poslední spočítá příklad co byl na tabuli."

Napsala ho. Bylo to dělení se zlomky s písmeny. Znovu sem slyšela nadávky typu: já se na můžu potentovat atd...

Já příklad měla v cukru letu a jen si pohodlně sedla a přemýšlela. Po pěti minutách ten případ dopsali všichni krom Alissi. Ta se nanovo rozbrečela.

,,Takže půjde Petr.."

To je takový debil co má všechno na háku. Podivil se a ohradil, že nebyl poslední.

,,OH zapomněla jsem říct, že od člověka co dopíše poslední plus součet dnešního datumu. A výš co vyšlo to na tebe."

Vidíte? co jsem říkala.

Celou hodinu jsme probíral kvadratické rovnice nebo co. Naštěstí zazvonilo a já vytáhla knihu na povinnou četbu jménem Lolita. Je to vcelku úchylárna.

Po pár minutách pocítíme pronikavý hlas u mího stolku a proto se na ni podívám. Jasně, že to byla Alissa.

,,Víš, ty se máš. Když nemůžeš mluvit tak nemůžeš být zkoušená. Za to já mám vždy na krajíčku pokaždé, kdy se o tom jen zmíní."

Teď opravdu nekecá. Dokonce i teď se jí spustili slzy. Rukou s nalakovanými nesty si je otřela a mlela dál o nějakým klukovi jménem Luciferrovi Strongovi. Byl to takový pánbůh naší školy tedy pokud nebyl někde v prdeli se svými velice nepříjemnými přáteli. Jen štěstí, že nikoho nešikanovali, ale i to má svůj důvod.

Já ji poslouchala na půl ucha. Nijak ji zrovna nemusím, ale je milá...

Celý den jsem přežila s hrami a knihou.

Konečně konec už jsem myslela, že tam chcípnu nudou. Teď je tři hodiny což znamená, že mám tak půl hoťky, než musím do "práce". Asi si skočím na ten pozdní oběd........

Za tu půl hodiny jsem ještě stihla koupit čtvrtky na kartičky. Dál jsem šla zpátky do školy do hudebky hlavně, protože je zvukotěsná a oblékla si masku a pláštěm. Osobně nechci, aby mě někdo poznal, byly by z toho jen problémy o, které nestojím.

Co vlastně dělám za práci? Jsem vrba. Naslouchám a nevypouštím to ven. Což v téhle době je vzácnost. Chodí ke mě spousty lidí i ti co na téhle škole zažili šikanu než jsem přišla já. nebo i někteří bývalí šikanátoři. To tyhle divná sezení skončili šikanu, která tenkrát byla vážně krutá.

Když jsem skončila přípravou, už někdo klepal. Já došla otevřít. Byla tam malá dívka asi na první ročníku.....