Jen to jednou vyzkoušej

Režim začíná

Sandra otevřela oči. Zažloutlý strop se na ní svým způsobem šklebil a ona se zamračila. Pomalu zvedala svoje tělo z postele a mžourala na budík. 10:12. Sandra vyvalila oči. Jak dlouho spala? Zvedla se a šla do koupelny. Chvilku jen tak stála a přemýšlela, jak se dnem vynaloží dneska. Napadlo jí někam jít, ale tu myšlenku rychle zahnala. Nikam nechtěla. Připadala si stále tak strašně unavená. Otočila se a zamířila do kuchyně. Postavila na čaj a znovu skočila do postele. Konvice začala vřískat a ona byla nucená se zvednout. Vzala pytlík jahodového čaje a dala ho do hrníčku s velkým nápisem: DON'T WORRY, BE HAPPY. Sedla si ke stolu naproti oknu. Obloha se mračila a venku foukal studený vítr. Pestrobarevné listy poletovaly všude kolem. Dopis čaj a chopila se knížky. Moc dlouho ji to nevydrželo. Šla se obléct a nějakým způsobem dát dohromady. Najednou se ozval zvonek. Sandra se podivila, ale šla otevřít. Když otevřela, den se ještě víc zhoršil. Ve dveřích stála malá, podsaditá holka s hnědo-zelenými očima a černými vlasy. "Ahoj Sando!" vykřikla příšerně vysokým hlasem. Sandra se v duchu proklela, že ji říkala kde bydlí. "Ahoj Vendulo" řekla neveselým hlasem. Vendula byla její spolužačka z gymplu. Ona si myslela že jsou kamarádky, ale nikdy nebyly. Sandra jí ze srdce nenáviděla. Vždy ji ponižovala a pokaždé když spolu někam šly, byla vždy ta "nejlepší a nejkrásnější". Než se Sandra nadála, byla Vendula uvnitř. Vyloženě se tam nacpala! "No, máš to tady takový malý. To já žiju v něčem větším!" prohlásila a zasmála se. U normálního člověka by jste si opravdu mysleli že je to vtip, ale u ní ne. Byla rozmazlená a bohatá. Ani spolubydlící neměla! "No a jak se vlastně máš ty? Já mám přítele, jmenuje se Honza a je to fešák"a takhle mlela a mlela. Sice se zeptala jak se má Sandra, ale vůbec jí to nezajímalo. Ona byla ten typ lidí, kteří dělají na venek jak jsou úžasní, ale ve skutečnosti jsou to pěkný svině. Sandra jí nabídla čaj, ale v doufala, že řekne ne, že musí domů. Ale ona řekla "Klidně si dám". Sandra opravdu začala proklínat ten den. Avšak jednu věc uměla. Uměla vypadat zaujatě rozhovorem, ale ve skutečnosti vůbec neposluchat. To jí v této situaci bylo hodně platné. Seděli u stolu a Vendula mluvila a Sandra použila svůj zaujatý výraz. Minuty se táhly a Sandra se jen modlila, aby už se rozhodla jít. A však najednou Sandře zazvonil telefon. Volala její kamarádka. V tu ránu to Sandře došlo. Měla si od ní vzít nějaké věci. V duchu se zaradovala. Omluvila se Vendule a vystrkala jí z bytu. Celá šťastná se pak oblékla a vyrazila do podzimního počasí na místo kde se měli sejít.

Druhá část! Doufám že se líbila!