Skrytá vášeň ❌

16.

Druhý den večer jsem po práci vyrazila rovnou na již smluvené místo, kde jsem se měla sejít se svou sestrou. Nevěděla jsem co od toho rozhovoru čeká, vlastně jsem ani nevěděla jak bych měla reagovat. Furt jsem byla totiž trochu naštvaná za to jak se chovala. Po pár minutách jsem zaparkovala nedaleko kavárny a po zamknutí auta jsem se vydala na místo. Hned co jsem otevřela dveře udeřila mě do nosu vůně kávy a já se lehce pousmála. Když jsem ale spatřila Gertu sedící opodál, hned mě můj úsměv přešel. Vypadala příšerně.

"Ahoj." Pozdravila jsem jí když jsem přešla až k ní a sedla si na židli naproti. "Ahoj. Jsem ráda že si přišla." Pronesla ke mně a snažila se usmát. Místo úsměvu to ale dopadlo jako divný úšklebek. "Stalo se něco?" Zeptala jsem se nejistě, když jsem viděla jak velké kruhy pod očima má. "Jo. Hrozně mě mrzí jak jsem se k tobě zachovala. Neměla jsem na to právo. Navíc to teď není nejlepší s Vanessou, furt se jen hádáme. Asi i kvůli tomu jsem tě vyhodila. Prostě toho na mě bylo moc a já vypěnila." Spustila dlouhý monolog a já se snažila vše pobrat. Nevěděla jsem, jakou odpověď ode mě přesně očekává. A nechtěla jsem se hádat, protože na to vypadala až moc zdrchaně.

"Jsi v pohodě?" zeptala jsem se jen, protože se jí po tvářích spustily slzy. Přes desku stolu jsem ji chytila za ruku a ona se mi podívala zpříma do očí. "Mám takový problém. S Vanessou." pronesla a já si povzdechla. "Povídej, třeba ti nějak pomůžu." řekla jsem jí a ona se uchechtla. "Ona už chce děti." pronesla a já na ní nechápavě koukala. Zaprvé jí bylo teprve 22 a zadruhé byla lesba, takže přirozenou cestou to asi nešlo. "Ale?" nadhodila jsem do vzduchu a čekala, jestli se toho chytne a bude pokračovat. "Já na to nejsem ještě připravená. Jo, chodíme spolu už skoro 5 let, ale jsme moc mladé a hlavně nevím, jak bychom to udělaly, když jsme obě holky." tentokrát mluvila potichu a smířlivě, jako by se za to styděla. "Hele tak jí řekni to co mně. Že jsi na to moc mladá a že ještě dítě nechceš. Měla by to pochopit, pokud tě miluje." pronesla jsem k ní a ona jen mlčky přikývla. Najednou se však otočila a začala něco hledat v kapsách svého kabátu, který měla přehozený přes opěradlo židle. Z pravé kapsy vytáhla bílou obálku a otočila se mým směrem. Setřela si poslední slzy a obálku posunula přes stůl mým směrem. "Co to je?" zeptala jsem se zvědavě a obálku si od ní převzala. Otevřela jsem jí a všimla si balíčku bankovek. "Dala jsem ti tam několik tisíc dolarů. Jako odškodné za to, že jsem tě vyhodila ze dne na den z domu. Něco do začátku, snad ti to pomůže a už se na mě nebudeš zlobit." pronesla s úsměvem a já se také usmála. Na nic jsem nečekala a obejmula jsem jí. Byla jsem ráda, že jsme se sešly a znovu se usmířily. Zbytek večera jsme seděly u kávy a později i červeného vína a povídaly si o všem možném. O mé práci, o jejích studiích a brigádách, o Vanesse, o tátovi a o spoustě dalších věcí.

Domů jsem si nakonec byla nucena vzít taxíka, jelikož jsme s Gertou popíjely. Přijela jsem po desáté večer a byla jsem ráda, že je druhý den víkend a já nejdu do práce, jelikož hladina alkoholu v mé krvi se zdála být dosti vysoká. Najednou mi dělalo problém i těch pár schodů přede dveřmi a mé kroky jistě nebyly úplně rovné. Motala jsem se, ale byla jsem usměvavá a hodlala udělat jen jednu věc. Věděla jsem, že jí budu druhý den nejspíše litovat, ale musela jsem to udělat. Hned po odemknutí dveří jsem z nohou skopla boty, odložila si kabát a přešla do obýváku, kde stále hrála televize. Na gauči ležel Zack, který napůl podřimoval. Když jsem ale vešla do místnosti automaticky se zvedl a přešel blíže ke mně. On to snad cítí. Nikdo z nás nic neříkal, jen jsme tam oba stáli uprostřed místnosti a hleděli si do očí. Mé ruce vystřelily ke knoflíkům mé halenky a já je začala pomalu rozepínat. Jeho oči se mi přemístily za mými rukami a později na moje prsa. Začal rychleji dýchat a já věděla, že je vzrušený. "Zoe, co to děláš?" zeptal se po chvíli nechápavě. Nic jsem neříkala, pouze jsem pokračovala v rozepínání knoflíčků. "Jestli nechceš porušit pravidla tak hned přestaň." pronesl když jsem rozepnula poslední knoflík. Pousmála jsem se a halenku svlékla. Nahlas polkl a vzhlédl k mému obličeji. "Co blbneš?" zeptal se znovu a stále se nedočkal mé odpovědi. Místo toho jsem rozepnula zip sukně, který se nacházel na mém boku, a ta následně spadla volně na zem. Vystoupila jsem z klubíčka na zemi a popošla ještě blíže k němu. "Líbej mě." pronesla jsem k němu a jeho zorničky se rozšířily. "Ale to je přeci blbost. To nemůžeme." řekl a dál mě zkoumal pohledem. Přejížděl očima po celé mé postavě. Stála jsem tam před ním jen v černém krajkovém prádle a čekala na jeho polibky a doteky. "Nemůžeme, ale chceme." vzdorovala jsem mu a popadla jeho dlaň, kterou jsem si přitiskla na zadek. Zhluboka se nadechl a natiskl se na mě. Cítila jsem jeho klín na svém a věděla jsem, že mě chce. "Seru na pravidla." sykl nakonec a konečně mě políbil. Hned mi bylo lépe.

A tak jsme se několikrát milovali na gauči, v mé i v jeho posteli a já si přála aby to nikdy neskončilo. Věděla jsem, že jsem vkročila do nebezpečné řeky, která někdy končí. Bylo ale jen na nás jaký konec si vybereme. A já doufala, že ten dobrý.

Protože jsem ho milovala.

Celým svým zatraceně roztříštěným srdcem.

Milí čtenáři, byla bych moc ráda kdybyste mi do komentářů napsali názor. Myslíte že bylo dobré rozhodnutí porušit pravidla? Shipujete je nebo nechcete aby byli spolu? A jak myslíte že to bude pokračovat?
Budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu, abych si tu nepřipadala tak sama.
S láskou vaše
~Lucc9847