Skrytá vášeň ❌

7.

Celý den jsem byla zmatená, práce mi vůbec neutíkala a já neustále musela myslet na to co se odehrálo na chodbě. V hlavě mi to šrotovalo jako ještě nikdy, dokonce i více než před maturitou. Byla jsem z toho úplně vedle a proto se kazily i věci okolo.

"Zoello, přineseš mi konečně tu kávu prosím?"  Optal se Peter když mu na stůl přistály dokumenty o které mě požádal třikrát před hodinou, ale já byla schopna udělat je až teď. "Jistě Petere, už se na tom dělá."  Odpověděla jsem a přešla do malé kuchyňky kterou měl vedle kanceláře. Ze skříňky jsem vyndala hrnek, talířek, z poličky kávu a postavila to na kuchyňskou linku, mezitím se uvařila voda v konvici a tak jsem nasypala kávu do hrnku a zalila ji vodou, z lednice vyndala mléko, které vylepšilo kávu a z poličky cukr, kterého jsem tam dala tři lžičky, jako obvykle. Když jsem měla hotovo pouklidila jsem po sobě a vydala se i s kávou zpět do naší kanceláře. Neustále mi však hlavou běhala jeho slova 'protože po tobě toužím'. Káva i papíry se nacházely na Peterově stole a já se přemístila ke svému stolu, zasedla za něj a začala se věnovat své další práci na počítači. "Sakra Zoello vždyť ta káva je slaná!"  Křikl Peter když se napil kávy mnou udělanou. Ihned jsem se na něj zděšeně podívala a uvědomila si to. 'Zoello, tady je kuchyňka, kde mi budeš vařit kávu, pamatuj hlavně že sůl je nalevo a cukr napravo, nerad bych pil slanou kávu' Když mě provázel po areálu nad touto větou jsem se jen zasmála a řekla že se nemusí bát, jenže teď. "Moc se omlouvám Petere, opravdu."  Omluvila jsem se a zvedla se ze židle, přešla až k němu. "Udělám ti novou."  Popadla jsem hrnek a chtěla odejít, zastavila mě však jeho ruka na mém zápěstí. "Ne to je dobrý Zoello, oba moc dobře víme že dnes nejsi úplně v pořádku, hodně věcí kazíš, všechno ti musím neustále opakovat."  Řekl a mně přejel mráz po zádech. On mě chce vyhodit? "Petere moc se omlouvám ale mám prostě špatný den, je toho na mě hodně, jen mě prosím nevyhazuj, Já se polepším, opravdu. Tahle práce je pro mě jako splněný sen."  V mém hlase byla slyšet prosba, možná i zoufalství. "Takhle jsem to nemyslel Zoello, vím že máš jen špatný den, jinak jsi skvělá zaměstnankyně. Jsou dvě hodiny do konce pracovní doby a tak prostě dnes jdi domu, pusť si nějaký film a odpočívej. Zítra to bude lepší."  Pousmál se na mě a já se usmála taky. Tak tu ránu z toho jak mi spadl kámen ze srdce museli slyšet až v Africe. "Dobře, děkuji moc Petere. Zítra, ahoj."  Poděkovala jsem, popadla z věšáku kabát, ze židle kabelku a pak s mávnutím odešla z kanceláře. Představa toho že za pár chvil budu ležet v obýváku s nohami na stole a puštěným seriálem mě opravdu lákala.

Za chvíli se představa stala realitou a já udělala přesně to, co jsem chtěla. Rychle jsem si vyzula boty, sundala kabát, v pokoji se převlékla do něčeho pohodlnějšího (což byly legíny a obyčejné bílé triko), učesala si ledabylý drdol a pak se už jen rozvalila v obýváku koukajíc na televizi. Dávali zrovna můj nejoblíbenější seriál a já měla takovou radost, nikdy mě nepřestane bavit jen tak lenošit a koukat na seriály, jsem prostě seriálový maniak. Dokonce se mi povedlo i zapomenout na něj a na ten incident na chodbě, byla jsem tu jen já a seriál. Po skončení dvou dílů na mě však padla únava a proto jsem si lehla na gauč a ihned usnula.

Probudilo mě zabouchnutí vchodových dveří. Posadila jsem se a rozhlédla se okolo sebe, za okny už byla tma a v dálce bylo slyšet jen hlasité bubnování dešťových kapek o střechy a silnice, silné foukání větru a hromy. Miluji bouřky. V předsíni se rozsvítilo světlo a mně bylo naprosto jasné, kdo to je. Můj pohled padl na hodiny 20:35 Tak pozdě? Směna nám končí v šest. Pak mi však došlo že je spolumajitelem firmy a asi měl ještě nějaké papírování. "Ahoj Zo, jak ti je?"  Zeptal se když vešel do obýváku a spatřil mě s rozcuchanými vlasy a těsně po probuzení. Mohla jsem být jen ráda že byla tma, lekl by se mě. Mou radost však zkazil když rozsvítil a já se musela rozmrkat, světlo byl nezvyk. "Ahoj, ale jo, je mi lépe."  Pousmála jsem se na něj a až teď si všimla jak vypadá. Jeho vlasy byly mokré, jako by právě vylezl z bazénu, košile od obleku se mu lepila na tělo a já se musela zakousnout do rtu, bože byl tak strašně sexy. "Hele chci si promluvit o tom dnešku."  Řekl a přešel až ke mně, posadil se na pohovku. "Mrzí mě že jsem na tebe křičel, ale prostě nechci aby sis ubližovala, záleží mi na tobě a-"  nestihl to doříct protože ho přerušily mé rty na jeho. Najednou jsem měla obrovský zkrat a můj mozek dočista zmizel. Teď jsem myslela srdcem. Po tom, čím jsem si v minulosti prošla, jsem se zapřísáhla, že si už žádného muže nepřipustím k tělu. S ním to ale nešlo. Když jsem byla vedle něj, byla jsem tekutina.

Posadila jsem se na jeho klín, jednu ruku dala pod jeho bradu a přitáhla si ho ještě více do polibku, druhá ruka mu zajela do vlasů a hladila ho tam. Po chvíli jsme se odtáhli a dívali si zpříma do očí. "Vím že to není správné ale tak moc tě chci."  Řekl a polkl, jeho hlas byl chraplavý, přesně jaký jsem milovala. Přiblížila jsem se rty k němu, políbila ho na tvář a pak se jimi přemístila k uchu. Kousla jsem ho lehce do ušního lalůčku. "Tak si mě vem."  Zašeptala jsem a ucítila jak mu naskočila husí kůže díky mému dechu, který se ocitl na jeho krku.