Skrytá vášeň ❌

10.

Celou schůzi jsem se snažila soustředit pouze na to, co Peter říká a také se snažila vše zapisovat, jak mi řekl, ale občas mi to opravdu nešlo. Kvůli tomu, že mě Zack buďto neustále pozoroval nebo mi ještě několikrát sáhl pod stolem na nohu. Nechápala jsem jeho chování. Říkal, že to nesmíme, že na to máme zapomenout, že to byla chyba, a teď dělá tohle. Má duše se s tím ale rvala statečně a já stále zůstávala tou ledovou královnou.

"Mohu si jí na chvíli vypůjčit? Potřebuju s ní probrat něco ohledně domu." Pronesl Zack směrem k Peterovi když schůze skončila a všichni již opustili místnost, jen my tři jsme stále zůstávali. "Asi jo, já stejně musím jet ještě za jedním klientem, čeká na mě v hale, a k tomu Zoe nepotřebuju." Odpověděl Peter Zackovi a i nadále se o mně bavili jako kdybych tu nebyla. Bylo mi to celkem nepříjemné. "Dobře, děkuju." Odpověděl mu ještě Zack a Peter už jen pouze s přikývnutím a pozdravem odešel. V místnosti jsme osaměli a já už teď cítila, že je zde najednou nějaké teplo. Začala jsem se lehce potit a můj tep se zrychlil. Přešel blíže ke mně a já poodstoupila. Věděla jsem, že mu nemohu dovolit přiblížit se, jelikož by mě určitě políbil a to bych nerozdýchala. "Dneska ti to hrozně sluší, Zoe." Pronesl svá první slova dnes v práci mým směrem. "Děkuju." Poděkovala jsem jen stroze a pousmála se. Nebudu lhát, udělalo mi radost, že se mu líbím. O to mi taky původně přeci šlo. "Proč tohle děláš? " Zeptal se mě a já nechápavě nakrčila čelo. Udělal ještě jeden dlouhý krok ke mně a já opět poodstoupila, tentokrát jsem svými zády však narazila do skleněné stěny, která se nacházela za mnou. "Jsi tak strašně krásná." Pronesl dál a přešel úplně ke mně. Sáhl po zatahování rolet na skleněnou stěnu a rolety se stačily tak, že do místnosti nebylo vidět. Nevěděla jsem co říct, nebyla jsem zvyklá přijímat lichotky a nikdy jsem nevěděla, jaká je správná odpověď, jelikož pouhé děkuju mi nepřišlo dost. "Je to tak hrozně těžký." Jeho tělo se přiblížilo k mému. Pravá ruka mě chytla za bok a levá vystřelila k tváři. Automaticky jsem se skrčila, on si toho však nevšiml. Nepřišla facka, ale něžné pohlazení.

Jen tenhle dotyk se mnou dělal tolik. Husí kůže, zrychlený dech a knedlík v krku. Přesně to jsem teď cítila. "Co?" Zeptala jsem se nechápavě a on se pousmál. "Jsi tak zatraceně krásná, nejde odolat." Odpověděl a chytl mě za bradu. Začal si mě přitahovat k sobě a já věděla, o co se snaží. Tak moc jsem toužila políbit ho, opět cítit jeho teplé měkké rty na mých, ale nemohla jsem. V poslední chvíli jsem stihla uhnout a jeho pusa se dotkla pouze mé tváře. "Je to zakázané. Sám si to říkal." Odpověděla jsem mu a dostala se pryč od stěny. "Já vím. Ale jsi vážně krásná. Nemůžu si pomoct. Seru na pravidla." Pokračoval a zase ke mně chtěl přejít, ale já zvedla ruku abych si ho udržela dále od těla. "Myslíš že já si můžu pomoct!? Nechápeš mě. Nemůžu o tuhle práci přijít. A přišla bych, kdyby někdo přišel na to co mezi námi bylo, nebo kdyby to nedejbože pokračovalo!" Vykřikla jsem na něj a on na mě koukal s překvapením v očích. Sama jsem nechápala, kde se tohle ve mně vzalo. "Furt říkáš jak je to zakázané a přitom mi furt dáváš znamení že to chceš a pokoušíš se o mě. Dotýkáš se mě, lichotíš mi. Tak si to sakra všechno přeber. " Odsekla jsem ještě, tentokrát klidněji a tiššeji, a poté jsem se otočila na patě a rychlým a rázným krokem jsem opustila místnost a nechala ho tam stát.

Ledová královna, nezapomínej.

Ikdyž to tak moc bolelo, jelikož jsem po něm neskutečně moc toužila.