Rivalové

Jak je to možné ?

Ráno jsem těžce otevřela víčka, jak jsem je měla slepené od toho pláče v noci.
Koukla jsem se na hodinky, v zápětí jsem byla z postele venku a okamžitě se oblékala, posbírala věci, a letěla do školy, jelikož mi přednáška začínala za 20 minut neměla jsem moc čas na nějakou úpravu svého vzhledu.

___
Samozřejmě jsi si sedla jinam v přednášející místnosti aby jsi nemusela mít za zády zase Davida, ale ten tentokrát dnes nepřišel, co mě to vůbec zajímá pomyslela jsem si.
Potom jsi se zastavila nad tím, kde je asi Marc, jestli je v pořádku když jsi ho tam před školou nechala stát, a že na vlak to už zřejmě takto pozdě odpoledne nemohl stihnout. Přednášku si moc nevnímala jak jsi nad Marcem usilovně přemýšlela, a o chvíli později už si vyťukávala textovu Marcovi jestli je v pořádku, ale neodepsal ti. Skrčila jsi se tedy pod lavici a vytočila jeho číslo v telefonu.

" Prosím? " ozvalo se na druhé straně

" Marcu jsi to ty ? jsi v pořádku ? proč mi neodpovídáš na textovku ?! "

" Jo, jsem hele nemám čas ahoj " položil ti to

To si dělá srandu ne ? Co to mělo jako být ? A kde je ksakru ten David ? Doufám že se někde nepotkali a teď si to " vyříkávají " po klučičím. Nadskočila si z lavice, sebrala tašku a rychlým krokem vyšla z učebny.
Znovu jsi vytočila Marcovo číslo. Nic. Znovu.

" Proč mi pořád voláš ? Vždyť jsi mi včera řekla že ti mám dát pokoj " zavrčí na tebe

" Hele Marcu kde jsi, potřebuju si s tebou promluvit "

" Hm, ale já nevím jestli chci já "

" Marcu ! " zařveš na něj do telefonu

Na druhé straně telefonu je chvíli ticho a potom se ozve.

" Jsem v hotelu, ale nechci se s tebou sejít tady, dojdu k tobě na kolej "

" Dobře, budu čekat "

____
Po zhruba půl hodině Marc dorazí na kolej, vidíš že se ti vyhýbá pohledem a nemůžeš si všimnout jeho monoklu pod okem.

" To má jako být co ?! " zařveš na něho

" Hele přestaň jo ? Nemusel jsem vůbec chodit pokuď se chceš bavit takhle "

" Co se ti stalo ? Chci to vědět "

" No co bys řekla poprali jsme se "

" S kým jako ? "

" S Davidem "

" Proč ? "

" Protože k tomu máme oba důvod, ale já mu ten jeho důvod nežeru "

" O čem to mluvíš ? "

" Hele nech to být, není mi moc dobře "

" Poslouchej Marcu pokuď mi to neřekneš tak to půjdu vykopat z toho zmetka Davida "

" Dobře, dobře uklidni se, prostě jsme si něco řekli a za to jsme se porvali "

" To si fakt děláš srandu ne ? co bylo tak moc strašně důležitého o co by jste se rvali ? "

" Ty " odpoví

Koukáš na něj jak na pitomce s pootevřenou pusou a přemýšlíš co to právě vyslovil.

" Jak jako Já ? "

Stoupne si, popojde k tobě, chytí tě opět za ramena a upřeně se ti podívá do očí, a ty si nejsi jistá tím co ti řekne.