Odsouzení (snamione)❤️

5. kapitola- už to nechci dál snášet

HARRY

Po té co se nás Snape zeptal zda-li nám nic není ,vydal jsem se s Ginny a Ronem v patách za Brumbálem. Měl jsem o Miu strach,a tak jsem ostatní pobídl abychom přidali do kroku. Všichni jsme společně poplašným "během" vtrhli do ředitelny a nečekali na reakce. Nadechl jsem se abych po běhu nabral dech a spustil. ,,Pane řediteli posílá nás profesor Snape, musíte okamžitě na ošetřovnu. Hermiona měla další výpadek." Když to ze sebe vyhrkl všichni na něj hleděli jak kdyby před nimi stál sám velký Merlin. ,, Harry,chlapče uklidni se zajisté se tam vydám,ale musím vás všechny teď poslat na kolej,nerad bych aby jste byli přítomni u takové situace. Jen se zeptám zda-li jste v pořádku vypadáte otlučeně?" ,,Pane řediteli nám nic není,ale snad si nemyslíte,že bychom v takové situaci nechali naší kamarádku samotnou?" Otázala se narychlo Ginny,aniž by přemýšlela nad tím jak pohrdavě to vyznělo. ,, Zajisté jsem takovou to otázku čekal slečno Weasleyová,avšak nebyla to prosba,ale rozkaz... Je to jasné?!" Při poslední větě Brumbál zvýšil nepatrně hlas,což mladé kouzelníky udivilo.Nikdy,opravdu NIKDY neslyšeli velkého, milého a starostlivého mocného Albuse Brumbála zvýšit hlas, byť jen o půl tónu(obrazně řečeno).Všichni tři jen zamlkle přikývli, naznačili rozloučení a hbitým,nejistým krokem se vydali pryč z ředitelovy pracovny. Po odchodu mládeže se jen nad svým počínáním usmál a vydal se směr ošetřovna.

OOOOOO

Brumbál dorazil na ošetřovnu a uviděl vysokého,v černém oděného profesora lektvarů sklánět se nad lůžkem,na kterým leží zmožená hnědovlasá dívka. Severus se jen ohlédl a vychrlil na ředitele. ,,To je dost že jste tady,její stav se nečekaně rychle zhoršil." Řekl trochu nabroušeně. ,,Omlouvám se chlapče,ale mé nohy už nejsou to co bývaly. Teď ale k věci řekni mi upřímně jak je na tom." Zvážněl během několika sekund. ,,Albusi její křídla vyrostla do své plné velikosti jak očekávám.Ona nad sebou nemá kontrolu,pohlcuje jí to zevnitř, její počínání při výpadku ohrozilo další lidi a to mnohonásobnou magií než nás ve Velké síni......nevím kolik toho vydrží." Při vyřčené větě se mu zlomil hlas a jen sklopil zrak k zemi. ,,Hmm..... dobrá pak tedy mám řešení,neodneseš ji do svých komnat,nýbrž do svého domu v Tkalcovské ulici,myslím že jsou tam lepší podmínky pro trénování jejích schopností." Severus se jen nevěřícně podíval na staříka a ten jen přikývl na potvrzení svých slov. ,,Odporovat Vám nebudu,ale moc dobře víte že jsem proti tomu." ,, Zajisté,tak tedy teď abychom si to shrnuli..... naučíš ji vše potřebné,aby neubližovala ostatním,dál ji naučíš jak používat ta křídla,budeš muset přetrpět její bolesti a naříkání,než něco namítneš vím. Chci po tobě toho moc ale snad nechceš přihlížet jak se sama zničí,není-žli pravda?" ,,Albusi já-já snad si nemyslíš že vím jak slečnu tyto věci naučit,jsem profesor lektvarů a né chůva natož učitel  létání!" Albus se jen pousmál a stiskl mu rameno. ,,Ach Severusi jsem si naprosto jist tvými schopnostmi,věřím že to zvládneš a nezapomínej dlužíš to té dívce." ,Už to zase ten starý blázen vytahuje,to snad není možný.' Utrousil v hlavě. ,,Já to vím a kdyby nebylo jí mohl jsem si v poklidu odpočívat někde v ráji." Prskl suše. ,,Á heleme se někdo se probouzí." Řekl ředitel s jiskřičkami v očích. Dívka opodál napřed zahýbala prsty na rukou a opatrně rozevřela víčka. ,,Auu zatraceně." Zakvílela když se snažila sednout. Přiřítil se k ní černovlasý muž a okamžitě ji naznačil aby ležela. ,,Ne já chci vstát,musím se omluvit přátelům za to co jsem jim pro-provedla." Zde už mluvila ,tak potichu ,že ji bylo sotva slyšet a začali se jí spouštět slzy. Snažila se vzepřít dvěma pažím co jí drželi za její ramena. ,,Slečno Grangerová nebojte vaší přátelé jsou v pořádku a nemusíte se omlouvat, nemůžete za to." Vyvrátil její slova vousatý muž. ,,Ne pane řediteli už to dál nevydržím,už to nechci dál snášet. Ty neustále noci strávené ve strachu kdy čekám až se dostaví bolest,kdy čekám že už to skončí,už nemůžu." Rychle se vytrhla svému lektvarovému profesorovi a vyběhla ven z ošetřovny,směrem k Astronomické věži. ,, Severusi rychle běž,než si ublíží." Zakřičel na vzdalující se záda.

HERMIONA

Vyvlékla jsem se ze sevření profesora Snapa a utíkala směrem k Astronomické věži, co mi nohy stačili. Chtěla jsem to jednou pro vždy ukončit. Stoupala jsem po točitých schodech. Rohem oka jsem pokaždé viděla vlající plášť pár metrů za mnou. Stanula jsem před zábradlím,které mne dělilo od skoku,od svobody,od konce mých muk. Nahla jsem se přes zábradlí a přelezla ho,tak abych se ho zezadu držela rukama. S pocitem štěstí a všeho co jsem kdy chtěla a i dosáhla jsem teď shlížela z věže. Hermioně začali stékat slzy,opouštěla tím svoji rodinu, které slíbila že tu s ní vždy bude, přátele kteří s ní drželi ať se děla sebemenší vážnost či kravina. V tom za sebou uslyšela lehké a opatrné kroky, které si to rázovaly přímo k ní,moc dobře věděla kdo za ní stojí.

SEVERUS

Po té co se mi Hermiona vyškubla a hnala se pryč,neotálel jsem a vyběhl za ní. Myslel jsem, že mi odumřou plíce,ale dál jsem běžel. Vyběhla vstříc točitým schodům, vedoucím na Astronomickou věž. Až teď jsem si uvědomil,jak vážná je situace. Každou sekundou se mi více ztrácela za každičkým jednotlivým schodem. Když Severus doběhl nahoru,uviděl jeho kudrnatou studentku za zábradlím věže, přemýšlejíc zda ukončit to co jemu bylo tak vzácné,či zůstat. Opatrně krůček po krůčku se snažil neslyšně přiblížit. Chvíli se mu to dařilo,když se na něj otočila věděl,že tady jeho pohyby končí.

OOOOOO

Hermiona moc dobře věděla jakou chybu chce učinit,avšak zdá se jí to jako osvobození od toho co se z ní stává. ,Jsem jen odporná zrůda,která všem okolo ubližuje.' Další záplavy slz se dostavili a v té chvíli se znovu otočila k profesorovi,neb učinil další kroky. ,,Ne-Nepřibližujte se-" řekla sebejistým hlasem a po té smutně dodala. ,,-prosím." ,,Vy nejste žádná zrůda,to už nikdy o sobě neříkejte. Nemůžete za to ano?" Natáhl k ní svoji velkou dlaň. ,,No tak podejte mi ruce a půjdeme si sednout." Byl si naprosto jist,že jen tak snadno ji k tomu nepřinutí ne-li nepřiměje. ,,Ne nikam nejdu,sem jen otravná šprtka,k tomu nenáviděná mudlovská šmejdka a teď i nestvůra. Tohle už nechci zažívat,kéž bych se nikdy nestala čarodějkou." Povzdechla si. ,,Ne ještě lépe kéž bych se nikdy nenarodila." Po té se posunula o půl kroku kupředu a rukama se nejistě též i opatrně přidržovala. ,,Slečno nemusí to takhle skončit,máte tu lidi na ,kterých Vám záleží a jim zase na Vás. Nevzdávejte to příliš snadno." Na nepatrnou chvíli se odmlčel,nevěděl co jí říct aby neskočila,nebyl na tyto proslovy zvyklí. ,,Víte dřív jsem na Vás byl naštvaný za to,že jste mne zachránila před otravou jedu Naginy,před poklidem a smrtí. Teď jsem za to vděčný. Vy jste pomohla mě a já to teď dlužím Vám,tak mi k sakru podejte tu ruku Grangerová nebo tu omdlím strachy." Dodal mimo mísu. Hermiona se nepatrně pousmála nad jeho velmi dlouhém monologem,zrovna od něj to nečekala. Říkala si jak je možné že: ,Profesor Snape má o mně starost,jak podivuhodné.' Na nic nečekala byla se vším smířená. Naposledy pohlédla na svého věčně sarkastického a nabručeného profesora lektvarů,a s odevzdáním všeho co měla se pustila zábradlí,lehce nakročila do prázdna a spustila se z věže.......

_______________________

Tak další kapitola je zde. Předem se omlouvám za pravopisné a gramatické chyby. Byla bych velmi ráda za nějakou odezvu,nemám ani trochu tušení zda-li se Vám moje tvorba líbí či ne. Tudíž teď přemýšlím jestli pokračovat, přestat,nebo někdy v budoucnu se k tomu vrátit.
Mimochodem pokud by jste chtěli i nějaké jiné téma vztahující se k Harry Potterovi či jiným žánrům klidně pište nápady a názory. Budu jen ráda. Hezky prožitý týden přeju.😁❤️💚💚💚💚💚🐍🐍