Odsouzení (snamione)❤️

8.kapitola-to bude ještě těžké

Šli kamenitou cestou směrem k obrovskému a majestátnímu domu. Okna byla obrovská do obdélníkových tvarů. Část domu podepíraly krásně tesané mramorové sloupy. Hermiona si přišla jako v pohádce. Došli ke dveřím,které byli z ebenového dřeva potřeny lakem. Severus odemkl a gestem ruky naznačil dívce, ať jde jako první. Hermiona učinila oč žádal a první co uviděla byla obří hala,naproti ní se rozprostřívaly velikánské schody. Celé tomu dominoval skleněný lustr. Vydechla úžasem. ,,To je ná-nádhera." Severus se jen pyšně usmál a dál si prohlížel zaskočenou ženu. ,,No ehm....myslím,že bych Vás tu mohl provést,ukázat pokoj kde si odložíte věci a následně bychom si mohli dát večeři." ,,To zní skvěle." Po té co to dořekla se na něj lišácky zazubila a popohnala ho tím k prohlídce domu a okolí.

OOOOOO

Dům se skládal ze dvou pater a malého podkrovního pokoje. V přízemí byla kuchyně, obývací pokoj,koupelna, laboratoř a dva pokoje. Nahoře byly tři pokoje,koupelna a obrovská knihovna. Severus ji zavedl i do sklepa, i když nevěděl co je tam tak zajímavého,aby jí ho ukázal. ,,No a zde je sklep to je poslední místnost v domě." Hermiona jen pokývala hlavou a porozhlédla se okolo a uviděla krásný černý klavír. Popošla blíže a zlehka přejela prsty po zaprášeném dřevě. Chtěl něco namítnout neměl na hraní dobré vzpomínky,ale vyvedla ho z míry její vášeň a lehkost. Neohrabaně stáhla potah,který zahaloval čelo. Otevřela klavír a přejela po celé klaviatuře. Sedla si na stoličku a jemně započala skladbu. Její pohyby byly jemné a zkušené. Zalapal po dechu když uslyšel svoji oblíbenou skladbu, nejspíš měli stejný vkus v hudbě. Pomalými kroky se přiblížil k sedící Hermioně a jen se odevzdaně zaposlouchával. Hudba nabírala na gradaci. Už to nevydržel a musel ji zastavit. ,,Přestaň!!!" Ani si neuvědomil svůj rozhněvaný tón hlasu a to,že ji tyká. Hermiona se lekla,poplašně vstala od klavíru a udělala pár kroků od profesora. ,,Jděte pryč." ,,Pane?" Byla vyděšená,jak malé dítě,netušila čím ho rozrušila. ,,Řekl jsem,aby jste vypadla!!!!!" Teď už nebyl jen rozhněvanej,ale přímo nasranej. Okamžitě vzala nohy na ramena a vyběhla ze sklepa, namířila si to do "svého" pokoje a zamkla se. Za chvíli začala plakat, nevěděla co mu udělala. Vyčítala si to,strašně moc.

Po dvaceti minutách stále seděla opřena o dveře s nohama přitaženými k tělu ponořená do tichých vzlyků. Stál za dveřmi a poslouchal,jak se kvůli němu trápí. Lehce nadzvedl ruku a jemně zaklepal. ,, Slečno?" Nic. Před chvílí slyšel pláč a když promluvil nastalo ticho. ,,J-já.....já přišel jsem se omluvit,prosím otevřete." Zoufale si opřel hlavu o dveře a nechal jednu slzu stéct po tváři. Byl na ní víc hnusný než kdy na Brumbála a to,že na něj byl hodně nasraný když po něm něco ten starý dědula chtěl. Slyšel otočení klíčem. Lehce otevřela dveře na malou škvíru,aby mohla jedním okem hledět na toho kdo ji vyvolal smutek. Naproti tomu on dál stál zoufale hledíc na dívku. Hrozně ho to mrzelo a pochopil by kdyby s ním nechtěla mít co dočinění. ,,Moc mě to mrzí já jen....jsem stále ponořený do minulosti a tím jsem vždy na každého jen ječel, za to když mi bylo něco z dřívějška připomenuto. Omlouvám se Vám." Usadil se jí na tváři úsměv a i když nevěděla proč to dělá a možná ji i zabije, ale vrhla se mu kolem krku a užívala si pocit,že není tak špatný jak se zdá. Stál, jak přikovaný k zemi,byl to opět ten pocit, co zažíval když ji měl v objetí. Takto setrvali asi minutu a Hermiona se zeptala: ,, Nepůjdeme si dát tu večeři? Už mám docela hlad." Řekla s trochu nevinným hlasem. ,, Dobře,tak za pět minut dole v kuchyni."

OOOOOO

Kráčela pomalu ze schodů a ucítila krásnou vůni. Hned přidala do kroku,aby byla u zdroje vůně,poslední dobou měla víc chuť k jídlu. To co uviděla ji překvapilo. Profesor Snape v teplácích a tričku. ,O můj Merline,tak tohle se jen tak nevidí.' Pomyslela si a koutkem očka mu zírala na jeho pozadí. Mezitím co na něj dál hleděla už nesl dva talíře se špagetami a položil je na stůl. ,,Vidím že už jste zde." Prohodil jen tak mimo mísu a zaregistroval její zaskočení z jeho oděvu. ,,Huh.....co? Já, jojo." Jen se usmál nad jejím výpadkem pozornosti a naznačil,aby se pustila do jídla. Jedli mlčky.

Dojedli a Hermiona se div nepopadala za břicho. Umyla nádobí,řekla si, že když on vařil,tak by to mohla uklidit. ,,Zítra se pustíme do práce,ráno si dáme rozcvičku a nějakou překážkovou dráhu, abychom zjistili jestli máte nějaké lepší či nadměrné fyzické předpoklady a po obědě bychom vyzkoušeli něco z magie a podívali bychom se na ta křídla." Dokončil svůj monolog a vyprázdnil jeho slovní zásobu na celý den. Odešla od linky a sedla si na židli u stolu. ,, Jistě." Utrousila,nechtělo se jí do toho,bála se sebe samotné. Napodobil její čin a sedl si ke stejnému stolu. Jemně přiložil svoji ruku na tu její a palcem ji lehce pohladil. ,,Jsem si vědom vaší nezaujatosti a zármutku z těchto událostí,ale musíme přijít na to,jak se toho zbavit.Musíte mi věřit......... Věříte mi?" Zamyslela se a dala mu za pravdu. ,,Věřím." Zašeptala do ticha. ,,Tak dobře myslím,že bychom měli jít spát." Hermiona jen přikývla a chystala se odejít, ale něčí hlas ji pozastavil. ,,Dobrou noc slečno." Jen se potutelně usmála a odpověděla. ,,Dobrou noc." ,Netopýrku v teplácích.' Usmála se nad myšlenkou a vyběhla po schodech nahoru.
,,Já ti dám netopýrku to uvidíš." Zasmál se a vydal se na kutě.

Druhý den

Vstala brzy přesněji v půl sedmé,aby si mohla zabrat koupelnu. Byla si jista,že by se mu po ránu nechtělo chodit dolů do koupelny,a tak ho chtěla dnes trochu pošťuchovat. Ze skříně vyhrabala huňatý ručník a jemný  župan v meruňkové barvě. Vykoukla z pokoje,rozhlédla se zda v dosahu nikdo není a po ujištění se  rozběhla po chodbě,zaplula do dveří a zahihňala se svému počínání. Pro jistotu raději zamkla dveře a napustila rohovou vanu horkou vodou.Dala tam trošku pěny a připravila si šampon s mýdlem. Po chvíli se ponořila do teplé vody a trochu si pobrukovala. Zatím co si užívala odlehčující moment neměla ani tušení,že za dveřmi ji někdo poslouchá.

SEVERUS

Vstal jsem kolem sedmé hodiny a vydal se do koupelny vyčistit si zuby,jak je u mne zvykem. Došel jsem ke dveřím a slyším nějakou melodii,kterou si moje studentka brouká. Jen jsem se nad tím pousmál. Po půl hodině už si spokojeně čistila svůj chrup a teď nastal můj okamžik.

OOOOOO

Snape zabouchal na dveře.  ,,Grangerová otevřete ty dveře." ,,Ehheůžu istim ši uby."  ,,Grangerová není Vám rozumět naučte se mluvit a pak až hudrovat a otevřete hned,je to moje koupelna." Nakázal opět. ,,Neee heť semm du hjá." ,,Mě nezajímá,že jste tam vy já mám právo jít do své koupelny." Dočistila si zuby,vzala župan,prohrábla si vlasy a nasadila svůdný výraz. Pomalu přešla ke dveřím a natiskla se na ně. ,,A co mi uděláte pane když neotevřu?" Zeptala se nevinně. Byl opět vyveden z míry tím jejím sebejistým postojem,a snad zněla jako kdyby s ním flirtovala. ,Ne Severusi jen blouzníš.' Přiblížil se ke dveřím ještě více a odpověděl. ,,Pak bych musel použít násilí a ujišťuji ,že to by jste nebyla ráda." Nadechl se a  rozkázal. ,,A teď je otevřete!!" Pootočila klíčem a otevřela dveře. Trochu se opřela o futra dveří a dala nohu,tak aby zabránila průchodu. ,Svůdnice malá. To je ale mrška.' Usmál se. ,,Nemám čas teď na ty Vaše hry,jděte stranou musím si vyčistit zuby." Byl si jist svoji výhrou,ale Nebelvírka se nevzdala. ,Ona nedá pokoj......tak ať je po jejím.' Bleskurychle ji popadl za stehno a pas a vyvedl ji ze dveří. Přitiskl ji ke zdi, přiblížil se k jejímu krku a lehce zašeptal. ,,Děkuji,že jste mi umožnila cestu do vlastní koupelny. Jsem Vám zavázán."

HERMIONA

Cítila jeho dech na krku a zachytila motýlky v podbřišku. Jeho palec ji lehce přejížděl po stehně a vytvářel kroužek. Svůj stisk na jejím pasu zesílil a spěšně dodal. ,,Teď když dovolíte půjdu si vyčistit zuby." Viděla jen vzdalující se záda svého sexy profesora v teplácích. Jen se usmála celé této komedii a šla se převléci.

SEVERUS

,To bude ještě těžké s tou mojí Hermionkou. Jen by mne zajímalo jestli to udělala jen ze srandy,nebo tím něco naznačila snad nějaké sympatie?' Nad tím chvíli dumal a šel za svojí společníci na snídani.

__________________________

Tak další kapitola. Omlouvám se za případné chyby.😅🙃 Doufám že se kapitola bude aspoň trochu líbit. Budu ráda za jakékoliv komentáře a ohlasy.☺️

Nadmíru důležité!!!!! 🤣
Mám takovou otázku,tak jsem jako  přemýšlela😂💡 co napsat po téhle fanfikci? Chtěla bych se zeptat jestli by jste chtěli nějaké další shipy z Harryho Pottera? Nějaké co na Wattpadu nebyly,nebo klidně nějaké časté to už je jedno. Jestli jo budu ráda za zpětnou vazbu a nějaké nápady.