Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhu

Kapitola 4. "Dětská" hra na dnešek (část 2/2)

Z pohledu Laury:

Vyrazily jsme do bazénu, který byl vedle budovy, kde se jedlo. Byl to vnitřní bazén. Když jsme tam přišly, tak tam nikdo nebyl a za to jsme byly rády.

Celý bazén jenom pro nás. Konečně klid od všech.

S Tarou jsme se opatrně rozeběhly a skočily do vody. Když jsme se vynořili, tak jsme po sobě stříkaly vodu. 

Po chvilce jsme uslyšely otevírání dveří a já ucítila, že to jsou vlkodlaci, ale nebyli to kluci, jako Theo a spol a podle pachu jich sem šlo přibližně šest. Za nedlouho tu byli. Když nás spatřili, tak se usmáli. Podle mě, to nebyl moc přátelský úsměv, spíš jako by říkal. Ha a teď vás máme konečně my.

Tara je taky po chvilce ucítila. Byli jsme pořád ve vodě, tak jsme vylezli a dva z nich se přeměnili na vlky. A abych řekla pravdu, tak byli vyšší než my, když se proměníme, ale bylo to jen o pár centimetrů. Blbý bylo to, že jsme věci měli na té straně, kde jsou oni. Oba vlci měli tmavou barvu srsti, černou a hnědou.

Ti čtyři, co stáli za vlky, tak nás pozorovali, ti dva z nich měli špinavě blond vlasy a ti zbylí dva měli černou a tmavě hnědou barvu vlasů.

,,Co po nás chcete?!" zeptala jsem se jich a nespouštěla při tom oči z těch vlků.

,,Můžeš hádat," řekl černovlasý kluk a jeden z vlků si oblízl pusu.

,,Krev?" optala se jich Tara.

,,Správně!" jakoby vykřikl kluk s tmavě hnědými vlasy. 

,,A od kdy vlkodlaci chtějí krev jiných vlkodlaků?" optala jsem se jich a jeden na mě vycenil upíří zuby.

,,Od té doby, co jsme hybridi," řekl jeden z nich a ti dva vlci se přiblížili k nám.

,,A proč chcete nás?" zeptala jsem se jich.

,,Protože nás přitahuje vaše krev," pověděl jeden z blonďáků.

By mě zajímalo, proč je přitahuje naše krev. Bude to úplňkem? Nebo něčím jiným? Kdy vlastně bude úplněk? A proč musí být z půlky upíři!

,,No, tak to máte smůlu, my jen tak nerozdáváme krev a navíc jsme tu teprve třetí den!" vykřikla na ně naštvaně Tara.

Ti vlci zavrčeli a začali se přibližovat, ale najednou jsem ucítila pach upírů.

No super, ti nám tu ještě scházeli. Cítím Nikolase a jeho partičku.

Vlci to taky ucítili a zastavili se, rozhlíželi se kolem sebe a pak koukali ke vchodu. Najednou se někdo objevil za mnou a podle pachu to byl Nikolas. Když jsem se chtěla na něho otočit, tak mě chytil tak, že jsem se nemohla otočit.

Ucítila vítr, dřevo a pak jsme se objevili v naší chatce. Použili rychlost na to, aby nás co nejdříve odtamtud dostali.

No doufám, že nám alespoň vzali věci a jestli ne, tak se pro ně hezky vrátí.

,,Něco za něco," zašeptal mi Nikolas u ucha, chytil mi ruce a přimáčknul ke stěně.

,,To si mě tam mohl rovnou nechat," řekla jsem mu do očí.

Tara na tom byla stejně u zdi ji držel Daniel a byli tu i ti poslední dva. Marek a Marcus.

,,Tak já tě tam zas odnesu," pověděl trochu naštvaně a hodil si mě na rameno, jako pytel brambor.

,,Né, počkej!" on se zastavil a čekal, co řeknu. 

,,Děkuju," zašeptala jsem poraženě a věděla jsem, že se ušklíbl.

,,Nemáš zač, štěně," usmál se, postavil mě na nohy a chytil kolem pasu.

Najednou jsme uslyšeli Jima (vedoucího), jak říká, aby jsme se sešli. Nikolas s Danielem nás pustili a s těma dvěma odešli z chatky. My jsme si povzdechly a rychle se převlékly. Naštěstí to oblečení vzali. Přišli jsme tam v čas a byli tam taky ti co byli u toho bazénu.

,,Tak asi jsme tu všichni, jak to vypadá. Asi jste si říkali, co to bude za hru, kterou určitě všichni znáte. Bude to hra na schovávanou. Tak jo, kdo by chtěl začít?" zeptal se nás Jim (vedoucí).

Alex zpozorněl a řekl ty dvě slova.

,,Já chci," řekl a koukl se na mě.

,,Dobře a ještě někdo, aby nebyl sám, třeba nějakého vlkodlaka," pověděl Jim a já ho chtěla za to uškrtit, ale jaksi byl ode mě moc daleko.

Stejně bych mu neublížila.

Nikdo se nehlásil a problém byl takový, že já mám ráda schovávanou, takže jsem poraženecky řekla.

,,Tak já," všichni se na mě podívali a já se je všechny snažila ignorovat, ale moc mi to nešlo.

Šla jsem s Alexem ke stěně, stáli jsme čelem ke stěně, měli jsme zavřený oči a odpočítali jsme. Když jsme dopočítali, tak jsem na krku ucítila jeho dech, tak jsem ho loktem bouchla do hrudi a on naštěstí odstoupil. Když si uvědomil, co udělal, tak se otočil a šel hledat táborníky.

Okay, tak tohle nechápu.

První jsem podle pachu poznala Taru, která byla nedaleko mě. Dál to byl Theo, Derek, Max, Lucas, pak ti čtyři upíry. Pak jsem ještě našla pár upírů a vlkodlaků.

A tak to bylo až do večeře, pykali, Theo s Lucasem a Nikolas s Danielem a pak další.

,,Mám tě," chytl mě někdo zezadu kolem pasu a vytáhl ze skrýše.

,,Ach jo, chtěla jsem být vítěz," pověděla jsem ze srandy.

,,Ale ty jsi jako poslední. Vyhrála si," řekl mi Nikolas do ucha.

,,Ha! Jsem lepší než ty," zasmála jsem se.

,,No jo štěně, příště budeš jako druhá," tentokrát se mi vysmál on.

,,Uvidíme," a takhle to bylo až do večeře. 

Po večeři jsem šla s Tarou se vysprchovat a zalézt do chatky a rovnou do postele.

,,Dnešek byl docela divný," řekla jsem.

,,Jo to byl. Asi bude brzo úplněk," odpověděla Tara.

,,Nejspíš jo. Snad budou všichni v pohodě při úplňku," pověděla jsem ji.

,,Snad jo. Myslíš, že tady bude na konci tábora, nějaká bojovka?" optala se mě.

,,Asi ano. Nevím, když tak půjdeme spolu," řekla jsem a ona kývla na souhlas. 

Pak jsem zhasla a víc se zachumlala do deky.

,,Dobrou noc, Lauro," pověděla a zívla si nad tím jsem se usmála.

,,Dobrou, Taro," řekla jsem ji a po chvilce jsme usnuly obě.

-----------------------------------------

Promiňte, že kapitola vyšla až dneska, ale snažila jsem se ji napsat, co nejdřív, sice jsem slíbila do konce Května, ale nebyl čas a dobré nápady.

Moc se za to všem omlouvám, doufám že se vám tato kapitola taky líbila, jako předchozí a budete se zas těšit na další.

Budu moc ráda za hezký komentář a přeji dobrou noc.

Budu moc ráda, když mě podpoříte na Instagramu: pokorna.elis

Pro info: 1024 slov

14. 6. 2020 21:50 

Upraveno:

13. 7. 2021 23:48

♥ Nezapomeňte dávat hvězdičky ♥