Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhu

Kapitola 13. Výlet do Zoo (část 1/2)

Z pohledu Laury:

S holkama jsem se vzbudila na zvuk Jimovi píšťalky. Koukla jsem na mobil a bylo 7:15.

,,Já chci ještě spát!" zabručela do polštáře Astra a já se nad tím s Tarou uchechtla.

,,Zdá se, že ti to nevyjde," řeknu a ona na mě hodila vražedný pohled a pak se zasmála.

Po chvilce jsme moc neochotně vstaly, převlékly se a vydaly se na snídani, kde už byli tak nějak všichni.

,,Tak jo, jsem rád, že jste tu všichni. Chtěl bych vám říct, že za půl hodiny pojedeme do Zoo. Takže si vemte tašky a to nejnutnější, pití a svačinu dostanete. Oběd si dáme tam," pověděl Jim a začal jíst snídani.

,,Zoo? To beru. Budeš jen vedle mě," řekl Nikolas za mnou.

,,Hele, já nejsem tvůj pejsek, abych byla vedle tebe!" pověděla jsem mu a on se ušklíbl.

,,Ale jo, jsi můj pejsek," přiblížil se k mému krk, přesně tam, kde mě nedávno kousnul a dal mi tam pusu.

V tu chvíli jsem strnula a nemohla se hnout, jako kdybych čekala až mi něco řekne.

,,Nikolasi! Raději si jdi zabalit a neobtěžuj Lauru!" zavrčela na něho Astra a on se po chvilce i s jeho partičku vydali pryč.

,,Děkuju," poděkovala jsem Astře a ta se na mě usmála.

Po snídani jsme se vydaly do chatky a začaly si taky balit. Když jsme měly zabaleno, tak jsme se vydaly k jídelně a tam jsme dostaly pití se svačinou.

,,Dal bych si lepší svačinku," zašeptal mi do ucha Ben.

,,Hmm, nápodobně," pověděl z druhé strany Jack.

Jsem dneska nějaká mimo, ale proč? To nevím. Určitě za to může Nikolas.

,,Asi už půjdu," otočila jsem se a chtěla odejít, ale najednou mě za zápěstí chytil Ben a táhl mě k autobusu.

,,Buď zticha a jestli nebudeš, tak si mě nepřej," zavrčel mi do ucha výhružně, když tušil, že chci někoho zavolat.

Kdyby jste nebyli upíři, tak odejdu... Ach jooo.

Zněl hodně nadřazeně a moje vlčice se schoulila do klubíčka a chtěla od něho zdrhnout někam daleko. Došli jsme před autobus a já ucítila blízko Nikolase.

,,Tohle malé štěňátko jde hezky se mnou!" řekl naštvaně Nikolas a vytrhnul mě z Benova sevření a teď mě držel on.

,,Tak jo, všichni do autobusů a můžeme jet," pověděl Jim a ti dva protočili očima a šli do autobusu.

,,Jdeme do toho druhého autobusu," oznámil mi a táhl mě k autobusu.

,,Dobře," řekla jsem a nastoupila jsem do autobusu.

Sedla jsem si na volné místo a Nikolas vedle mě. Koukla jsem se na něj a on toho využil a políbil mě. Autobus se rozjel a on se pomalu odtáhl. 

,,Za co to bylo?" optala jsem se ho.

Proč má tak nádherné oči?

,,Za to, že jsi konečně moje," pohladil mě po vlasech a já ho nechápala.

Vzpomněla jsem si na Alexe, který říkal, že si mě Nikolas označil.

,,Nikolasi? Ty sis mě tenkrát i označil?" sáhla jsem si rukou na místo, kam mě kousnul.

,,Eh, možná," odpověděl mi nejistě.

,,Takže až bude příště úplněk, tak tě budu poslouchat úplně na slovo, jako pejsek svého páníčka?!" řekla jsem a on se na mě podíval.