Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhu

Kapitola 12. Jedno malé tajemství (část 1/2)

Z pohledu Laury:

Když jsem se probudila, tak jsem byla u nás v chatce a furt jsem cítila Nikolasův pach. Vstala jsem a koukla na holky. Ty krásně spinkaly jako miminka. Najednou jsem pšíkla a to je probudilo.

Zalezla jsem rychle do koupelny a sundala jsem si ten šátek okolo krku. Zahleděla jsem se na kousanec a hojil se docela rychle.

,,Kdo tě, do háje, kousnul?!" řekla Astra za mnou a já se jí lekla.

,,A-Astro! Já se tě lekla," koukla jsem na ni a za ní byla i Tara. ,,No, byl to Nikolas, ale nenutil mě do toho, dala jsem mu ji sama od sebe. Dobrovolně."

,,Ten zmetek! Jdu si to s ním hned vyřídit!" Astra se otočila a já ji rychle zastavila.

,,Ne, to je dobrý. Vyřeším si to sama," když jsem se převlékla a chtěla jít za Nikolasem, tak nás v tu chvíli, zavolal nás Jim na snídani.

Ještě jsem si vzala kolem krku Nikolasův šátek a pak jsem s holkami šla směrem do jídelny. Když jsme seděly s holkami u Thea a kluků, tak jsem měla docela dobrý výhled na ostatní stoly.

Po chvilce jsem zahlédla Nikolasovu partu, jak je kousek od nás a Nikolas má taky dobrý výhled..., přímo na mě.

Měla jsem už skoro snězenou snídani, když v tom se na mě Nikolas zahleděl se starostí v očích. Koukl se na můj krk a kývl hlavou na náznak, jestli jsem v pořádku. Usmála jsem se a kývla na souhlas, vypadal jako by se mu ulevilo.

On se o mě bál? To je od něho hezké. Co si to tu melu, vždyť je upír!  Stejně si myslím, že to nebude jenom to, že jeho brácha je špatný. Bude v tom asi něco víc, ale co?

,,Lauro jdeš?" optala se mě Tara a tím mě vytrhla z myšlenek. Stála vedle mě a ostatní už se taky zvedali.

Jen jsem kývla na souhlas a taky se zvedla, v tu chvíli se taky stoupnul i Nikolas s jeho a partou. Když jsem šla s holkami do chatky, tak jsem zacítila nedaleko sebe Nikolase.

,,Holky, něco si jdu zařídit. Za chvilku jsem zpátky," vydala jsem se za ním k lesu.

,,Řekni mi pravdu. Proč nechceš, abych se bavila s Nickem?" optala jsem se ho, když jsem k němu přišla.

Byl na chvilku zaskočený, ale pak mě zas za pas přitáhl k sobě a sehnul se k mému uchu. ,,Myslím, že jsem se zamiloval."

,,No a co to má společného se mnou?" snažila jsem se odtáhnout, ale on si mě víc k sobě přitáhl.

,,Ty moje hloupoučké štěňátko...," povzdechnul si ,,..., zamiloval jsem se do tebe a nechci, aby se tě někdo jiný dotýkal."

On, on se do mě zamiloval? Já tušila, že v tom bude něco víc, ale že to bude zrovna tohle, tak to mě nenapadlo. Takže to je to co tajil.

,,A jak ti mám věřit? Že mě miluješ a neděláš si ze mě jen srandu?" na to se ke mně sehnul a vášnivě mě políbil.

,,J-já u-už p-půjdu," trochu jsem koktala, dostala se z jeho sevření a rychle se vydala pryč.

O-on mě miluje, ale já nevím jestli jeho lásku můžu opětovat. 

Když jsem byla u chatky, tak nás zrovna Jim zavolal na hru, a tak jsme se vydali k němu. Hráli jsme zas hru s míčem a tentokrát to šlo docela lépe Felixovi než Astře. Theo s Tarou si většinou spolu pomáhali. Já jsem byla tak nějak největším terčem na střelbu. Po chvilce byla vybitá Tara, kterou vybil kluk jménem Dominic, Astru Felix a mě vybil Thomas.

To byli ti tři z těch šesti, jak přišli k tomu bazénu, a tak jim říkám... Velká šestka.

Zahráli jsme si ještě párkrát a poté jsme se vydali na oběd. Zdálo se mi, že je Astra tak trochu naštvaná a pořád se kouká na Nikolase.

Asi kvůli tomu, že mě kousnul.

Když jsem se na ni pořádně koukla, tak jsem si všimla náhrdelníku, který ji vysel na krku.

,,To je měsíční kámen?" vyzvídala jsem ji a ona přikývla na souhlas.

,,Na světě je jich čím dál tím méně. Říká se, že měsíční kámen získá ten, kdo je potomkem dávných vlčích válečníku. Získala jsem ho v deseti letech při mém prvním boji s vlkodlakem, který jsem vyhrála," vysvětlila mi a trochu se ušklíbla, při vzpomínce jak ten vlkodlak prohrál.

,,Wow. Už vím, proč máš někdy chutě někoho zmlátit a furt vyhrávat," pověděla jsem a pak jsme se rozesmály.

Ostatní si asi říkali, čemu se smějeme, a tak se na nás otáčeli.  Vyndala jsem si kapesník a pšíkla na jednu stranu do něho a na druhou se vysmrkala.

,,Ale štěňátko je trošku nemocné," řekl za mnou Marcus a já se na něj otočila, než jsem však něco mohla říct, tak jsem uslyšela Astru.

,,Vrať mi hned můj náhrdelník!" rozkřikla se naštvaně na Felixe.

Koukala na něho s vražedným pohledem. Zahlédla jsem, jak se Nikolas rychle zvedl od stolu, pak vytrhl z Felixovi ruky náhrdelník.

,,Klid, tady ho máš," pověděl a vrátil ji ho do ruky.

Astra se na Nikolase chvilku dívala a pak poděkovala. Nikolas se trochu vražedně otočil na Felixe a pak odešel ke svému stolu. 

Tak tohle bylo dost divný. Jako kdyby se jim to v minulosti stalo a Nikolas věděl, že by to nedopadlo dobře. Zajímalo by mě, jak dlouho se spolu znají.

,,Takže mám pro vás návrh na odpoledne. Budeme hrát zase tu hru na ty princezny, ale tentokrát budou tři princezny," koukl se na Astru.

Ta se na něho koukla jak na někoho, kdo spadl ze stromu a hned začala protestovat. ,,Ne já nechci být princezna."

,,No dobře, takže budeš s někým v týmu. Týmy asi měnit nebudu. Takže první skupina princů: Nikolas, Max, Lukas a Alex, druhá skupina: Theo, Derek, Marek a Daniel. Astro ty budeš v první skupině," řekl Jim a koukl na Astru.

,,Uhm, dobře," pověděla Astra.

,,Tak to by bylo asi vše. Uvidíme se ve tři hodiny," sdělil a pak odešel pryč z místnosti.

,,Astro? Jak dlouho se znáš s Nikolasem?" optala jsem se jí a ji to překvapilo, že jsem se zeptala zrovna na tohle.

.......................................

Nechám vám ten konec trochu zajímavý a napínavé.

Jak se máte a co škola?

Co říkáte zatím na knížku? Doufám, že vás furt baví.

Těšíte se na další kapitolkuu?

Pro info: 1054 slov

Napsáno:

3. 10. 2021 18:55

♥ Nezapomeňte dávat hvězdičky ♥